Drahokamy štěstí

×9×

Ráno mě probudil ten nejotravnější hlas... Měla jsem chuť ten otřesně zvonící budík vyhodit z okna. Myslela jsem, že se uškrtím. Byla jsem naprosto vyčerpaná a přišlo mi že, jsem v noci nespala, ale spíše běhala po domě sem a tam.

"Vypni too." Ozvalo se vedle mě a já se neskutečně lekla, nadskočila jsem asi metr do výšky a vymrštila se do sedu, protože mi nedošlo že je tu i Chris, kterého jsem chtěla uškrtit ještě víc než sebe. Pak jsem si však vzpomněla na noc a na Chrisovy zaslzené tváře. Na tom že jsem ho neměla ráda se nezměnilo vůbec nic. Pořád to pro mě byl hloupý, sebestředný a sobecký idiot.  Ale dívala jsem se na něj teď trochu jinak.  

On se na můj výskok jen uchechtl a posadil se na svoji postel. Konečně jsem se odhodlala natáhnout ruku k budíku a zmáčknout vypínací tlačítko. Když jsem tak učinila, Chris si hlasitě oddychnul.  

No a tak jsem se z postele dobelhala do mého obřího šatníku, odkud jsem vytáhla nějaké kousky oblečení a oblékla je na sebe... Nezapomněla jsem si ještě nanést řasenku na řasy a trochu zakrýt moje namodralé pytlovité kruhy pod očima, které se mi někdy během spánku stihly vytvořit. 

Když už jsem byla připravená chňapla jsem po batohu, který ležel vedle mého psacího stolu a vyšla jsem z pokoje na chodbu.

Sotva jsem vystrčila nohy z pokoje na studenou kachličkovou podlahu, která byla na chodbě, uviděla jsem šourajícího se Chrise do našeho pokoje. Ještě na sobě měl pyžamo a to byl v koupelně snad patnáct minut... Raději jsem nechtěla vědět co tam dělal, nebo čím se tak zdržel.  Jen jsem nad ním zakroutila hlavou a nahodila jsem nechápavý výraz, který říkal všechno co bylo v mé hlavě. 

Dál jsem ho neřešila a sešla jsem dolů do kuchyně, kde jsem si z kuchyňské linky vzala červené a čerstvé jablko. Hned jsem se do něho zakousla a vychutnávala si jeho sladkou chuť...

"Pohni si bože." Zaječela jsem na Chrise, když už byl čas na to vyrazit do školy, a z vrchního patra se ozvalo jen poměrně tiché zamručení a šourající se kroky ke schodům. Najednou se na nich objevil Chris. Podle jeho šourání jsem mínila, že bude vypadat... No jak jen to říct... Asi tak, jako když se pes otřepe a vyleze z vody. Ale on byl upravený a a na sobě měl drahé značkové oblečení.

"Jdeme?" Zeptala jsem se a on jen přikývl.

"Riiis." Zavolala jsem do dálky a už mávala na moji nejlepší kamarádku, která stála u školní brány... 

"Ahoj Zlatooo." Řekla mi, když jsme se střetly tváří v tvář, a pevně mě objala na pozdrav. Děláme to tak vždycky. 

"Tak pohni zadkem ty pindo. Ať stihnem první hodinu." Popohnala mě Ris a já se musela usmát nad jejím oslovením.

První hodina byla vcelku nudná a tak jsem si celou dobu čmárala něco do sešitu. Jen mě hrozně štvalo že vedle mě seděl Chris. Nejen že jsem s ním musela sdílet pokoj, ale musela jsem vedle něj sedět i ve škole. Aby jsme se spolu prý naučili vycházet. No nebyla jsem si úplně jistá tím, že by to snad mohlo jít. Chtěla jsem sedět s Claris, jenže to mi jaksi nikdo nechtěl dopřát.

Když konečně zazvonilo na přestávku, přicupitala jsem k lavici, která patřila Ris. Vedly jsme celkem zajímavý rozhovor o nějakých drbech, které se roznášeli po škole rychlostí světla. Teda než k nám přišel Chris a celé to zkazil. Někdy jsem se sem tam podívala na tu jeho povedenou partičku, abych zkontrolovala jestli něco nechystají. Ale zrovna když jsem si jich nevšímala nakráčel ke mě Chris, hrubě mě chytl za zápěstí a přitáhl mě ke zdi. Jeho velké ruce opřel o zeď vedle mých tváří, čímž mi zamezil možnosti úniku, a pak mě políbil. 

Tím mě naštval. Nespolupracovala jsem, jen jsem stála jak solný sloup a čekala až to skončí a až Chris ustoupí. Hned jakmile jsem měla uvolněné ruce tak jsem mu vlepila nehorázně velkou facku. Sama sebe jsem se lekla, tolik síly jsem nevydala ani při návštěvě boxovacího centra, nebo drahého kurzu sebeobrany. Hned po plasknutí mé ruky o jeho tvář se na nás otočila celá třída. Pár lidí vyjeveně koukalo, jiní tleskali a občas někdo z nich prohodil nějakou hloupou reakční poznámku. 

"Co si jako sakra myslíš že děláš?! Jsi snad blbej, nebo ti někdo z těch tvých povedených kamarádů vycucl mozek?! Jsem skoro tvoje sestra a ty si mě tady políbíš a děláš že nic? A co vy?Nečumte a hleďte si svýho!" Zakřičela jsem na něj opravdu naštvaně a nezapomněla jsem upozornit ani na houpě čumějící obličeje mých spolužáků. Cítila jsem jak mi pulzuje a pění krev v žilách a jak moje tváře rudnou od vzteku. Musela jsem se držet, abych mu nevlepila další nepříjemnou facku, ze které bych mohla mít ještě větší problém, než z té první. 

Konečně jsem začala vnímat co Chris vůbec dělá. Mnul si tvář a měl tam červeně obtisklou mou ruku. Jeho povedení kamarádi na mě koukali s otevřenou pusou a já je u toho vraždila pohledem. Ris se na mě vyděšeně, ale zároveň lišácky dívala. A zbytek třídy konečně dělal jakože nic. Alespoň že oni už byli zticha.