Nedej se! ✔️

37. kapitola

Logan

,,Máma tě určitě nahlásí jako únosce, pokud se s námi někde zdržíš," řekla Mia sarkastickým tónem, který s jejím dětským nevinným hláskem zněl o to důrazněji a taky dost zvláštně.

,,Nech si to, buď ráda, že se podíváme na byt," pokárala ji Mackenzie a já jen s úsměvem zavrtěl hlavou, zatímco jsem strkal klíč do zámku. ,,Tak pojďte, vy dvě."

Nechal jsem holky vejít jako první a pak za námi zavřel dveře. ,,Dávejte pozor na krabice, pár se jich tu ještě válí."

,,Pár?" Mackenzie na mě nadzvedla obočí. ,,Je jich tu tak patnáct, a to jsem ještě neviděla celý byt."

,,Tak to by sis měla odstranit z tváře ten autoritativní výraz a jít to tu prozkoumat," nadhodil jsem škádlivě a ona na mě vyplázla jazyk. Pak zmizela v kuchyni a zvolala: ,,Mám hlad!"

,,Hned vám udělám sendviče, ale předtím pojďte za mnou," pokynul jsem směrem k pravému rohu a holky mě okamžitě následovaly. Děti milují prozkoumávat nové věci, takže se nedalo přehlédnout, jak moc byly ve svém živlu. 

,,Tahle místnost se vám bude líbit nejvíc."

,,Nikdo neřekl, že se mi tu jakákoliv místnost líbí," ozvala se Mackenzie s hravým úsměvem a já na ni v předstíraném rozhořčení přivřel oči. ,,Tak tahle se ti líbit bude."

,,Páni!" vykřikla Mia a s vyvalenýma očima si zakryla pusu. S triumfálním úsměvem jsem zaregistroval, že se Mackenzie tváří úplně stejně. ,,Takže líbí?"

,,To je pro nás?" ozvala se Mia znovu.

Přikývl jsem a rozhlédl se po dětském pokoji. ,,Ano, je."

,,Takový pokoj jsem vždycky chtěla," vydechla Mackenzie zasněně a vstoupila dovnitř jako první. 

,,To je ale moc, tati. Máma nás tu asi ani nenechá přespat," vydechla Mia posmutněle a Mackenzie se po ní ohlédla přes rameno. ,,A kdo tvrdí, že budeme čekat na její svolení?"

,,Mackenzie..."

,,Vždyť je to pravda, tati. A z tohohle pokoje se už nikdy nehnu!" vykřikla a skočila šipku rovnou do postele. 

**

Když jsem s hodinovým zpožděním vrátil holky jejich mámě, poctila mě jedním ze svých káravých pohledů. Připadal jsem si jako malé dítě, co přineslo domů pětku z diktátu. 

,,Už jsem se začínala bát."

,,Ukazoval jsem jim byt. Měl jsem ti napsat, ale nevěděl jsem, že se to tak protáhne."

,,Máme tam vlastní pokoj, mami!"

,,To je skvělé, zlato. Jděte si přezout boty, dobře?"

Když se holky vzdálily, znovu se na mě podívala. ,,Chtěla bych se s tebou večer sejít. Holkám se posunul trénink gymnastiky na půl sedmou."

,,A kvůli čemu chceš...?"

Najednou jí z tváře zmizel hněv a zatvářila se rozpačitě. Nevěděl jsem, jestli to na mě jenom hraje, ale kupodivu jsem jí to žral. ,,Musím s tebou mluvit o něčem důležitém. Týká se to našich dcer."

Zpozorněl jsem. ,,O co jde?"

,,Tady ti to říkat nebudu."

Jen jsem přikývl, protože jsem nevěděl, co mám říct. Když šlo o Mackenzie a Miu, tak jsem jí to odmítnout nemohl. 

**

,,Už ses tu celkem zabydlel, co?" usmála se Candy a vyndala z krabice několik knížek, aby je umístila do knihovny. Měla pro to mnohem větší cit. Zatímco já jsem se je snažil seřadit podle velikosti, ona to vyřešila žánrově a ve výsledku to působilo mnohem líp. Za poslední měsíc mi už ani nemohla pomoct víc. Všechno to zařizování bylo mnohem těžší, než bych čekal, hlavně kvůli pracovní době, ale poradili jsme si a teď už bylo skoro všechno hotové. Cítil jsem vzrušení z něčeho nového.

,,Jo, až překvapivě snadno. Cítím se tu dobře."

Zvlášť když jsi tu ty.

,,Nechceš u mě dneska přespat? Ještě jsi tu přes noc nebyla."

V zamyšlení si skousla ret. ,,A co to... setkání?"

,,Se Sí to půjde rychle, jsme časově omezeni kvůli holkám a jejich gymnastice. Spíš mám nervy z toho, co se mi chystá říct. Tvářila se fakt divně, když říkala, že se mnou musí mluvit."

,,A řekla, že se jedná o holky?"

,,Ano, to řekla. Doufám, že jsou v pořádku."

,,Neboj se, určitě jsou," ujistila mě a obešla pohovku, aby kolem mě utáhla paže. S hlasitým výdechem jsem jí zabořil obličej do temene a nasál vůni jejích vlasů. ,,Snad ne. Ale i tak to asi nebude nic příjemného. Přál bych si, abychom spolu vycházeli, ale je to marný."

,,Nikdy neříkej nikdy. Mě by taky nikdy nenapadlo, že se budu moct nazývat tvou přítelkyní."

,,Tak přespíš tu? Když jsi moje přítelkyně?"

Ledabyle pokrčila rameny. ,,Mám menstruaci, ale když chceš..."

,,Nechci, abys tu spala kvůli sexu."

S neskrývavou nadějí ke mně vzhlédla. ,,Vážně?"

,,Jistě. Kuřba bohatě postačí," usmál jsem se na ni přesládle a ona jen protočila oči a zašla za roh. ,,S větším romantikem jsem fakt skončit nemohla."

**

,,Už máte vybráno?"

Pohlédl jsem na číšníka. ,,Ano, dám si cappuccino."

,,Já taky, díky," řekla Sí a počkala, až se číšník vzdálí. Pak na mě pohlédla zpod řas. ,,Vím, že nemá cenu rozebírat nás dva. Asi bychom to měli brát jako uzavřenou kapitolu, protože ty máš evidentně myšlenky pro jinou."

Přikývl jsem. ,,To nemůžu popřít."

,,Jenže v tom spočívá jádro problému. Já to totiž tady v New Yorku uzavřít nedokážu. Potřebuju se dostat někam, kde to dovedu všechno vymazat z hlavy."

Chtěl jsem ji chytit za ruku, ale ona ucukla a tak jsem se zase stáhl. ,,Chápu, že je ti to nepříjemné, Sandy, ale tenhle tvůj plán nedává smysl. Máme spolu dcery, kvůli kterým se od sebe nemůžeme úplně odstřihnout."

,,Já vím, že chceš holky vídat."

,,Ano, to chci. Nedokážu si to bez nich představit, staly se nepopiratelnou součástí mého života a chci, aby v něm zůstaly."

,,Dostala jsem pracovní nabídku v Londýně."

Na chvíli se mi zadrhl dech. 

,,A jelikož jsi mi náklonnost ke svým dcerám naznačil už mnohokrát, zatímco tvé city ke mně jsou očividně na bodu mrazu, napadá mě jediné..."

Jen jsem se na ni díval, nechápal jsem, kam tím míří. 

,,Já odjedu pracovat do Anglie a ty dostaneš holky do péče."