Jiný A/B/O

32.

„Ty jsi ten největší kretén, kterého znám!" Zařval starší Alfa mladšímu do obličeje, jakmile ho praštil, a následně za košili přitáhl k sobě. „Kdybys byl Beta, bylo by všechno jednodušší."

„Ó tak promiň, že nejsem, ale já si to nevybral!"

„Tak by ses měl alespoň chovat zodpovědně!"

„Co se tady děje?!" Vykřikl vyšším hláskem brunet, který právě seběhl dolů a viděl dva naštvané muže před sebou.

„To nic, lásko, jen si tady potřebujeme něco vyříkat."

Brunet se na ně s obavami podíval a pak si vzal miminko od Omegy, který stál na vyšším schodě.

„Damiane...?"

„To nic, zlato. Běž s Danielem zpátky nahoru, ano?"

Ani jednomu se do patra nechtělo, ale nakonec odešli, jelikož se nechtěli mísit mezi rozzlobené Alfy.

„Uvědomuješ si, jak tím ohrožuješ životy svých blízkých? Mám malinkou dceru a milujícího mate a ty mi to málem všechno posereš! Do prdele!" A znovu mladšího uhodil, tentokrát větší silou, že brunet spadl na podlahu.

„Vy dva se bát nemusíte, to už je zařízené. Vaše záznamy jsou už upraveny."

„Vážně? No tak to děkujeme!" Měl takovou chuť z mladšího vymlátit duši. „A co Ryan? Co vaše nenarozené dítě? Taky zmizí z databáze? Proč jsi tak naivní, to si myslíš, že ti to všechno jenom tak projde? Vůbec nevíš, čeho všeho je O.P.B. schopná! A co teprve, až přijdou na to, že jim někdo hacknul systém! Myslím, že ti nepřijdou poblahopřát, všechny nás seberou!"

„Ale já Antonovi věřím."

„Takže teď prostě budeš někomu dělat děvku a my ostatní budeme v pohodě? Ne, to si nemyslím!"

„Nedělám nikomu žádnou děvku! Je to čistě obchodní!"

„Jak ses za rok mohl namočit do tolika věcí?!"

„Štěstí? Smůla?"

„No to teda! Jak teď můžu normálně žít, když vím, že mě sledují."

„Už ne! Poslouchej mě přece. Už vás nikdo sledovat nebude, už pro ně nejste hrozba, v záznamech už máte, že jste byli sledováni a vyhodnoceni jako někdo, kdo není hrozba. Věř mi, všechno bude v pořádku."

„Já bych ti rád věřil, ale nemám k tomu důvod. Nevěřím ti, jsi v pěkných sračkách a pro mě bude lepší, když svou rodinu budu od tebe držet dál, než nás všechny stáhneš sebou."  

„Robine, ne, prosím! Aspoň kvůli Ryanovi, neizoluj ho od Daniela."

„Ty si Ryana vůbec nezasloužíš." 

S prázdným pohledem jsem koukal do stropu a v hlavě si přemítal scénu z minulého týdne, kdy jsme s Ryanem byli u Robina a Daniela. Přemýšlel jsem nad tím skoro neustále. Je mi líto, že má Robin ve všem pravdu. Jsem Alfa na hovno, Ryana si vůbec nezasloužím a za rok jsem si stihl udělat tolik nepřátel, jako za celý život ne.

Celá tahle věc s Alfami a Omegami stála za nic. Co bych dělal teď, kdyby se před rokem nic nestalo? Pravděpodobně by v posteli se mnou ležel Cas a ne Ryan.

Pootočil jsem hlavu a musel se usmát nad roztomilostí, svého mate, kterou oplýval ve spánku. Ryan je jediné pozitivum v tomhle nově nastaveném světě. Pohladil jsem ho prstem po tváři, načež si jemně odfrkl a pak rukou sjel na jeho podbřišek. Omega spal nahý, protože mu bylo v noci moc teplo a mě při pohledu na deku, která mu zakrývala klín, napadaly hříšné myšlenky.

Musel jsem si stále připomínat, že musím vydržet ještě tento měsíc a pak už si s černovlasým mohu dělat, co chci. Budu ho muset někam poslat. Ale kam? Za Danielem asi ne. Vzal jsem si mobil a začal pojíždět své kontakty, ale na nikoho adekvátního jsem nenarazil.

