Jiný A/B/O

3.

Jeli jsme hodinu. Když jsme cestou míjeli města, ve všech to vypadalo stejně, až na autobusy bylo ve městech prázdno. Nebo ne přímo prázdno. S Finnem jsme se domnívali, že ve všech větších budovách, jako byly školy, nemocnice a další, byli lidé, kteří nebyli vybráni do autobusu, stejně, jako tomu bylo v naší škole. Ale co znamenalo to privilegium být v autobusu? A byla to vůbec výhoda? Hned mě napadla souvislost s 2SV, tam přece taky transportovali lidi. Jenomže když dojeli na místo, nemělo to šťastný konec. Zůstaneme vůbec naživu, až dojedeme do cíle?

Nakonec jsme zastavili před nějakou školou ve Wexfordu. Hrabství Wexford moc nenavštěvuju. I když je to hodně blízko mému městu. Ale byl jsem tady pár měsíců zpátky. Casey se chtěl podívat na loď v New Ross.

Museli jsme vylézt z autobusu a pak jsme, opět pod dohledem vojáků, zamířili do budovy školy.

„Hele, to je Loretská střední škola...není to náhodou dívčí škola?" Zeptal se mě šeptem Finn. Snažili jsme se jít co nejblíž vedle sebe, abychom nebyli rozděleni.

„Já nevím, Finne, já už nevím vůbec nic. Nemám ani ponětí, co se děje, proč jsme tady ve škole. Ale pokud to byla dívčí škola, tak teď už není. Není tady jediný student, taky všechny odvezli pryč. " Poukázal jsem na fakt, že tady není jediný člověk, který by měl Loretskou školní uniformu.

Když jsme se všichni sešli v aule, na pódiu se objevil nějaký muž v saku.

„Dobrý den všem. Dnes začíná nová éra lidstva. Jsem doktor Alan Byrne a rád bych vás seznámil s vaší novou pozicí ve společnosti. " Doktor se odmlčel a sledoval naše reakce, podíval jsem se na Finna, ten jen obracel oči v sloup. Ušklíbl jsem se a znovu nasměroval svou pozornost na doktora.

„Možná jste si dnes už všimli odlišného chování lidí. Je to tím, že se naše společnost rozdělila na tři vrstvy. Alfy, Bety a Omegy. Vy jste Alfy. Stojíte ve společnosti úplně nejvýše. V budoucnu budete řídit firmy, budete v zastupitelstvech, vládě. Ve zkratce, budete mít největší moc. Ovšem nejdřív se toho budete ještě muset hodně naučit. A proto jste zde. V následujících měsících budete trávit čas zde na akademii a budete se učit žít v nové společnosti, dělat důležitá rozhodnutí a učit se vést."

Pak následovalo nekonečně dlouhé povídání o našem novém světě. V jeho průběhu se se mnou Finn párkrát podělil se svým názorem, nebo si odfrknul. Když pak začal odfrkávat častěji, poprosil jsem ho, aby nefrkal jako kůň, než k nám přitáhne pozornost. Slíbil, že až bude po tom stupidním proslovu a budeme někde o samotě, určitě se mi podělí se svými dojmy.

„Amen!" Prohlásil Finn a znovu si odfrknul, když doktor Byrne skončil a my dostali za úkol zařídit si ubytování. To znamenalo, že musíme najít ubytovací službu a zajistit si od ní klíče k přidělenému bytu.

„Být tebou, tak si na ten systém moc nestěžuju." Zastavil nás tmavovlasý kluk, když si mi můj kamarád stěžoval na zavedené pravidla pro tři vrstvy společnosti.

„Co je ti do toho? Co vůbec chceš? Kdo jsi?" Blonďák se na něj zamračil.

„Oh, ano. Omlouvám se. Jsem Brian Hames, těší mě." Natáhl k nám ruku a my ji jeden po druhém stiskli a představili se taky. „V aule jsem stál kousek za vámi, zdá se mi, že vypadáte rozumně a osobně si myslím, že v této nové společnosti je dobré navázat co nejdřív kontakty a mít přátele." Finn se na něj pochybovačně podíval.

„Jen tě vidím a připadáš mi jako neskutečně namyšlenej kretén." Co na srdci, to na jazyku. U Finna to tak platí vždycky. Proto ho mám tak rád, vždy mi na vše řekne upřímný názor, ať je jakýkoli. Brian se začal smát a pak poplácal Finna po rameni.