Drahokamy štěstí

×25×

"Jsme tu tak vystupte." Uchechtl se Cole a zaparkoval před obrovským rodinným domem s ještě větší zahradou a bazénem.

"Je to tu velký." Ohodnotila Hutkinsův dům Claris a vystoupila z Colova auta. Já jsem ji okamžitě následovala.

"To jo." Odpověděla jsem jí a Cole se na nás jen poťouchle ušklíbl. Těch úšklebků už jsem vážně měla dost. Proč prostě všichni kluci musí neustále předvádět tyto ÚŠKLEBKY, které mě neuvěřitelně štvou.

"Tak jdeme ne?" Řekl Cole a rozešel se do prostorného domu odkud byla už teď slyšet nepřetržitě hlasitá hudba a řev středoškolských studentů. Tak moc se mi tam nechtělo, ale co jsem měla dělat? Nemohla jsem se jen tak otočit a s klidnou duší odkráčet domů. Navíc doma bych potkala Chrise a to raději přežiju jedno středoškolskou párty než Chrise semnou v jednom pokoji.

"Jooo." Řekla Claris a vydala se k hlavním dveřím domu.  Já se ještě chvíli rozhlížela po neznámých tvářích teenegerů a pak jsem se rozešla za Claris, která už vstupovala do útrob domu.

"Ahooj tak jste přišli." Objevil se u nás z ničeho nic Ray a nabídl nám červený plastový kelímek s nějakým alkoholickým obsahem, který jsem raději ani nechtěla vědět.

"Ahoj. My se vlastně ještě neznáme. Já jsem Claris." Opětovala mu pozdrav moje nejlepší kamarádka a představila se mu. U toho se samozřejmě culila jako ta nejvíce šťastná osoba na světě.

"Těší mě Claris, já jsem Ray. Ale to už asi víš." Opáčil Claris Ray a ona si od něj převzala nabízený kelímek s mě neznámým alkoholem.

"Ty si nedáš Rachel?" Zeptal se mě Ray a já zakroutila hlavou.

"Jakto?" Zeptala se Claris s Rayem zároveň a já Claris přejela bezvýznamným pohledem, který jasně značil důvod.

"Neřeste." Řekla jsem labilně a Ray jen přikývl, jakože mi rozumí.

"Tak co? Půjdeme trsat?" Zeptal se nás a já zakroutila nad jeho otázkou očima. I on mě štval a to už bylo co říct. Všichni mě štvali... Claris, Ray, Cole a ostatní lidi co kolem mě procházeli a nebo se nacházeli v mé blízkosti.

"Čau brácho." Ozvalo se najednou směrem k Rayovi hlasem který patřil mě známému člověku... Christian. Možná že se opravdu vydám domů, protože tohle nezvládnu.

"Čuuuus, koukni koho tady mám." Odpověděl Ray Christianovi a ukázal na nás , čímž malinko Stratil rovnováhu a tak se začal kývat se strany na stranu.

Chris všechny přejel pohledem a jako poslední se zastavil na mě. Navázal se mnou oční kontakt, který však netrval moc dlouhou dobu, protože jsem se od něj musela odtrhnout. Nedokázala jsem se mu dívat do očí, potom co udělal a co napsal.

"Rachel?" Promluvil na mě omluvným hlasem a přiblížil se ke mně.

"Jdi... Jdi odemně pryč. Vypadni!" Zakřičela jsem na něj a položila si hlavu do dlaní. Chtělo se mi brečet... Zase... Asi už po padesáté za ten celý den.

"Počkej, prosím." Podíval se na mě smutným pohledem a já zakroutila hlavou v nesouhlas.

"Ne! Nebudu čekat. To co jsi udělal mě ranilo... Vypadni!" Vyjela jsem po něm roztřepaným hlasem a ukázal rukou ať odejde.

"Já to nebyl." Oponoval a lítostně se na mě podíval. Já mu však nevěřila ani slovo. Byl to on, kdo jiný by to měl sakra být než on. Byla jsem naštvaná, zlomená a smutná zároveň. A rozhodně... Rozhodně jsem to s ním nehodlala řešit.

"Miluju tě Rachel, tohle bych neudělal!" Řekl mi a já se na sekundu zastavila. Všechno kolem mě se zastavilo a já vnímala jen ty slova která vypustil z úst. Miluje mě!!!
Ne tomu rozhodně nevěřím. Tohle řekl jen proto aby se semnou mohl doopravdy vyspat. Nevěřím mu ani jedno z těch slov co řekl. Nevěřím mu už nic...

