Drahokamy štěstí

×13×

Upřímně bála jsem se... Dost jsem se bála toho kam mě Chris zavede. Z doslechu jsem znala spoustu míst v Browdnu kam jsem se nechtěla za žádnou cenu podívat... A bála jsem se právě toho, že přesně tam s Chrisem míříme, svojí nejistotu jsem však nedala znát.

Procházeli jsme kolem hlavního městského parku, kde se každý den scházely tuny různých patiček a lidí, potom kolem feťácké čtvrti až jsme se dostali na Browdnské předměstí, kde jsme se i zastavili.
Co jsem z doslechu slyšela moc lidí zde nebydlelo, i přesto že tu byli krásné pláže s čirým mořem...
Nejspíš se odsud lidi stěhovali pryč kvůli hluku a neustálým krádežím a problémům s teenegery.

"Čau Chrisi." Ozvalo se odněkud a k nám se najednou rozběhl kluk s kakaově hnědýma očima a oříškovýma vlasama.
"Čau brácho." Oplatil mu pozdrav Chris a poplácal ho po rameni. Vypadalo to že si mě ten kluk ani nevšiml... Teda do té doby než o mně Chirs promluvil.
"Tohle je Rachel Joensnová, moje sestra." Řekl a ke slovu sestra na rukách naznačil uvozovky. Vzpomněla jsem si že to stejné jsem udělala i já při slově bratr.

"Těší mě Joensnová, moje jméno je Ray." Řekl ten kluk a mile se na mě usmál. "Dobře, mé jméno už znáš." Odpověděla jsem mu a úsměv jsem mu opaltila. Možná že Chrisovi kamarádi jsou ještě lepší než samotný Chris a to jsem se bála.

"Kam půjdeme brácho?" Zeptal se Ray Chrise a podíval se na mě.
"Půjdem ukázat tady té, naše místa." Odpověděl mu Chris a také se podíval na mě. "Okey." Řekl Ray a pak ještě dodal: " Tak pojď Joensnová."

Oba se rozešli a já se vydala za nimi.
Tahle pláž se mi začínala líbit, už vím proč tu teenegeři trávili tolik času. Nebyli tu žádní dospělí a tak tu bylo dalo by se říct volno, také tu bylo spousta barů a klubů, kde jste se mohli zastavit a s někým si pokecat nebo se rovnou seznámit s novýma lidma.

"Taaaaak vítej." Řekl Ray a zastavil se. Nacházeli jsme se u menšího útesu, bylo tu místa tak akorát pro nějakou deku s piknikovým košem. "Woow." Vydechla jsem a s údivem jsem se podívala na Raye který vytahoval deku ze svého batohu. Tu pak položil na zem a kývl na mě ať se posadím.
Popošla jsem tedy kousek blíž k dece a posadila jsem se. Ray usedl hned vedle mě.

"Je to tu pěkný, už chápu proč tu trávíte tolik času." Řekla jsem a podívala se do Rayových kakaově hnědých očí.
"Ty jsi tu nikdy nebyla?" Zeptal se udiveně a já jen zavrtěla hlavou. To mu však jako odpověď nestačilo a tak rukou naznačil ať pokračuju.
"Neměla jsem důvod sem chodit." Řekla jsem a zadívala jsem se někam do dálky moře.

"A teď už ho máš?" Zeptal se a ušklíbl se na mě. Ach... Jak mi ty klučičí úšklebky nechyběli. Nemůžu ho nevidět alespoň pět minut? Říkala jsem si v hlavě. Pak jsem si však uvědomila že mi položil otázku.

"No to ještě nevím." Řekla jsem a hodila jsem po něm povrchní pohled.
"Hmmm..." Řekl a odmlčel se.
"Tak to budeme dělat všechno pro to aby jsi ten důvod měla." Dořekl směle a já se na něj jen ušklíbla.

"Pohniii." Zabručel na mě Chris, když jsme z předměstí odcházeli domů.
"Už jdu." Řekla jsem a obajala jsem Raye na rozloučenou. On se na mě mile usmál a pronesl takové to klasické ahoj a přidal k tomu slova ještě se uvidíme. Já na to jen kývla a doběhla jsem Chrise.

"Takže Ray jo?" Řekl Chris a ušklíbl se.
"No samozřejmě." Řekla jsem a zakroutila nad jeho poznámkou očima.
Na to se Chris jen uchechtl a pokračoval dál v cestě.
Procházeli jsme kolem feťácké čtvrti když najednou někdo hlubokým hlasem zavolal naším směrem: " Chrisi... Kamaráde, už máš ty prachy? Dlužíš mi jich celkem dost."

"Doprdele." Zamumlal Chris a rozběhl se rychlým sprintem pryč... Než jsem to však stihla pobrat a rozběhnout se také někdo mě zezadu chytil.

"Hmm a kdopak jsi ty?" Ozval se slizký hlas a já se snažila vymrštit mu ze sevření.
"Okamžitě ji pust Reasone." Ozvalo se za námi a já poznala že je to hlas Raye. Musel jít za námi...
"A co mi uděláš Gregsone? Proti mě se nezmůžeš a tvůj kámoš mi dluží peníze za už tři dávky. A to si já nenechám líbit." Zařval ten chlápek na Raye... Dávky? Uvědomila jsem si o co tu jde.
"Nic..." Odpověděl Ray na jeho začáteční otázku.

Tomu chlápkovi chvíli nedocházelo co to Ray řekl a tak jsem dostala úžasnou příležitost se mu vyškubnout. Sotva jsem se mu však vyškubla zase mě chytil.

"Ty děvko..." Zaječel a vlepil mi facku. Cítila jsem jak mi do tváří proudí krev a jak pomalu, ale jistě červenají...

"Tak ji už ani jednou neřekneš." Objevil se vedle mě najednou Chris a vrazil mu pěstí. Chlápek se svalil na zem a tím svalil i mě.

"Pojď." Zařval na mě Chris a pomohl mi na nohy. Vyběhli jsme pryč z té odporné čtvrti. Utíkala jsem jak mi nohy stačily hned vedle Chrise a Raye.

Když jsme konečně doběhli na bezpečné místo, lépe řečeno před můj a Chrisův dům promnula jsem si tvář. Cítila jsem jak mě nepříjemně štípala a pálila...

"Jsi v pohodě?" Zeptal se Chris a od hlavy k patě si mě prohlédl. "Jo." Odsekla jsem naštvaně a vešla jsem do domu.

Drogy? Vážně můžu mít teď potíže kvůli drogám? Kvůli drogám, který nejspíš bere Chris? Byla jsem naštvaná a smutná zároveň. Myslela jsem si že Chris přece jen není tak hrozný, ale asi je... A nejspíš je ještě horší než jsem si myslela.
A jestli je do toho zapletenej i Ray, tak mě dost zklamal. Upřímně jsem absolutně nevěděla co dělat a tak jsem se sama vydala do parku se torchu uklidnit...

Jenomže co bych to byla za člověka, kdybych tam někoho nepotkala...