Drahokamy štěstí

×22×

V noci mě probudilo nepříjemné a hlavně hlasité zahřmění, které muselo být slyšet po celém Browdnu. Poměrně jsem se lekla, když na obloze pak najednou problik velmi silný blesk, který osvětlil celý můj, nebo spíš náš pokoj.

Promnula jsem si oči rukou a ve tmě, která polívala celý náš pokoj, jsem se snažila rozeznat obrysy nábytku a věcí. Najednou jsem si však všimla něčeho co nábytek rozhodně nebyl.

"Chrisi?" Zamumlala jsem tiše do peřiny, kterou jsem byla přikrytá až pod bradu, ještě s přimhouřenýma očima a podívala jsem se na obrys postavy, který seděl na širokém parapetu, který patřil k velkému oknu, po kterém stékaly kapky deště.

"Hmm?" Opětoval mi Chris bez jediného pohledu a bez náznaku sebemenší emoce.

"Děje se něco?" Zeptala jsem se ho a z lehu jsem se posadila na měkoučkou postel.

"Vlastně ani ne." Řekl a tím mi moji starost o něj akorát tak potvrdil. Bylo to kvůli nehodě jeho rodičů a já jej naprosto chápala. Bála jsem se o něho, sice jsem ho ještě před pár dny neměla v oblibě, ale i tak mi na něm záleželo. Záleželo mi na něm, protože jsem ho měla ráda a myslím že ne jen jako kamaráda. A to jsem přitom ani nevěděla jak to mezi náma je, ale jedním jsem si byla jistá. Měl mě rád stejně tak jako já jeho.

"Vážně?" Zeptala jsem se starostlivě a svoji tvář jsem zkroutila do smutné grimasy. Bylo mi ho líto, trápil se a já s tím nemohla udělat ani Ň.

"Hm." Odpověděl mi, sesedl z bílého parapetu a vyšel směrem k mé posteli.

Pomalu a opatrně si sednul hned vedle mě a smutně se na mě podíval. Bylo to poprvé co jsem na něm viděla ani trochu neskrývaný smutek. Upřímný smutek, který mě bodal do srdce jako ostré nože. Trápilo mě, že se trápil.

"Víš, nic mi není jen... Jen mě to mrzí." Řekl a přejel mě nejistým pohledem, který mě měl v tom co řekl ujistit. Na jeho pohledu jsem  poznala, že o tom, co prožívá nechce mluvit a tak jsem se ho ani na nic neptala a jeho přání jsem respektovala. 

I přes tmu, která nás pohlcovala jsem viděla jak mu po tváři stekla slza. Nevydržela jsem to a musela jsem ho obejmout.

Pomalu jsem obmotala svoje ruce kolem jeho krku a natočila jsem se k němu tělem, aby naše objetí bylo pohodlnější. Objetí mi okamžitě silným stiskem opětoval. Chtěla jsem mu tak moc pomoci, ale nevěděla jsem jak a to mě hrozně moc užíralo.

Po chvíli se ode mně odtáhl a pohledem sjel po mém obličeji dolů k mým rtům. Jeho oči byly načervenalé od slz, které se mu kutálely po obličeji, ale i přes to působil neuvěřitelně krásně a sexy.

Abych jej alespoň trochu uklidnila, něžně jsem se k němu nahla a ještě nezněji a s citem jsem ho políbila.

"Mám tě rád." Zamumlal do polibku a já se musela usmát.

"Taky tě mám ráda." Přiznala jsem mu. A nejen mu, ale i sobě. Hlavně sobě. Konečně jsem si přiznala že pro mě něco znamená, že pro mě hodně znamená a že už to není můj nepřítel, už ne.

Možná že jsou opravdu lidé nejupřímnější večer, možná na tom vážně něco bude. Protože já byla upřímná, jak k němu tak sama k sobě.

"Půjdeme spát." Řekl mi a rukou mi pokynul ať si lehnu.

Pomalu jsem si tedy lehla na svoji postel a on ulehl hned vedle mě. Otočila jsem se od něj zády, protože se mi tak spalo lépe. Ne proto, že bych od něj chtěla být dál, ale vždy jsem tak spala.

Už jsem usínala, když jsem kolem svého těla ucítila jeho horkou omotanou ruku. Bylo úžasné usínat s pocitem, že vedle sebe máte někoho koho máte opravdu rádi a kdo vás dělá šťastným, i přesto jak moc jste ho dřív nenáviděli.