A pak jsem se natáhl pro Ryanův mobil. Nikdy jsem se mu v mobilu nehrabal, ale teď bylo potřeba. A pak jsem narazil na osobu, která mě měla napadnout hned. Jak jsem na ni mohl zapomenout? Zapamatoval jsem si číslo a pak mobil svému mate vrátil na původní místo.

Ahoj Emily, nechtěla by ses s Ryanem vidět? Blíží se mi rut a musím Ryana nechat ještě měsíc v klidu, už bych to asi nezvládl. Nechtěli byste si někam zajet na týden na výlet? Ale aby Ryan nevěděl, že jsem tě o to poprosil. Damian

Odpověď přišla do deseti minut.

To jste vy Alfy, vždycky myslíte jenom penisem. Samozřejmě, že se o něj postarám!

To je celá Emily. Jak se zdá, vůbec se nezměnila.

Z rohu místnosti se ozval zvuk příchozí zprávy na mém mobilu, skrze který jsem komunikoval s Antonem. Zvedl jsem se a šel pro něj.

Zdravím, pane Woode, pozítří jedete do Německa, vše potřebné Vám pošlu do kanceláře v Kinsale. A

S povzdechem jsem mu začal odepisovat.

Zdravím, jak dlouho se budu muset zdržet? Během pár dní se mi dostaví rut.

Okamžitě mi mobil začal zvonit. Ohlédl jsem se po Ryanovi, jestli ho to nevzbudilo a rychle odešel do vedlejšího pokoje.

„To nám moc nezapadá do plánů, nicméně Vám můžeme v Německu zařídit společnost."

„Musím odmítnout, mám svého mate."

„Jistě. Nicméně do Německa musíte co nejdříve, potřebuji něco přivézt."

„Nemyslíte, že to bude moc riskantní? Nebudou mě prohledávat, když mě hlídají? Pokud uvidí, že něco nesu..."

„Znáte to přísloví, pod lampou je největší tma? Navíc jsme to promysleli."

„Nedá se to odložit?"

„Nedají se použít prášky?"

Povzdechl jsem si, do prášků se mi moc nechtělo. Bylo k podivu, že Alfy nemají tak silná a kvalitní supresiva na potlačení rutu, jako Omegy na jejich heat. Prý se stále vyvíjejí léky, nejúčinnější supresiva pro Alfy byly momentálně jen jedny prášky a ty dokázaly zmírnit rut pouze na hodinu. Prý to bylo kvůli tomu, že Alfa gen je moc silný a agresivní na nějaké útlumové látky.

„Nechce se mi cestovat při rutu a k tomu zobat prášky, jako by to byly lentilky."

„Je to pár dní. Navíc jsem myslel, že oceníte, že mám pro Vás tak rychle další obchod, chcete mít přeci brzo vymazané záznamy o vašich známých, ne?"

„Ano," zamračil jsem se, měl mě v šachu, tohle jsem nemohl odmítnout a on to věděl.

„Tak se těším na spolupráci, jak jsem řekl, všechny potřebné informace budete mít na stole v kanceláři. Přeji hezký den a příjemný pobyt v Německu."

Neobtěžoval se počkat na mou odpověď a zavěsil. Svalil jsem se na křeslo vedle okna a tupě z něho zíral na zahradu, na které již pilně pracovala Joyce.

„Damiane! Volá mi Emily, prý, jestli bych za ní nepřijel na návštěvu, že si někam vyjedeme...co říkáš?" Vyrušil mě z mého tranzu Omega.

„No... a ty bys chtěl?" Jasně jsem mu viděl, jak se mu lesknou oči nadšením a vzrušením z očekávaných zážitků, které by mohl prožít se svou kamarádkou.

„Ano, ano, ano, prosím!"

„A bude na tebe Emily dávat pozor?"

„Samozřejmě!"

„Dobře, v tom případě s tím nemám problém. Já asi stejně pojedu pryč něco vyřídit."

„Emily, tak můžu! Kdy mám přijet? Můžu už zítra?" Podíval se na mě v očekávání a já jen přikývl, Ryan se usmál a sedl si mi na klín. „Tak já přijedu, moc se těším, měj se, ahoj!"

Měl na sobě jen boxerky a tak jsem mohl viděl jeho lehce vystouplé bříško, s úsměvem jsem ho po něm pohladil.