Nedej se! ✔️

36. kapitola

Candy

Archer trval na tom, že bych měla zůstat aspoň týden doma a šetřit se, jenže to bylo to poslední, co jsem potřebovala. Když jsem si představila, jak ležím na gauči a mermomocí, ačkoliv úplně marně, se snažím vnímat nějaký film či seriál, zatímco nepřetržitě přemýšlím o mně a Loganovi, zahnalo mě to velmi rychle do kanceláře. 

Nevím, jestli kdokoliv z mých kolegů věděl, co se stalo, ale nikdo se po mně nijak zvlášť neohlížel, takže jsem usoudila, že Archer mlčel.

Vida, občas je i hodný. Teda, pokud mě zrovna nenahání do skladu za Loganem. 

Během sestavování toho, co musím dohnat, se mě občas někdo zeptal, co mi bylo. Vymyslela jsem si historku s virózou a byla jsem vděčná, že se mě nikdo neptal na víc. Ovšem stálo mě to pětatřicet dolarů za makeup, který dokázal zakrýt škody, jelikož zatímco v nemocnici se zdálo, že mám jen malý načervenalý flíček po straně pravého oka, poslední dva dny pořádně ztmavl. 

,,Nechceš si se mnou skočit na jídlo?" 

Vzhlédla jsem k usmívajícímu se Loganovi a s lehce našpulenou pusou jsem zhasla monitor počítače. ,,Tak dobře, ale mám jen hodinu. Slíbila jsem Chloe, že se s ní sejdu."

,,To je v pohodě, já se stejně musím brzo vrátit. Máš chuť na pizzu?" 

Logan mi přidržel kabát a já se zády k němu neubránila širokému úsměvu. Byla jsem průhledná jako sklo. 

,,To není špatný nápad," řekla jsem a pak se na něj otočila s pochybným pohledem. ,,Pokud ji ovšem nechceš jíst v hlavní hale na pohovce."

,,To si piš, že chci."

,,Logane..."

,,A pěkně v teplácích," dodal, culící se jako malé děcko. Oba jsme se chovali jako děti a já furt musela přemýšlet, jestli je to opravdové nebo jen nějaká hra.

**

,,Včera jsem se díval po bytech."

Polkla jsem sousto. ,,A jak to šlo?"

Logan si lokl piva a otřel si hřbetem ruky pusu. Pak se zadíval na talíř s pizzou. ,,No, vzhledem k tomu, že bych se tu chtěl opravdu usadit, jsem docela vybíravý."

,,A držíš se Manhattanu nebo chceš jinam?"

,,Asi bych chtěl zůstat tady. Už kvůli práci, holkám... a tak."

Nadzvedla jsem obočí. ,,A tak?"

Vím, že není dobré tlačit na pilu, ale chtěla jsem to slyšet. 

,,Jo," přitakal a usmál se. Dneska se hodně usmíval. ,,Navíc, ty bys taky určitě nechtěla ráno jezdit třeba až z Upper West Side."

,,Co to má co dělat se mnou?" zeptala jsem se s nechápavým výrazem, ale jsem naprosto mizerná herečka, takže jsem si jen vysloužila další Loganův úsměv, tentokrát ve stylu Tohle ti nejde, Candy.

,,Myslíš, že u tebe budu přespávat? Ty už děláš takové plány a já si ještě ani nestihla nic promyslet."

,,Víš, co jsem zjistil? Nám dvěma nějaké velké přemýšlení nesvědčí. Měli bychom jednat za pochodu, jinak se obávám, že se to nikam nepohne, ani kdybychom sebevíc chtěli."

Píchlo mě z toho u srdce, protože to byla až moc velká pravda.

,,To bohužel nemůžu popřít."