Drahokamy štěstí

×35×

Celým domem se rozezněl zvonek, který oznamoval příchod mojí kamarádky. Přišla přesně na čas, čemuž jsem se divila. Ris skoro nikdy nechodila včas a že mluvím opravdu z vlastních zkušeností.

Rychlým krokem jsem přicupitala ke dveřím. Mezitím jsem si ještě stihla dopnout pásek u černých roztrhaných džínů, které jsem na sebe před pár sekundami navlékla.

Otevřela jsem mohutné vchodové dveře a překvapeně vyjekla.

"Co tu děláš?" Zeptala jsem se poněkud vyděšeně, když jsem ve dveřích spatřila stát Reasona s úšklebkem na tváři.

"Jdu dodělat to co jsem začal." Řekl tím nejslizčím hlasem, který jsem kdy slyšela a začal se po mně sápat. Jediné moje štěstí bylo, že byl Chris doma. To však Reason pravděpodobně nevěděl. Jeho dotěrnost už mi opravdu lezla na nervy. Jeho ruce šmátraly po celém mém těle, a jeho teplý dech přetrvával někde v blízkosti mého krku.

"Chrisiiii." Zaječela jsem do domu, čehož se Reason trochu lekl. Opravdu jsem nevěděla co jiného udělat, protože ať jsem se snažila jak jsem chtěla, odtrhnout ho ode mě se mi nedařilo. A není divu, byl velká hrouda masa a svalů a oproti mému tělu byl tak třikrát větší.

"On je doma?" Zeptal se poněkud vyveden z míry. Pořádně jsem si ho znovu prohlédla. Na sobě měl to co ve škole. Černé volné tepláky a šedé Nike tričko. Žádný zvláštní outfit. Vlastně ani nechápu, nad čím jsem v tu dobu přemýšlela. Nad outfitem mého úhlavního nepřítele?

"Jsem." Objevil se nasupený Chris hned za mnou, sršela z něho přímo nenávist, vůči osobě, která stála přede mnou. Z mého srdce spadl obrovský kámen, i přesto že jsem věděla že není ani z poloviny po všem.

"Tak to jsou dvě mouchy, ne vlastně tři mouchy jednou ranou." Uchechtl se Reason a já jsem nechápavě nakrčila obočí. Jak tři? Jaký třetí člověk? Nikoho nevidím.

"Ani jedna brouku." Zareagovala jsem rychle a zase jsem ho kopla na jeho slabé místo. Dala jsem opravdu velkou ránu a tak se nepozorný a ukňučený Reason skutálel od vchodových dveří na nás upravený trávník.

"Že se nestydíš, takhle tě zbije holka." Neodpustil si jedovatou poznámku Chris který mě zezadu objímal za pas, což bych si mimochodem moc užívala, kdyby RESON neležel před naším domem schoulený do klubíčka.

"Ty za všechny ty činy ještě zaplatíš Woode, tohle ti jen tak neprojde. Ještě uvidíš!" Vypustil nějakou výhrůžku z úst Reason, zvedl se se zřetelnou bolestí ze země a snažil se nějak normálně odejít.

"Takhle to dál nejde." Zašeptala jsem a Chris souhlasně přikývnul. Tohle se mi ani trochu nelíbilo. Nevěděla jsem co dalšího od Reasona očekávat a ne vždy mi bude poblíž právě Chris. Mohla jsem ho potkat kdekoliv. Ať už ve městě, ve škole, nebo na nějaké párty či školní akci. A setkání sním rozhodně nevěstilo přinejmenším nic dobrého. 

"Nevím co s tím." Řekl zarmouceně Chris a pozoroval mě přismutnělým pohledem, který jasně vyjadřoval, že mu dochází to stejné co mě. Oba dva jsme v nebezpečí. Co jsem tak zjistila z drbů od lidí které Reasona znaly nebo o něm alespoň slyšely, Reason nevěstil nic dobrého a Chris si toho byl moc dobře vědom. Nejen že patřil do drogového gangu, ale říkalo se, že má i co dočinění s mafií v tomhle malém, na první pohled poklidném městě.

"Já taky ne, ale zatím se to zdá být v pořádku. Necháme to být a dnešek si prostě užijeme. Já počkám až přijde Ris a ty až dojdou kluci." Uzavřela jsem celou tuhle záležitost a na rtech jsem se snažila vytvořit alespoň trochu upřímný úsměv. Chris si mě překvapeně prohlédl, pak souhlasně pokýval hlavou a vyměnil si se mnou ještě nějaké neurčité pohledy.