Jiný A/B/O

22.

17. března

Caseyho pohled:

„Zlato."

„Ne, s tímhle na mě nechoď!"

„Kolikrát se mám ještě omluvit?"

„Kdybys to neudělal, tak bychom teď nic nemuseli řešit."

„Omlouvám se. Bylo to ode mě hloupé. Prostě mi ruply nervy. Už se to nikdy nestane. Prosím! Mluv se mnou."

Vztekle jsem mrskl plastovou miskou do dřezu a otočil se na něj.

„Slíbil jsi mému otci, že se o mně budeš starat! Nevím jak ty, ale já rozhodně znásilnění nepovažuju za projev dobré vůle!" Zasyčel jsem na něho.

„Byla to chyba."

„To teda byla!"

Vzal jsem si tác, na který jsem naložil snídani a rozešel se pryč z kuchyně do ložnice v patře. Nevím, co si Hamond myslel, že mi tím dokáže, ale já se rozhodně nesesypu z toho, že tu má Damian Omegu. Má přece rut a Ryan je jeho mate. Bylo mi hned jasné, kam tím Hamond mířil. Jak nakázal Jane, aby se radši postarala o Waltera a sám jel se mnou do Kinsale. Chtěl, abych byl naštvaný na Damiho, že spí s někým jiným a že mě nutně nepotřebuje. Určitě proto, abych se zaměřil na Damiana a jeho přohřešek vypustil z hlavy!

Vztekle jsem dupal po schodech. Hrníčky se třásly a trochu čaje z konvice se vylilo. Chová se jak malé děcko, které se nikdy nedělí o svou hračku. Ale to se přepočítal, tahle situace mě nerozhází!

Už jsem byl u dveří a slyšel jsem sprchu z koupelny. Zaklepal jsem a pak vstoupil. Nevěděl jsem, kdo mě bude v pokoji čekat, jestli Dami, nebo Ryan.

„Dobré ráno, přinesl jsem snídani."

„Mm." Ozvalo se zpod peřiny a o malou chvíli později vykoukla hlava rozcuchaného černovláska. „Dobré." Protáhl se, posadil se a přikrývka mu sjela po nahém trupu.

Dobře, musím připustit, že při pohledu na něj mě trochu píchlo u srdce. Hamond si to dobře naplánoval. Už od první chvíle, kdy jsem Ryana viděl, jsem věděl, že mezi námi bude určitá rivalita. Ale snažil jsem se to překousnout, kvůli Damianovi.

„Podal bys mi čaj, prosím?"

Kývl jsem a nalil mu do hrníčku, který jsem mu donesl. Všiml jsem si krabičky prezervativů na nočním stolku. Nakrčil jsem obočí, protože Andrew spoléhal výhradně na antikoncepci a tak měl Masu u postele spíš tabletky. Tuším, že to tak dělaly skoro všechny Omegy. Černovlásek foukal čaj a pomalu z něho usrkával.

„Nebereš tabletky?" Kývl jsem směrem ke stolku. Zavrtěl hlavou.

„Ne. Bral jsem, ale doporučuje se je každý půl rok na pár týdnu vynechat." Pokrčil rameny. „Dřív jsem tomu nevěnoval pozornost, ale když mi pak začalo být zle a slabo, tak mi bylo doporučeno, abych to bral vážně. Od té doby se tím řídím." Znovu si usrkl čaje. „Damian si dává pozor, neboj." Otočil jsem se ke dveřím do koupelny. „I když...kdybych otěhotněl, zas tak moc by se nestalo. Patříme k sobě, takže by to nikomu nevadilo." V jeho hlase byl slyšet smích. Otočil jsem se zpátky k němu a zamračil se. „Promiň, to bylo bezohledné." Věnoval mi nakonec omluvný pohled.

„Jsi jeho Omega." Dostal jsem se zebe nakonec.

„Jsem jeho mate." Opravil mě. Povzdechl si a poklepal rukou na postel, čímž mě vyzval, abych si k němu přisedl. Moc se mi nechtělo, ale přece jen jsem si sedl, ovšem dál od něj, na druhý kraj postele.