Jiný A/B/O

19.

Začal březen. Prvních pár dní jsem byl s Hamondem na cestách. Vše vyšlo podle plánu.Na nic nepřišel. A když jsem se pak vrátil, snažil jsem si v následujících dnech vždy vytvořit nějakou záminku, abych přijel do Whitecastlu a snažil se potkat Case. Hned první den se mi podařilo se s ním potkat na chodbě, měl jsem chuť se ho dotknout, ale kousek od nás procházel Hamond a tak jsem mu věnoval jen úsměv. Jindy mi zase přinesl čaj do pracovny a tak jsem si aspoň na chvilku mohl užít jeho přítomnost.

Dnes jsem zrovna přijížděl po obědě, který jsem sám neměl, a tak jsem se, hned po vstupu do domu, vydal rovnou do kuchyně. Walter mi vždy vyčítá, že se nesluší takhle chodit do kuchyně, že si mám požádat, aby mi jídlo někdo přinesl. Ale já jsem se necítil nijak špatně ani neslušně, protože Jane byla skoro jako moje máma. Nejenom že vařila, ale když byla u mě v Kinsale, tak mi i uklízela dům. Měl jsem ji rád a ona měla ráda mě, takže jsme spolu dobře vycházeli a tak pokaždé, když jsem se ukázal v kuchyni, mi dala něco dobrého.

Před kuchyní jsem se potkal s Joyce, její rudé vlasy ji trčely do všech stran. Mile jsem se na ni usmál a zeptal se, jestli má mámu v kuchyni. Beta zavrtěla hlavou, ale řekla mi, že jestli něco potřebuji, tak v kuchyni je Casey a obslouží mě. Poděkoval jsem ji a díval se, jak mizí chodbou a snaží se udělat si nějaký pořádný drdol.

Radostně jsem vešel do kuchyně a zjistil, že Casesy je tu úplně sám. Byl ke mně otočený zády a něco dělal na pultu. Došel jsem k němu, omotal mu ruce kolem pasu a políbil ho.

„Dami! Copak tady děláš?" Přejel mi palcem po líci a pak se zasmál, protože za sebou zanechal stopu od mouky. Vzal cíp zástěry a obličej mi utřel.

„Myslel jsem, že bych poprosil Jane, aby mi dala oběd," odmlčel jsem se a přejel si ho pohledem. „Ale když tě tady teď vidím v té zástěře..." Skousl jsem si ret. Cas se usmál a ukázal zuby.

„Jestli máš hlad, tak já ti to nachystám." Utřel si ruce do zástěry a vymanil se z mých rukou. Samozřejmě jsem si ho hned přitáhl zpátky.

„Je v nabídce hnědovlasý Beta s mrkvičkami na zástěře?" Zavrněl jsem mu do ucha. Než mi ale stihl odpovědět, uslyšeli jsme hlas zpoza dveří a rychle jsme od sebe ustoupili, než dovnitř vešel Hamond.

„Pane Woode, potřebujete něco?" Zvedl obočí. „Nebo snad nějaká stížnost na jídlo?" Bedýnku, kterou nesl postavil ke stěně pod okno a pak se podíval na Case.

„Pan Wood přišel na oběd. Jane tady není, takže mu ho nachystám já." Chytil se slova mladší Beta.

„Ach tak." Zůstal jsem stát na místě a pozoroval Case, jak mi ohřívá oběd. Když jsem se pak podíval bokem, všiml jsem si, jak upřeně mě pozoruje Hamond. Ale pohled jsem stočil zpět k brunetovi a sedl si za pult na židli naproti místa, kde předtím pracoval. Když přede mě o pár chvil později Cas pokládal talíř, natáhl jsem ruku, abych si ho převzal a jemně jsem se prsty otřel o ty jeho. Slyšel jsem, jak si starší Beta, který stále byl v kuchyni přítomen, něco potichu zavrčel. Usmál jsem se na Case a ten se rychle obrátil a vydal se k pultu, aby pokračoval ve své práci. Do kuchyně vešel další Beta, jeden z kuchařů, v rukou měl taky bedýnku. Usoudil jsem, že s Hamondem byli nakoupit.

„Dobrý den, pane Woode." Pozdravil mě, jen jsem na něj kývl, protože jsem měl zrovna plnou pusu. „Pomůžeš mi ještě se zbytkem? Je to celkem těžké, nechci, aby se s tím tahala Jane s Joyce." Otočil se na vysokého bruneta. Ten se na mě naposledy zamračil a očividně velmi neochotně opustil s malým kuchařem místnost. Hned jsem se zvedl a přešel k mému příteli.

„Tak copak to děláš za dobrotu?" Znovu jsem ho objal kolem pasu.

„Jablečný koláč."

„Mm, ten mám moc rád. Máma dělala nejlepší jablečný koláč, měla svůj recept, dávala do jablek trochu-" Nedořekl jsem, když jsem si všiml nachystaného pudingu.