Logan
Candy se ze vteřiny na vteřinu odkrvil obličej. Chvíli jen zírala na zavřené dveře, které nás tu uvěznily, a pak slabým hláskem řekla: ,,Proč já?"
Ta otázka nebyla mířena na mě, spíš někam do éteru, ale i tak jsem se zatvářil ukřivděně. ,,A co já? Strávil jsem tady několik hodin a teď se zdá, že tu strávím rovnou celou noc. A aby toho nebylo málo, jsem tu s ženskou, která se najednou rozhodla, že se mnou odmítá mluvit."
Svraštila obočí a přistoupila ke mně blíž, takže mě ovanula její osobitá vůně. Kdybych v tu chvíli zavřel oči, klidně jsem si mohl představit, že jsem ve sluncem prozářené zahradě plné exotických květin. Tak nádherně Candy voněla. A mně to ani trochu nepomáhalo.
,,To není o tom, že bych s tebou odmítala mluvit, ale já už ztrácím veškerou energii s tebou cokoliv řešit."
,,Jenže my to musíme vyřešit. Vím, že to omíláme furt dokola, ale ještě jsme k ničemu nedošli a teď se nám naskytla parádní příležitost, jak to vyřešit."
Candy se ode mě zase o kousek vzdálila a ještě jednou zkusila otevřít dveře. Marně. ,,Máš u sebe telefon? Určitě musíš mít telefon. Dej mi ho, abych zavolala Archerovi."
,,Ne, nic nedostaneš."
Založila si ruce na prsou. ,,To je mi novinka."
Teď jsem se pro změnu zamračil já. ,,Jak to myslíš?"
,,Jak to říkám. Já jsem od tebe snad někdy něco dostala? Kromě náklonnosti a odmítnutí, které se neustále střídají?"
Rozešel jsem se jejím směrem, ale ona zase ustoupila. Naneštěstí pro ni se jí do cesty postavila zeď, takže s leknutím uskočila a přemýšlela, kam přede mnou zdrhne teď.
,,Vůbec nevíš, co říkáš, Candy."
,,A ty ano?"
,,Ano, já to vím!"
Všiml jsem si, jak se při mém ostrém tónu stáhla, a tak jsem se snažil ovládnout. ,,Candy, nechci, aby sis připadala jako nechtěná. Tohle je čistě můj problém, že mě stále děsí závazky."
,,To není pravda, že je to pouze tvůj problém, Logane, mně už to dávno postihlo taky! Ale to je všechno ve výsledku úplně jedno, protože ty by ses teď měl soustředit na své dcery a jejich matku. Měl bys jim vynahradit ta léta, která si promeškal. Bude to mnohem jednodušší než neustálé fňukání, jak to máš těžké a komplikované a jaký máš strach! Jsme jen lidé, všichni máme strach a je to tak v pořádku. Jenže ty už to začínáš využívat jako argument k tomu, aby ses nemusel vázat. A co si budeme povídat, ono ti to velmi vyhovuje."
,,Snažíš se mě očernit, aby ses mi znechutila, ale vůbec to nefunguje, ba naopak. Poukazuješ na to, že rozumíš intrikám a tím jsi pro mě ještě víc sexy."
,,Logane, posloucháš se vůbec? Já mluvím vážně! A jestli to tvoje ego nedokáže snést, tak... No, to je jedno. Prostě bychom toho měli nechat. Už nadobro. Navíc Sandra tě chce evidentně zpátky, tak se toho chytni, než si to rozmyslí. Už kvůli těm malým byste měli být úplná rodina. A já nechci být ta, která ji rozbije."
Candy
Bolelo mě každé slovo. Sice jsem si za tím stála, ale to nic neměnilo na tom, že jsem si v hloubi duše přála, abych se na to dívala jinak. Jenže mé dětské já by mi to nikdy nedovolilo. Naši spolu zůstali pouze z povinnosti a podepsalo se to úplně na všem. Když jsem vyrůstala, zařekla jsem se, že takový vztah nikdy mít nebudu.
,,Já vím, že by mě Sí chtěla zpátky, ale kdybych se k ní vrátil, bylo by to jen z výčitek svědomí kvůli tomu, jak jsem se k ní zachoval v minulosti. To přece není láska."
,,A co je podle tebe láska?" zeptala jsem se, i když jsem si nebyla jistá, jestli chci znát odpověď.
,,Já nevím. Ale jestli něco takového vůbec existuje, tak k Sí to necítím. Možná kdysi, ale teď už ne."
Hleděla jsem do jeho frustrované tváře a snažila se z ní vyčíst něco dalšího, čeho bych se mohla chytit, ale nic takového tam nebylo. Nebo jsem to jen neviděla. Což byl další důkaz toho, že ho v podstatě moc neznám. Člověk tak snadno zapomene, co znamená někoho znát, když s tím dotyčným udržuje jen fyzický kontakt, ale pak najednou dojde k prozření a dopadne na něj realita. A je to jako kýbl ledové vody.
,,Myslím, že uděláš nejlíp, když budeš chvíli sám, Logane. Když si ujasníš, co chceš."
,,Já vím, co chci," vypálil bezmyšlenkovitě a já se pousmála, protože tomu přece sám nemohl věřit. Ale když to chtěl hrát tímhle způsobem, rozhodla jsem se, že ho trochu vyzkouším. Přišlo mi, že už tím nemůžu nic ztratit.
,,A co teda chceš?"
Nadechl se k mluvení, ale nic z něj nevyšlo.
,,Evidentně to nevíš."
,,Asi ne," přiznal a sklopil hlavu jako spráskaný pes.
,,Já bych s tebou chtěla být, Logane, ale jsem až příliš citlivá na to, abych riskovala, že za měsíc zase změníš názor a necháš mě zlomenou."
Přikývl a opatrně ke mně zvedl pohled. ,,Jo, to je možná ono. Nejspíš mě považuješ za parchanta, ale pravda je, že přesně z tohohle mám strach. Že tě zlomím. A ne proto, že bych chtěl, ale proto, že ten vztah nedokážu snést."
,,Což zní, jako bys na to opravdu nebyl připraven. A v tom případě od tebe bude fér, když mi necháš volnost, stejně jako já tobě. A teď mi podej telefon, abych mohla zavolat Archera."
Dlouho na mě jen hleděl a vyzařovala z něj taková bezradnost, že mě z toho tlačilo na hrudi. Pak ale vytáhl telefon a našel v kontaktech potřebné číslo. Hned nato mi telefon podal a vzdálil se.
ČTEŠ
Nedej se! ✔️
General FictionCandy je ambiciózní dívka pracující pro módní společnost v jedné nepřehlédnutelné budově na Manhattanu. Svou práci miluje a za nic na světě by ji nevyměnila. Jednoho dne však vedení dostane zprávu, že do jednotlivých oddělení přijdou kontroly, aby z...