Jiný A/B/O

13.

„Tak to zajdeme někam oslavit, ne?" Navrhl brunet a ostatní hned nadšeně souhlasili.

„Jídlo, nebo někam na drink?"

„Já bych si dala něco dobrýho k jídlu a pak to klidně můžem zapít!"

Ozval se zvuk příchozí zprávy a já hmátl do kapsy pro mobil.

Můžeš hned domů? Potřebuji si promluvit. Ryan

„Omlouvám se, musím zpátky do bytu. Píše Ryan, potřebuje si promluvit."

„Ach jo," povzdechla si Victorie. „Myslela jsem, že to oslavíme společně. Co kdybys pak přišel, až to vyřídíte? Dáme ti vědět, kde budeme." Souhlasil jsem a prozatím se s nimi rozloučil.

-

Hned po příchodu domů jsem rozpoznal ještě jeden pach Omegy vznášející se ve vzduchu. Věděl jsem o koho jde.

„Emily, co tady děláš?" Zeptal jsem se - stále ještě s úsměvem. Připojil jsem se k těm dvěma v kuchyni. „Něco se stalo?" Nelíbilo se mi, jak se tváří, Ryan tragicky a Emily bojovně, což u ní nikdy nevěstilo nic dobrého.

„Že se ještě ptáš!" Odfrkla si. „Ryan mi zavolal," pokrčil jsem rameny, to nebylo nic hrozného ani neobvyklého. Emily pokračovala. „Zavolal mi a řekl, že ho chceš vzít sebou." Znovu jsem pokrčil rameny, nevím, kam tím směřuje.

„Něco tě na tom překvapuje?"

„Nesnaž se mě nasrat, Woode!" Praštila rukou do stolu.

„Emily..." Snažil se ji uklidnit Ryan.

„Ne, Ryane! Tohle ti prostě nedovolím! Nechci tě zase tahat ze sraček! Už ne! Mám možnost tomu zabránit a tak to udělám."

„Přejdi rovnou k věci." Požádal jsem ji, její výstupy mě nikdy nebavily, tak už aby to bylo za mnou.

„Ryan s tebou nikam nepojede."

„A to proč? Protože jsi to řekla?"

„Ano, protože ty si zřejmě neuvědomuješ, co tímhle vším způsobíš! Zůstane tady se mnou."

„Myslím, že to rozhodnutí není na tobě."

„Vážně si to myslíš? Proč mi tedy zavolal? Přijela jsem za ním, abychom to mohli vyřešit spolu. Ryan se bez tebe obešel úplně v pohodě, byli jsme v tom spolu. Jen my dva. My dva proti Alfám."

„Ryan patří ke mně."

„Ale prosím tě, nesnaž se hrát si na majetnickou Alfu, všichni víme, jak ti to nejde." Ušklíbla se.

Postával jsem za Ryanem a tak jsem mu položil ruce na ramena. Musel jsem si nějak zaměstnat ruce, jinak bych musel Emily uhodit. Vařila se ve mně krev. Právě mi tu odmlouvala Omega a to se Alfě ve mně nelíbilo. Ani trochu. Navíc mě ještě chtěla oddělit od mého Omegy, který ke mně po právu patřil.

„Být tebou, Emily, tak vážím výběr slov. Nezapomeň, že jsem Alfa."

„To ale nemění nic na tom, že Ryan zůstane, kde je."

„Ryan se mnou odjede do Kinsale ať už s tvým požehnáním, nebo bez něj."

„Protože k tobě patří?"

„Ano!" Zavrčel jsem.

„To je zvláštní, nevšimla jsem si, že by sis ho za tu dobu, co se znáte, označil." Usmála se tím svým sebejistým úsměvem, který jsem úplně nesnášel. Od použití Alfa hlasu mě dělilo jen málo.