Drahokamy štěstí

×2×

I když jsem ho neměla zrovna v oblibě, začala jsem se o něho bát... 

"V pohodě?" Drcla jsem do něj ramenem a zeptala jsem se na otázku, která mi ležela v hlavě už od první chvíle, kdy jsem se na něj podívala. "Nestarej se!" Řekl a požduchl mi ruku, kterou jsem měla položenou na lavici. Podívala jsem se mu do očí a to co jsem viděla mě zmátlo. V jeho očích byl smutek. A to ten největší, takový který jsem snad nikdy jindy neviděla. Nebo alespoň ne u něho. Že by mu umřel jogurt? Zeptala jsem se sama sebe v hlavě a uchechtla se svému vtipu, který vlastně nebyl vůbec vtipný.

"To ti umřel jogurt nebo co?" Zeptala jsem se ho drze a nahodila milý a nevinný úsměv. Ten už jsem za ty roky co jsem tam studovala nacvičila na ředitelce... "Drž hubu." Řekl hrubým hlasem, zvedl se a odešel. "A jéje, tady někdo ztratil nervy." Řekla najednou moje kamarádka Claris která se tu nějak zvláštně objevila. Občas se zdálo, jakoby měla snad nějaké superschopnosti. 

"Je nějakej divnej." Řekla jsem a pokrčila jsem nos. "Normálně by tady po mě házel květináče a teď radši odejde. To ještě nikdy neudělal." Řekla jsem Ris a ona jen pokrčila ramenama...

Chvilku jsme si s Claris ještě povídali, ale potom zazvonilo na hodinu. Bylo už pět minut po zvonění a učitelka ani Chris nikde. Měla jsem pocit, že se snad vypařili, nebo prostě Chris utekl ze školy a někdo to zrovna řešil. 

Dala jsem si nohy na Chrisovu židli a čmárala jsem si do sešitu matematiky. Naše matikářka to nesnášela a pořád mluvila o tom, že kdyby přišla inspekce a viděla v tom sešitě ty naše kosočtverce s čárkou tak ji vyhodí ze školy. A právě proto jsem to dělala, chtěla jsem ji naštvat. Stejně  mě už nenáviděla tak, či tak. Takže to vlastně bylo ve směs jedno. 

Po asi deseti minutách konečně přišla jak učitelka, tak dokonce i  Chris. Když ke mně Chris došel, znechuceně si mě prohlédnul, a pak se na mě ušklíbl tím jeho typickým úšklebkem. Vypadal jakoby snad vypil silné citronové pití. 

"Je ti něco?" Vyprskla jsem na něj a nervózně cvakala propiskou o stůl, jeho pohled se mi totiž vůbec nezamlouval. "Myslím že ne, ale tobě brzo něco bude." Řekl.  Nad jeho poznámkou jsem jen zakroutila očima, protože jsem si myslela, že mě jen tak popichuje a ze srandy straší.

"Konec vyučování." Oznámila nám ta stará nepříjemná učitelka na dějepis a já se začala odebírat k odchodu, ale Chris tam pořád byl. Seděl na svém místě a vypadal jako v hypnotickém transu. Nejspíše byl zase po škole. To byl nezvyk, protože jsme většinou bývali po škole spolu. Hlavně kvůli problémům, které jsme neustále dělali. 

Výherně jsem se na něj zašklebila a vyplázla jsem na něj jazyk. Pak jsem se vydala směrem ven ze třídy.

"Zůstaňte tady Joensnová." Zastavila mě učitelka a já jsem ji propíchla pohledem. Neměla jsem ale na výběr, a tak jsem znovu zamířila k lavici. 

"Co jsi na mě zase svedl?!" Řekla jsem naštvaně do ticha třídy. Můj hlas se rozlehl po celé třídě, a to až tak, že ke mně učitelka zvedla svůj přísný pohled. 

"Nic. Proč si myslíš že za všechno můžu já?" Řekl naštvaně, a proto jsem se raději už na nic neptala. Ještě by mi něco udělal a o další hodinu po škole navíc jsem fakt nestála.