Jiný A/B/O

14.

19. února

„Joyce , mohla bys to prosím odnést k Walterovi? Chtěl si to zkontrolovat." Poskládal jsem papíry na sebe a podal je Betě, která tu spolu se svou matkou sloužila.

„Samozřejmě, pane."

„Děkuji." Pak jsem se rozpomněl. „A řekni prosím Jane, že o víkendu nebudu doma. Takže může zůstat tady. Nebudu ji potřebovat."

„Jistě." Všiml jsem si, jak ji to potěšilo. Bude moct být o víkendu s mámou, i když budou mít určitě dost práce, vše musí být jako ze škatulky, protože má přijet nějaká návštěva. Otevřel jsem si notebook a natáhl se po vyzvánějícím mobilu.

„Ahoj, už jsi přijel domů?"

„Jo, právě si jdu dělat jídlo."

„Co cesta, v klidu?" Slyšel jsem, jak se Ryan usmál.

„Ty děláš, jako bych letěl přes půlku zeměkoule. Co děláš ty?"

„Právě jsem ti chtěl poslat peníze a-"

„Ne, ne, ne...ach, Damiane. Kolikrát ti to mám říkat. Nechci, abys mi platil za sex."

„Neplatím ti za sex. Platím proto, aby můj Omega nemusel prodávat své tělo ostatním Alfám. Víš, že to tak je, tak proč o tom se mnou stále diskutuješ?"

„Dokážu se o sebe postarat."

„O tom nepochybuji. Ale stejně víš, že mi to nevyvrátíš. Jednou jsi můj Omega a když tě nemůžu mít u sebe a postarat se o tebe, tak tě aspoň zajistím na dálku." Chtěl jsem pokračovat, ale zaťukání na dveře mě přerušilo. Vyzval jsem Betu, ať vstoupí.

„Omlouvám se, jestli vás ruším, ale pan Jordaye by s vámi chtěl mluvit, tak se za ním máte stavit před tím, než odjedete."

„Jo, stavím se za ním."

„No, nebudu tě rušit. Ještě si zavoláme. A užij si víkend... a pozdravuj ode mě."

„Vyřídím. A Ryane?"

„Ano?"

„Děkuji."

„J-jo, jasně. Tak se měj, ahoj."

Koukal jsem se na mobil a přemýšlel. Jaký je to vlastně vztah? Dokázal bych mu někdy říct miluji tě? Možná...tedy...jen tehdy, pokud bych věděl, že s Casem už nemám šanci. Ale naděje umírá poslední, ne?

-

Zaťukal jsem na dveře, ohlásil se a po chvíli mi bylo dovoleno vstoupit.

„Omluvám se, musel jsem si vyřídit hovor."

„V pořádku." Pokynul mi ke křeslu a tak jsem si udělal pohodlí. „Přál sis se mnou mluvit?"

„Ano. Chtěl jsem ještě vyřídit pár věcí, než odjedeš."

„Ehm, ohledně práce? Papíry jsem stihl udělat všechny. Nakonec se to nezdálo tak nemožné, i když jich bylo víc."

„Ty si prohlídnu později." Poklepal prsty na složku se smlouvami. „Nicméně, chtěl jsem mluvit o něčem jiném. Víš, že očekávám společnost."

„Ano." Moc jsem se nestaral, o koho se jedná, věřil jsem, že pokud by to pro mě mělo nějaký význam, Walter by mi to dřív či později řekl.

„Mám pocit, že jsem se o tom s tebou nebavil nijak blíže."

„Ne."

„Přijede syn mého velmi blízkého přítele. Jmenuje se Andrew Verley, slíbil jsem jeho otci, než umřel, že se o něj postarám. Nejdřív jsem měl v plánu, že bude zastávat tvou roli, ale nakonec se naskytla velmi výhodná nabídka a Andrew odjel do Japonska řídit podnik. A proto ses tady dostal ty. Teď zpátky k věci. Andrew přijede dnes večer, přijede s ním i jeho Omega, tak jsem si říkal, jestli by mu Ryan nedělal společnost, aby se tu necítil tak sám, jelikož s Andrewem budeme spíš pracovně zaneprázdněni a společnost Omegy by ho mohla potěšit a uklidnit v cizím prostředí. Jsou spolu jen pár měsíců, tak by mu to mohlo i pomoct. Chápeš, pár rad staršího zkušeného Omegy. Mám pocit, že je o několik málo let mladší než ty."