Jiný A/B/O

28.

„Ano. Jde o to, že Hamond není k zastižení. Odjel se svým manželem na týdenní dovolenou, ale už je to víc jak dva týdny, co se měli vrátit. Hamondovi se nedá dovolat a nikdo neví, kam odjel. A já ty dokumenty nutně potřebuji, doufám tedy, že je máš někde zálohované."

„C-cože?" Vyhrkl jsem nevěřícně.

„Já vím, je to poněkud nepříjemná situace a potřeboval bych, aby se co nejdřív vyřešila. Takže...máš někde ty dokumenty?"

„Jak je možné, že nikdo neví, kde jsou?!"

„Moment, nemáš ty smlouvy zálohované?" Zamračil se starší Alfa. Měl jsem chuť mu odseknout, že na nějaké pitomé smlouvy mu seru, ale ovládl jsem se a jen si frustrovaně prohrábl vlasy.

„Ale jistě, že mám! Jestli chvíli počkáš, zajdu do pracovny a najdu ti je."

„Dobrá, počkám v salónku."

„Za chvíli jsem tam. Pojď Ryane." Pokynul jsem svému chlapci a ten okamžitě vyskočil na nohy a následoval mě.

„Dami?"

Nereagoval jsem.

„Dami?"

Ani tentokrát se ode mě nedočkal odezvy.

„Damiane!" Zvýšil hlas a pevně sevřel své prsty okolo mého zápěstí. Otočil jsem se na něj s přísným pohledem. Okamžitě sklopil oči ke svým botám a pustil mou ruku. „Promiň. Nechtěl jsem na tebe zvýšit hlas."

„V pořádku." Zamumlal jsem a odebral se k knihovně, abych našel šanon s příslušnými dokumenty.

O chvíli později jsem s nimi třískl na stůl, až se Omega, stojící kousek ode mě, trhavě nadechl. Netrpělivě jsem listoval složkami a u toho si mumlal tiché nadávky. Povedlo se mi shodit pár papírů ze stolu a koutkem oka jsem si všiml, že se pro ně Ryan ihned sehnul, aby je posbíral. Otočil jsem se na něj a pokusil se vykouzlit co nejvděčnější úsměv a pak si papíry převzal a vrátil je na své místo. Mezitím jsem ukázal na pohovku u stěny, aby si Omega udělal pohodlí a nemusel nervózně postávat za mnou.

„No sláva!" Zajásal jsem, když jsem mezi stovkami papírů konečně našel ty správné. Rychle jsem očima přejel obsah smlouvy, abych se ještě tak ujistil o její správnosti a pak složku z pořadače vyprostil.

„Tak jo, půjdu to teď vyřídit. Počkáš tady na mě?" Zalétl jsem pohledem k černovláskovi, sedícímu jako socha. Jen kývl. S úsměvem jsem k němu došel a sklonil se, abych mu dal pusu do vlasů. „Šikulka," narovnal jsem se, ale pak se zase sklonil k Ryanovi. „Mám ti nechat poslat čaj? Nebo něco jiného?"

„Asi spíš nějaký džus, prosím."

„Pro tebe všechno."

James nebyl v salónku, ale zahlédl jsem ho, jak předává klíče od auta Omeze a ta se svým malým kufříčkem opouští dům.

„To je tvá Omega? Myslel jsem, že dělá společnost Walterovi."

„Zařídil jsem mu ji," pokrčil rameny. „Máš pro mě ty papíry?"

„Jistě. Je to všechno?"

Pokýval hlavou, rozloučil se a odešel. Já našel Jane a poprosil ji, aby zanesla něco malého k snědku Ryanovi do mé pracovny a nějaký džus, ne jablečný, jelikož Ryan má na jablka alergii. A pak už jsem si to namířil za starým Alfou, který sídlil ve své pracovně. Jak jinak.