Jiný A/B/O

31.

16. června

Byl jsem vyčerpaný. Už týden jsem se pořádně nevyspal. Proto teď má hlava spočívala na stole mezi kupou papírů na jedné straně a nahromaděnými složkami po straně druhé. Se zavřenýma očima jsem přemítal nad svým nynějším stavem.

Walter měl minulý týden cévní mozkovou příhodu. Štěstím bylo, že se to stalo zrovna na jednání, takže mu byla okamžitě přivolána záchranka. Druhým pozitivem bylo, že šlo o ischemickou příhodu a i ta nebyla nijak vážná, takže se Walter určitě za pár měsíců vrátí v plné síle. Mezitím ho ale budu muset zastupovat, což pro mě značí třikrát tolik práce, než doposud.

Další starost mi přidělával Casey. Který mě momentálně nenáviděl a odmítal se na mě byť jen podívat. Dlouho jsem před ním tajil, co se stalo v Americe s Hamondem, s ohledem na jeho stále špatný stav. Až teprve pár dní před Walterovou příhodou mi povolili na něj vyvinout nějaký nátlak, že už to vydrží. A tak jsem mu popravdě řekl, co se stalo. Nejprve mě překvapilo, jak velkou sílu uměl vyvinout na facku, která mi přistála na levém líci a pak mě překvapilo, kolik nadávek má ve slovníku. Bylo to úplně poprvé, co jsem Case zažil takhle rozčíleného až k nepříčetnosti, sestra mu okamžitě přiběhla píchnout něco na uklidnění a doktoři mě ujišťovali, že je to pouze dočasný stav, že je stále v šoku a zmínka o smrti jeho manžela u něj vyvolala očekávanou reakci.

Nicméně jsem byl rád, že už to ví. Neměl jsem vůbec dobrý pocit, jak jsem mu musel lhát o Hamondovi, když se na něj stále vyptával.

Od té doby se na mě brunet nepodíval a pořádal, aby mi zakázali ho navštěvovat v nemocnici. Jak na tom je jsem věděl jenom díky Jane, která ho ve volném čase navštěvovala.

S Hamondem navíc úzce souviselo mé neúspěšné hledání onoho záhadného muže jménem Any. Nevěděl jsem, kde bych ho měl najít, jak ho najít, anebo koho se zeptat. Nejdřív jsem na tom dělal s Finnem, který byl mimo službu, kvůli svému zranění, ale nikoho takového v žádné databázi nenašel. Pak přece jen náhodou našel nějakou možnou souvislost. Zdálo se, že Any by mohl být součástí nějakého odboje proti O.P.B., ale to se mu nepodařilo ověřit. Takže z toho nakonec nic nebylo. Ptal jsem se i Case, jestli si nevybavuje, že by se Hamond zmiňoval o nějakém Anym. Avšak ani tam jsem neuspěl.

„Pořád jen pracuješ, co si tahle zpříjemnit odpoledne?"

Ucítil jsem, jak mi Ryan jemně prohrábl vlasy. Zvedl jsem hlavu ze stolu a zkoušel se posadit rovně na židli, ale tak mě bolela záda, že jsem se spíš hrbil. Omega se pousmál a hned se mi posadil na klín, čelem ke mně. Unaveně jsem se na něj usmál a položil mu ruce na stehna.

„Tohle musím dodělat co nejdřív, abych měl pak klid."

Další přítěží byl můj rut, který se měl každým dnem dostavit v plné síle. Snažil jsem se krotit a vyhýbat se svému těhotnému černovláskovi, ale ten mi stále připomínal svou přítomnost a dotýkal se mě při každé příležitosti. I teď jsem cítil, jak mi rychle rozepnul kalhoty a svými šikovnými prsty vklouzl pod látku spodního prádla.

„Ryane..."

Mělo to být výstražné zamručení, ale vyšel ze mě spíše sten, když se bříšky prstů otřel o mou citlivou kůži. Tak moc bych ho chtěl teď hned povalit mezi všechny ty nesmyslné papíry, na které už jsem se stejně nesoustředil, a ulevit si, ale věděl jsem, že mu musím do čtvrtého měsíce dopřát tolik klidu, kolik jen můžu. A tak jsem s nespokojeným zamručením sám nad sebou chytil Omegu za zápěstí a ruku mu ze svých kalhot vyndal.

„Ne zlato, to nemůžeme."

„Proč ne?" Zamumlal oproti mým rtům.

„Protože musíš do čtvrtého měsíce zůstat v klidu."