V neděli se vlastně nic moc nedělo. Jen jsme spolu seděli doma a dívali jsme se na nějaké filmy. Bylo nám jedno jestli to byly komedie, horory, nebo třeba romantika. Hlavní bylo, že jsme byli spolu, a že jsme se nehádali a neprovokovali jako dřív. Že už jsme nebyli nepřátele, právě naopak. Byli jsme přátelé a ještě něco víc. A já byla šťastná... Konečně jsem našla někoho s kým byl svět lepším místem.
.
.
.

Uběhl už celý týden od toho co jsme se s Chrisem dali nějak tak dohromady.
Přes celý týden jsme toho moc nezmohli. Ve škole toho bylo spousta a já se snažila si alespoň trošku zlepšit průměr, zatímco Chris to neuvěřitelně flákal, i přesto že jsem se ho snažila přesvědčit do učení.

Ve škole jsme naše spárování nezmiňovali a stejně tak ani doma. Což je snad očividné. Vlastně jsme se chovali skoro jako předtím, jen jsme to tentokrát nemysleli hnusně a byla to jen pouhá přehrávka aby lidi neřekli. Moc jednoduchý to nebylo, ale jinak to prostě v naší situaci nešlo. Jediný kdo o našem vztahu věděl byla Claris, o které jsem věděla že si tento lahodný drb raději nechá pro sebe, než aby si mě znepřátelila. Byla jsem její nejlepší kamarádka a ona zase moje. Věděla jsem, že jí v tomhle ohledu mohu plně důvěřovat.

Venku už se stmívalo a já seděla na našem gauči v pokoji. Na stole o skleničku s pitím jsem měla opřený svůj iPhone, na kterém jsem měla zapnutý videochat s Ris, přes který jsem ji sdělovala všechny žhavé novinky a ona zase mně ty její.

"Noo a včera jsem si zašla na nehty-." Blábolila něco Claris, než ji vyrušil Chris který si sedl hned vedle mě a žhavě mě políbil.

"Heej." Zanadávala na něj a na čele se jí vytvořila naštvaná vráska. Chris se jejím naštvání jen uchecht a zamával ji na pozdrav.

"O čem se bavíte?" Zeptal se Chris obou dvou a já nechala Ris ať mluví. Stejně jsem ji moc neposlouchala.

"O tom jak mi včera kosmetička posrala nehty." Nafoukla se Claris a popisovala Chrisovi celý proces jejího failu s nehty. Musela jsem se smát nad tím jakým naštvaným způsobem to vyprávěla. Vypadala jako taková ta stará prodavačka ze stánku, která je po celém dni naštvaná z toho, že si u ní nikdo nic nekoupil.

Na Chrisovi bylo vidět že jedním uchem poslouchá a druhým to pouští ven. Nedivila jsem se mu, Ris prostě byla občas otravná, ale já už jsem si na ni zvykla. Vždycky je to o zvyku a ona prostě blábolila o nesmyslech pořád. Z čehož vyplývá, že jsem si už dávno zvykla.

"A jak to spolu teda máte?" Zeptala se když konečně dovyprávěla její velmi zajímavou historku o kosmetičce, která naprosto neumí dělat nehty.

"No, nejspíš spolu chodíme... No chodíme chápeš snad." Odpověděl Chris a já se vůbec divila, že její otázku ve sléze její historky zaregistroval.

"Ooo, to je jako z filmu. Je to hrozně roztomilé." Řekla Claris a já se na ní musela zamračit.
Ne proto, že by mi vadilo to jak nás kometovala, ale... Neříkala ještě nedávno, že si s ním nemám nic začínat, že je to debil? Měla jsem totiž pocit že ano, ale raději jsem nic nenamítala, protože bych pak rozpoutala docela nevlídný rozhovor o tom, že to ona přece nikdy neřekla.

Chris se na ni uculil, až mu studem krásně zčervenaly tvářičky.

"Jsi roztomilý." Neodpustila jsem si poznámku a rukou jsem přejela po jeho červeni, která mu utkvěla na tváři. On se po mých slovech rozčervenal ještě víc a to jsem si myslela, že už to víc ani nejde.

"Ty jsi roztomilá víc." Opětoval mi moji pochvalu a já se začala červenat též. Byli jsme jako dvě červená rajčátka. Přesně tak bych nás v ten moment popsala.

"Ooo, jste na mě až moc sladcí, jste vážně ten nejsladčí pár v Browdnu." Vypustila Claris celkem kousavým hlasem, ale i přesto se nepřestávala usmívat. Myslím že byla ráda, že jsem šťastná... Což mě dělalo ještě šťastnější.