"Říkám ti vypadni!" Zařvala jsem na něj znovu, stačila jsem ho dlaněmi do jeho vypracované hrudi a propadla jsem v silný pláč, který nešel zastavit. On však stále stál na místně a lítostně si mně prohlížel. Vypadal že se rozbrečí taky, neměl k tomu daleko.

"Řekla že máš vypadnout, neslyšel jsi?" Zařval na něj Cole a já jsem si ho zařazeně s uslzenýma očima prohlídla.

Chris se otočil utřel si slzu, která mu stekla po jeho tváři a odešel. Odešel pryč odemně... A nevím proč, bolelo to víc než předtím. V nějakém vnitřním pocitu, který jsem měla. Jsem chtěla bys zůstal, aby mě obejmul a řekl že to všechno není pravda, že jsme stále spolu...

"Pojď za mnou." Řekl Cole a přitáhl si mě do medvědího obětí, čímž mě docela překvapil, ale i přesto jsem mu obětí opětovala.

"Racheeeel, půjdeme domů ne?" Navrhl mi Cole uklidňujícím hlasem a já souhlasně přikývla. Jediné co jsem potřebovala byla teplá vyhřátá postel a někdo, kdo bude semnou. Nechtěla jsem být sama, protože by mě celá tahle věc tak akorát víc pohltila a přesně z toho důvodu jsem souhlasila.

"Ty jdeš? Já půjdu taky." Řekla Claris a já souhlasně přikývla. Cole však měl nejspíš jiné plány.

"Ne... V pohodě Ris zůstaň tu, já se o ní postarám." Odpověděl Cole svojí sestře a vzal mě do náruče. Poměrně rychlým krokem semnou došel až k východovým dveřím toho děsivého domu. Nebyla jsem opilá, vím to jistě. Nic jsem tady na párty nepila. Naposledy jsem pila u Claris coca-colu co nám Cole donesl. Ale je fakt že jsem se tak cítila. Jako opilá... Nebo jsem i byla? Ale z čeho? Z lásky? Pff to asi těžko.

Cole došel na zahradu toho obrovského domu, kde jsme potkali Chrise což mi přitížilo zase o něco víc. Jediné co si z toho všeho pamatuju než jsem usnula je, že Chris řekl hrubým hlasem.

"Ublížíš ji a zabiju tě." Pak jsem upadla do zvláštního spánku.

Probudila jsem se v Clarisiné posteli zahrabaná peřinou až po bradu. Byla mi neuvěřitelná zima, ale zároveň celé mé tělo hořelo. Promnula jsem si oči únavou a svůj zrak jsem přesměrovala na budík, který stál na Risiném nočním stolku. Bylo 22:12. Nespala jsem nejspíš moc dlouho. Na párty jsme došli v osm a odešli jsme taky v osm... Teda o něco později, ale jak víte... Moc dlouho jsem tam nepobyla.

"Už jsi vzhůru?" Ozvalo se vedle mě hlubokým hlasem.

"Hmm." Řekla jsem a ruce jsem zvedla nad hlavu, tak že jsem se protáhla. Svoje tělo jsem přemístila do sedu a ucítila jsem jak mi neuvěritelně duní hlava.

"Hrozně mě bolí hlava." Zakňučela jsem zničeně a rukou jsem si sáhla na svoje zpocené čelo.

"To máš z alkoholu... Jsi jakoby jsi nikdy nepila Rachel." Mávl nad tím rukou Cole a já si ho přejela zvláštním pohledem.

"Nepila jsem." Přiznala jsem mu a zrakem jsem se snažila najít nějakou vodu, které bych se mohla napít.

"Vážně? Vypadá to jinak." Uchechtl se Cole a já ho spražila nepříjemným pohledem, který jasně říkal že mluvím pravdu.

"Jestli mi nevěříš nevěř si." Praskla jsem na něj a znovu jsem si s neuvěřitelnými bolestmi hlavy lehla. On jen zakroutil hlavou, ale dál to nějak neřešil a nekomentoval.

"Mohl by jsi mi prosím přinést vodu?" Zeptala jsem se ho po chvíli už trochu příjemnějším hlasem a poprosila jsem ho pohledem.

"Fajn, donesu ti vodu." Odpověděl mi s milým úsměvem, který jsem zrovna teď uvítala.

Po chvilce přišel se sklenicí průhledné tekutiny v jedné ruce a v druhé ruce s růžovým práškem, který jsem nutně potřebovala.

"Na zapij to." Přikázal mi a lehl si ke mně do postele, mezitím co já jsem zapíjela ten nebohý prášek.

++++++

Omg lidiiii překonali jsme hranici 1000 přečtení 😍💛 Udělali jste mi obrovskou radost. Ani nevíte jak moc jsem ráda za každého z vás 😍 DĚKUJU OPRAVDU MOC 😍💛💛😃