Jiný A/B/O

6.

Robin mi pokynul, abych si sedl do křesla a on sám se posadil na pohovku.

„Hádám, že vás už v akademii seznámili s novým rozdělením společnosti."

„Hned první den." přikývl jsem.

„Nejsi z toho moc nadšený."

„To je to na mně tak moc vidět?" Ušklíbl jsem se.

„Našel sis nějaké přátele?"

„Jo, měl jsem štěstí, že se mnou přijel z Waterfordu můj nejlepší kamarád. Takže jsem aspoň nebyl sám. A pak jsme se ještě seznámili s jedním klukem. Ten je z Carlow." Robin pokýval hlavou.

„Jasně. No víš, byly zřízeny speciální akademie na výchovu mladých Alf a pak ještě speciální ústavy na výchovu Omeg. A všichni byli rozděleni do různých měst, aby se osamostatnili a taky aby nebyli tolik ovlivňováni svou rodinou. Vem si, tvá rodina jsou nejspíš z větší části Bety, pokud bys s nimi zůstal v kontaktu, nutilo by tě to je ochraňovat a dělat jim ústupky. To je ale pro Alfu neomluvitelné. Bety slouží Alfám, ne obráceně. Proto museli být všichni od rodin izolováni, chápeš?"

„Jak si můžeš být tak jistý, že jsou Bety?"

„Protože největší část společnosti jsou Bety, pak jsou Alfy a nejméně je Omeg."

Přišel Daniel s tácem v rukou, ze kterého začal vykládat hrníčky, cukřenku, bábovku na talířku a ještě nějaké sušenky.

„Udělal jsem Vám ovocný čaj, nevadí? A taky jsem přinesl aspoň něco malého k zakousnutí. Omlouvám se, ale kdybych to věděl, že přijedete, uvařil bych něco." Otočil se na svou Alfu a když k němu natáhl Robin ruku, Daniel se svalil vedle něho na gauč, šťastně se k němu přitulil a propletl si s sním prsty.

„Je to úžasná Omega, nemyslíš?" políbil ho Robin do vlasů. „Neskutečně moc ho miluju."

„Ah ano, děkuji za čaj, ovocný mám rád," usmál jsem se na Omegu. „Je velmi pozorný." Všiml jsem si, jak Omegu potěšila moje pochvala. Opětoval mi úsměv a položil si hlavu na Robinovo rameno. „Ale...Robine, nemohl by se prosím chovat normálně? Nejsem přece cizí. Může mě brát jako sobě rovného." Omega otevřel pusu, ale zase ji urychleně zavřel. Robin se na mě zamračil.

„Pochop to, je to Omega. Nemůže tě brát jako sobě rovného a ty už vůbec nesmíš brát Omegu jako sobě rovnou!"

„Nechápu, jak takhle můžeš mluvit, vždyť je to tvůj přítel!" Zvýšil jsem nepatrně hlas.

„Není to můj přítel. Je to víc než to, je můj mate. Je jako druhá polovina mé duše."

„Tak potom nechápu tvůj názor na něj jako na Omegu..." zamračil jsem se.

„Ví přesně, co od něj vyžaduju, kde je jeho místo a jak se má chovat. Máme skvělý vztah, ne snad?" shlédl na svou Omegu, který se k němu tiskl. Daniel přikývl. „Až budeš mít svou Omegu, pochopíš to. Ale je důležité dodržovat základní pravidla společnosti. Jak už jsem ti vysvětlil v autě, pokud půjdeš proti proudu, dopadneš špatně." povzdechl si.

„Dobře, ale...vždyť teď jsme tu přece sami. Nikdo nás nekontroluje. Vždyť jsme byli nejlepší přátelé, rád bych byl kamarád i tvé Omegy." Robin se podíval na mladšího a povytáhl obočí.

„Ale já Vás beru jako přítele." Ozval se Daniel a podíval se své Alfě do očí. Skoro jako by očekával, že ho za tohle prohlášení pochválí.