Jiný A/B/O

27.

Když Daniel uložil Chloe do postýlky, odebrali jsme se všichni dolů do obýváku. Daniel seděl natisknutý k Robinovi a se starostlivým výrazem mu lehce palcem přejížděl po zraněné paži. Ryan se posadil vedle mě, ale na rozdíl od staršího Omegy se ke mně moc neměl. Jen se mě lehce dotýkal stehnem. Byl jsem rád i za takový titěrný kontakt, kterého jsem se v minulých dnech nedočkal.

„Málem jsem umřel strachy! Proč jsi zraněný? Co se stalo?"

Alfa bruneta pohladil po tváři a krátce se na něj usmál.

„Měli jsme zrovna jednu z přednášek, když se ve zprávách objevilo, že k nám míří hurikán. A pak udeřil, nešlo se před ním jen tak schovat. Pomáhal jsem jedné rodině z jejich domu a ten se zřítil, ale naštěstí jsem z toho vyvázl ještě celkem dobře." Poklepal si na nohu, na kterou kulhal. „Není to zlomené, ale stejně to příšerně bolí."

„A co ta ruka?" Zeptal se po chvíli nejistě Omega, na kterém bylo zřetelně znát, jak moc ho vyvedlo z míry zjištění, že na jeho Alfu se zřítil barák.

„Měli jsme pohotovost. Dalo by se říct, že lidé tam měli štěstí v neštěstí. Zasáhla je přírodní katastrofa, ale zároveň měli ve městě lékařskou konferenci. Ta ruka...pokousal mě pes...dost ošklivě, ale neboj, to se zahojí." Přitáhl si do uklidňujícího objetí bruneta.

„Tebe pokousal pes?" Divil se Ryan.

„Jo no... byl tam hrozný zmatek. Na ulicích pobíhali zmatení lidé a těch zvířat tam bylo taky plno. Mě napadl jeden vystrašený pes, který si zřejmě myslel, že ubližuji jeho páníčkovi, když jsem ho ošetřoval. Ten muž měl useknutou nohu a skoro na sebe nenechal sáhnout, jak moc ho to bolelo. Od toho psa to byla obranná reakce."

„Ani si nedokážeš představit, jaký jsem měl o tebe strach!"

„Myslím, že dokážu. Když jsem slyšel, že se něco podobného chystá přihnat i do Irska, tak měli mí kolegové co dělat, aby mě udrželi na lůžku. Měl jsem čerstvě zašitou tu ruku, ale chtěl jsem za tebou."

„A s tou rukou jsi to zvládl dojet až sem?"

„Ne, jel jsem s kolegou z Wexfordu, ten řídil a pak tu zbývající cestu jsem to řídil sám. Nicméně...teď se o mě budeš muset trochu víc postarat." Zamumlal k Danielovi. Ten se mu víc natiskl do náruče.

Poté, co jsme si ještě chvíli povídali o porodu Daniela a já Robinovi zahanbeně přiznal, jak jsem o jeho Omegu stál, jsme se rozhodli taky uložit ke spánku. Ryan pak nejistě přešlapoval z nohy na nohu, když jsme byli v našem pokoji. Povzdechl jsem si a popadl peřinu.

„Můžeš zůstat v posteli, já se vyspím dole na gauči." Zvedl ke mně pohled a když jsem k němu došel a věnoval mu pusu na čelo, ani nedýchal. „Hezky se vyspi." Popřál jsem mu a šel se uvelebit dolů na pohovku.

-

Vzbudil mě jemný dotek vlasech. Pomalu jsem otevřel oči a uviděl jsem černovlasého mladíka sedícího kousek od mé hlavy. Usmál se na mě a popřál mi dobré ráno, pak se opět soustředil na holčičku v jeho náručí. Zívl jsem si a promnul si oči, abych z nich dostal ospalky. Pohled jsem znovu upřel na Ryana, který v blízkosti Chloe celý zářil. Tiše jsem ho pozoroval, jak se směje a na mysl mi přišla jedna věc. Že mu to s dítětem velmi sluší. Už jsem mu to chtěl říct, ale slova se mi zasekly v krku, když jsem si náhle vzpomněl, že Ryan jedno dítě ztratil.

„Děje se něco?"

„Hm, co? Ne, nic. Všechno je v pořádku."

„Nelži mi," povzdechl si Omega. „Cítím to přes bond, jak ti rychle poklesla nálada."