Drahokamy štěstí

×16×

"Ahoj." Pozdravila jsem s falešným milým úsměvem Chrise, když jsem vešla do pokoje.
"Moc se ti omlouvám za to že jsem včera odešla." Dodala jsem ještě a nezapomněla jsem se u toho usmívat jak debil.

"Stalo se něco? A ahoj..." Řekl Chris trochu víc překvapeně a tázavě si mě prohlížel.

"Ne nestalo se nic. Vůbec nic, jen mě to mrzí." Hrála jsem dál tohle divadlo, které vymyslela Claris. A věřte nebo ne, ale vůbec mě to nebavilo, protože jsem měla chuť Chrisovi spíše nafackovat, než se mu tady omlouvat a pomalu ho prosit na kolenách o odpuštění za to, že jsem včera utekla.

Co to ta Ris zase vymyslela!? Zanadávala jsem ve svojí hlavě a začala se znovu věnovat Chrisovi.

"Dobřeeee?" Zeptal se Chris trochu přiškrceně a já si ho zvídavě prohlédla.

"A co budeme dělat?" Zeptala jsem se a věnovala mu snad ten nejfalešnější úsměv na světě.

"Půjdeme ven, za Rayem a klukama." Řekl a přitáhl si mě do obětí.

Tak tohle jsem vážně nečekala. Nemyslela jsem si že se hned tak bude chovat, a dělat že se vlastně vůbec nic nestalo. Vím že jsem se tak chovala taky, ale bylo to jen představení a ne realita. Teda alespoň jsem v to doufala.

Voněl po úžasné aviváži a já se jeho vůně nemohla nabažit, cítila jsem se tak v bezpečí, když jsem byla s ním. Jenže to tak nešlo. Tohle mělo být jen pouhé představení a já ho v realitě přece nemám ráda a nejraději bych po něm hodila květináč s kaktusem.
Ano přesně tak to je... Přesvědčovala jsem sama sebe a dál ho objímala.

Po chvíli se z obětí vytrhl a šel k odsunovacím dveřím, které vedly do jeho šatny s tunou oblečení, které už mu matka, za tu dobu co tu byl stihla zakoupit. Nejspíš se šel obléct a já tak získala čas na uklidnění a zrenovování našeho plánu. No našeho... Teď už to byl spíše můj plán.

Kráčeli jsme po ulici, až jsme došli do hlavního městského parku, kde už na lavičce seděla parta lidí. Chris zamířil přímo k ní a já jej poslušně následovala. Přišla jsem si jako pudl nějaké staré paní, která ho má raději než celou její rodinu. Ach jo, jak špatně jsem na tom kvůli Risinému plánu byla.

Nebavilo mě to, ale zase jsem se nechtěla jen tak vzdávat... Nebo by bylo lepší se vzdát a jet si podle svýho? A chovat se tak jak normálně?
Nejspíš jo, je to lepší.

Hned jak jsem si tohle promyslela ve své hlavě, ze své zadní kapsy jeanu jsem vytáhla telefon a najela na chat s Ris.

Do klávesnice jsem rychle naklikala zprávu RUŠÍM PLÁN a zmáčkla tlačítko odeslat. Pak jsem svůj iPhone zase schovala do kapsy a rozběhla jsem se k lavičce kde už seděl Ray.

"Ahoooj." Řekla jsem mu na pozdrav hned jak si mě všiml a pevně jsem ho objala, objetí mi okamžitě opětoval a pozdrav taktéž. Chris se na nás ze znechucením podíval a zatnul pěsti na svých rukou. Vypadal naštvaně a dokonce i žárlivě.

"Ty žárlíš." Vypadlo ze mě směrem k Chrisovi, načež se na mě všichni otočili a podívali zvláštním pohledem, který jasně značil, že Chris by přece nikdy nežárlil. Chris po mé poznámce ještě více zatnul pěsti a zrudnul v obličeji.

"Okamžitě ji pust." Zaječel Chris na Raye a já to sledovala s pootevřenou pusou. Co že to právě řekl? Chová se jako bych byla jeho majetek, jeho holka, jeho děvka. Ale ani jedno z toho nejsem, tak nechápu co má sakra za problém. Mohu se přece objímat s kým chci a kdokoliv se může objímat se mnou. Nemá mi do toho co kecat.                                                                                                          Ray se nechápavě podíval na rozzuřeného Christiana, ale pro jistotu mě pustil. Nedivím se mu, také bych se pustila, kdyby na mě Chris byl až takhle vražedně nasraný. 

"Proč mi na ni vůbec saháš?!!" Zaječel Chris Rayovým směrem důrazně a žduchl ho do hrudi dvěma rukama, tak že zmatený Ray zavrávoral ve vzduchu. Naštěstí však ránu ustál a žduchl do Christiana na oplátku. Takhle to pokračovalo ještě nějakou chvíli, než zase začal Christian vyvádět.

"Jo tak ty ještě takhle jo? Tak jsi debil? Ty debile?" Zařval Chris a nejspíš mu ani nedošlo jak moc vtipně jeho věta zazněla. Jenže na vtipy opravdu nebyla vhodná doba, ani čas. A tak jsem raději držela jazyk za zuby. Nebylo by totiž moc vhodné zrovna teď prohodit jakoukoliv jedovatou poznámku, která by byla mířena na Chrise. 

Christian se až tak moc rozzuřil, že dal Rayovi pěstí tak silně, že mu z nosních dírek vytryskla krev. Tohle mě rozzuřilo a já totálně vypěnila. Měl být nasranej na mě a ne na Raye...

"Ty debile." Rozječela jsem se na něho a chytla naprostý šílenství... "Tak jsi kokot? Já se mohu objímat s kýmkoliv chci a ty mi do toho nebudeš kecat. A nebudeš to zakazovat ani Rayovi rozumíš? Nejsem tvoje děvka ani holka, aby jsi mně a lidem okolo mě mohl poroučet co se mnou budou dělat. Můžu si Raye objímat kldině půl hodiny a tobě... Tobě to sakra může bejt u prdele." Dokončila jsem svůj Proslov o tom co se mi zrovna honilo v hlavě a dala Chrisovi facku. Tak moc silnou, že se snad jeho hlava otočila o sto osmdesát stupňů, a to rovnou dvakrát. 

On se na mě jen uraženě podíval a nasupeně odešel pryč od lavičky, v jejíž blízkosti jsme se nacházeli. Celou tu dobu nás celá ta parta lidí, co seděla na oné lavičce v parku pozorovala a tiše si špitala o celé této situaci. 

"A vy už držte taky sakra hubu!" Zaječela jsem na ně z rozčílení a se slzami v očích objala Raye, který se stále nacházel hned vedle mně. Jeho silné paže se po mém doteku k němu okamžitě omotaly kolem mého pasu a on mě začal svými lichotivými slovy tiše uklidňoval.

Proč sakra musí být Chris takovej debil? Co jsem mu udělala? Dobře... Možná jsem mu párkrát řekla něco hnusnýho, nebo jsem po něm hodila sešit či učebnici. Ale není to nic co by mi nevrátil, nebo neudělal taky. Tak proč sakra? Proč?