Drahokamy štěstí

×19×

Seděla jsem v bíle vybaveném obýváku a nemohla se dočkat až zazvoní zvonek a ve dveřích se objeví teta Emily a Winnie. Tak moc jsem se na ně těšila.
Moje matka seděla hned vedle mě v takovém docela drahém bílém křesle a četla si nějaký magazín o módě či co... Občas zvedla zrak aby nás zkontrolovala, ale jinak si nás moc nevšímala. A Chris? Ten seděl v pravo po mém boku na obrovském bílém gauči, který jasně, už jen svým vzhledem dokazoval jak moc peněz máme. Tuhle větu opravdu nemám ráda, ale jinak se to prostě popsat nedalo.

Najednou se ode dveří ozval řinčívý zvuk zvonku a já okamžitě vystřelila jako raketa otevřít.

"Ahoooj Rachel." Ozvalo se zpoza dveří, okamžitě potom co jsem je otevřela jemným dětským hláskem.

"Ahoj broučku." Řekla jsem nadšeně a okamžitě jsem si malou copatou holčičku vzala do náruče, abych ji mohla pořádně obejmout. Okamžitě se mě chytila jako klíště a vypadalo to, že se nehodlala ještě dlouho pustit.

"Ahoj Rachel." Řekla teta trochu unaveně a omluvně se na mě podívala.

"Ahoj teto, moc ráda tě vidím." Řekla jsem s úsměvem na rtech a stále ještě chovala malou Winnie.

"Já tebe vidím nejraději na celým světě." Řekla malá Winnie mým směrem a já se musela zasmát nad její roztomilostí.

"Já tebe víc." Řekla jsem a dala jí pusu na tvář.

"Eh Ahoj?" Ozvalo se někde za mnou a všichni okamžitě zpozorněli.

"Ahoj, já jsem Winnie." Řekla copatá holčička směrem ke Chrisovi, načež jsem ji položila na zem aby se mohla seznámit s tím debilem. Okamžitě přicupitala ke Chrisovi a podala mu maličkou ručičku.
"Ahoj já Chris." Usmál se na Winnie a podání ruky ji oplatil.

"Vypadáš že jsi fajn. A vy spolu jako chodíte?" Zeptala se Winnie, Chris se na mě rozrušeně podíval a já po Winnie střelila přísným pohledem.

"Ne jsou to-" Ozvala se matka ze zadu a hledala to správné slovo jak nás popsat. "- Sourozenci." Dořekla a přísně si Winnie i tetu Emily přeměřila pohledem.
"A zítra s tebou půjdou na dětský den." Nezapomněla zmínit matka a Emily se na ni nadšeně a úlevně podívala. Myslím že z Winnie už byla pěkně vyčerpaná.

"Jooo." Zachcichotala se Winnie a nečekaně se vmáčkla Chrisovi do obětí. Chris se upřímně zasmál a objal ji nazpět. Byl u toho roztomilý, ale já si to rozhodně nechtěla připustit, ostatně tak jako vždy. Přece nebyl roztomilý ani trošičku, vypadal jako pichlavý kaktus, který je totálně vysušený ze sluníčka. Nalhávala jsem si v hlavě, ale rozhodně to nebyla pravda.

"Máte batůžek?" Zeptala se teta Emily s úsměvem a zkontrolovala jestli má na zádech Winnie růžový batůžek se svačinkou, pitím a peněženkou.

"Jo." Odpověděla rychle Winnie a do toho si radostně poskočila.

"Dobře tak můžete jít." Řekla Emily a dala Winnie pusu na rozloučenou. Winnie ji pusu okamžitě opaltila a hned se mě chytila za ruku.

"Tak jdem." Řekla Winnie a už mě táhla po ulici směrem k místu určení. Byla tak šťastná a z ničeho si nedělala problémy. Chtěla jsem být zase dítě, jako ona. Žádná láska, žádné trápení, žádné trapné situace. Ach ty děti se mají...

"Takže Winnie, ty máš vlastně kolik?" Zeptal se Chris, který šel hned vedle mě. Winnie ukázala na prstech že pět.
"Ahaaa." Řekl Chris s úsměvem a já se musela usmát taky... Opravdu byl roztomilý.

Najednou jsem ucítěla něčí teplou dlaň na mém pase. O můj bože!!! On mě chytil za pas, jak romantické. Začala jsem okamžitě jančit v hlavě a můj endorfin v krvi se najednou zvýšil asi o sto procent. Sice jsem byla hlavou přesně proti tomu, jak mě právě Chris držel, ale moje srdce bylo v tu dobu přesnější, o tom žádná. A moje srdce chtělo aby mě tak držel.

"Mám tě rád." Zašeptal Chris z ničeho nic směrem ke mně a Winnie se na něj zvědavě podívala.

"Máte úplně stejné pohledy." Konstatoval a nejspíš chtěl zamluvit to co řekl, jenže já to až moc dobře slyšela... Nešlo to přeslechnout, když to bylo mířeno na mě.

"Já tebe taky." Zašeptala jsem něco co jsem ani nechtěla a naše pohledy se setkali. Díval se na mě jeho krásnýma ledově modrýma očima a já měla pocit, že roztaju jako sněhulák v poušti. Přišlo mi, že tím co řekl, ze mě srazil jakousi bariéru, která mě měla chránit před 'láskou' k němu. Prostě jakoby sundal ledový obal z mého srdce. Začala jsem si uvědomovat, že ho mám ráda a ne, že ho nesnáším. Byl to pro mě však docela šok... Nedokázala jsem si připustit, že někoho kdo mě štve celý můj život na střední mám ráda. Tohle nebylo fér... Takhle to nešlo.

Chris se ke mně pomalu nahnul s jistým úmyslem, že mě políbí, ale...

"Jdeme už? Já už tam chci být." Ale Winnie nás vyrušila. Vypadala, že se opravdu moc těší. Vlastně jsem byla ráda, nemohu mu hned skočit kolem krku, je to děvkař. Moc dobře jsem věděla co dělal holkám a já nechtěla být jeho další obětí.

"Jdeme." Řekl Chris s radostí a trošku zrychlil v chůzi. Ta jeho radost mě děsila. Já se bála spíš sama sebe a hlavně toho, co jsem cítila.

"A vy se máte rádi?" Zeptala se Winnie s tázavou grimasou a Chris přikívl, zatímco já jsem zakroutila hlavou. Chris si toho však ani nevšimnul.

"Ale pst." Řekl na ni Chris a Winnie radostně přikývla. "Ale vždyť." Protestovala jsem, ale Winnie se tak šťastně usmála, že můj protest hned z hlavy zmizel.

Bylo to moc rychlé, teda alespoň na mě. Vždyť jsem na něj ještě včera byla naštvaná tak, že bych na něj vyházela celou moji knihovnu knih a najednou? Najednou mu řeknu že ho mám ráda? To je přece až nemožné... Navíc jsem mu to ani říkat nechtěla.

"Mám hlad a zachvilku bude pěna a já tam chci jít." Zakňučela Winnie a já se na ní lítostně podívala.

"Tak dáme tu sváču, máš tam sušenky a bagetu." Řekl Chris a já se musela zasmát nad výrazem SVÁČA, který jsem použila naposledy tak v první třídě základní školy.

"Jo mňam." Řekla s povyskočením Winnie s převzala si bagetu od Chrise, do které se hladově zakousla.