Jiný A/B/O

9.

Seděli jsme v jídelně u stolu a čekali, až k nám dorazí Beta. Finn s Brianem vesele konverzovali ohledně našich prvních diskuzí, ale já se moc nezapojoval. Už od rána jsem byl nějaký podrážděný a tohle tlachání dvou Alf mě už pomalu otravovalo a tak jsem se je snažil moc nevnímat.

„No tak hlavně, že jsi to byl ty, kdo prohlašoval, že Alfy, které mají tak brzo rut jsou snad na steroidech. Takže si nám zatajil, že něco bereš?" Finn ho praštil do ramene a to opět přitáhlo mou pozornost.

„Víš, spíš je to tak, že jsem z vás," ukázal střídavě na mě a na Briana, „asi nejvyvinutější Alfa." dokončil a lhostejně pokrčil rameny. Brian si odfrkl.

„No to určitě. Ty mořský koníku!" Kdykoliv jindy bych tomu jejich špičkování přihlížel rád a dobře se bavil, ale dneska opravdu ne. Už jsem na měl chuť zavrčet, aby toho nechali, jenže právě přišla Beta. Asi třicátnice, s kaštanovými vlasy vyčesanými do drdolu. Kluci si objednali a pak se žena podívala na mě. Jen jsem zamručel a začal mávat rukou, jako bych odháněl otravný hmyz. Což byl posunek k tomu, aby odešla, že já si nic nedám. Brunetka se podívala po Finnovi, nechápala. Vždycky jsem totiž k ní byl velmi milý a prohodil s ní několik vstřícných slov. Alfa pokrčil rameny a kývnutím hlavy ji poslal pryč.

„Ty si vážně nic nedáš? Dneska je dobrý oběd."

„Nemám hlad." odpověděl jsem úsečně.

„Já si na to moc nevzpomínám, ale když já měl před rutem, taky jsem neměl hlad?"

„Nedokážu si představit, že ty bys vůbec někdy hlad neměl." Odpověděl mu Ryan. „No ale jinak jsi byl taky tak podrážděný. Že jsi nám potom i vyhrožoval, že nás zabiješ, už ani rozvádět nebudu." Chvíli jsem se na ně upřeně zadíval a pak jsem si vzal věci a chystal se odejít. Finn mě chvatně chytil za předloktí.

„Sedni si. Nikam nechoď, ještě uděláš nějakou blbost." Vyškubl jsem se jeho sevření a vztekle se na něj podíval. Ale právě v tom okamžiku mi přišla sms. Vytáhl jsem si mobil z kapsy a zjistil, že před budovou na mě čeká Robin.
„Jdu. Čeká na mě Robin."

Jakmile jsem odešel, kluci pokračovali dál v tématu.

„Ale tobě už se to taky blíží." Brian povytáhl obočí. Mladší Alfa ukázal na svůj nos. „To cítím. Měl bys napsat Emily a zjistit, jestli bude mít čas." Brunet zavrtěl hlavou. Po Finnově rutu si o Emily povídali.

„Víš, že mi nesedí. To její chování." Tentokrát zavrtěl hlavou blonďatý.

„Není tak špatná, fakt. Kdybys ji líp poznal."

„Říká někdo, kdo ji během 6 ti dnů poznal jen po fyzické stránce." Finn se zasmál a přátelsky ho poplácal po zádech. Byl rád, že má někoho, s kým se může takhle přátelsky škádlit.

Hned od vchodu jsem uviděl Robina, který se opíral o své auto a zamířil k němu. Přátelsky jsem se s ním objal a pak chtěl nastoupit na místo spolujezdce. Ale zadržel mě pohled starší Alfy.
„Tak pojedem, nebo co?" Kývl jsem na auto.

„Chtěl jsem tě sebou vzít na oběd. Mám sraz s jedním kolegou. Ale nevím, jestli je to dobrý nápad, máš těsně před rutem. Kdybych to věděl, nepsal bych ti." Protočil jsem oči.

„Tak snad se to zvládne." Sice se netvářil moc nadšeně a prohlížel si mě s jistou nedůvěrou, ale nakonec nastoupil a já taky.

V autě mě hned do nosu udeřily dva pachy, které patřily Omegám. Robinův pach jsem moc nevnímal a soustředil se na ty zbylé. Jeden jsem znal. Ten patřil Danielovi. Nevzpomínal jsem si, že by se mi při našem prvním setkání jeho vůně tak líbila. Ale nechal jsem to být, protože jsem nasál tu druhou vůni. Nebyla tak zřetelná, jako Danielova. Bylo to pochopitelné. Omega s čokoládovými vlasy se svou Alfou v autě jezdil mnohem častěji. Pohodlně jsem se opřel, zavřel oči a nasával tu lahodnou vůni. Po chvíli jsem uslyšel stahování oken. Otevřel jsem oči a pohlédl na Robina. Ještě nenastartoval a jen na mě hleděl. Cítil jsem, jak lehký vánek odnáší tu lahodnou vůni z auta a zamračil jsem se.