Drahokamy štěstí

×4×

Vešla jsem do mého pokoje a hodila jsem svojí školní tašku na velkou manželskou postel. Potom jsem si na ní sedla a na chvilku jsem se zamyslela. Bylo mi na nic. Matce jsem několikrát říkala, jak moc Chrise nemám ráda a ona se rozhodla nastěhovat mi ho do domu. 

Po chvilce mého tichého přemýšlení jsem se rozhodla, jít to s matkou vyřídit.  No a tak jsem vstala a šla dolů do velké , ale moderní jídelny, abych to už mohla mít za sebou. 

"Ahoj." Zabručela jsem, když jsem vešla do jídelny, kde už seděla matka.

Pořádně jsem si naši jídelnu prohlédla, moc času jsem tu totiž netrávila. Nejen z toho důvodu, že tu matka často mívala pracovní schůzky a pohovory, ale i z toho, že mi bylo útulněji v mém pokoji. Nic zvláštního v jídelně vlastně ani nebylo, jen v rohu byly asi tři tašky a kufry a k tomu nějaké oblečení s věcmi, které si Chris nejspíše vzal s sebou.

"Ahoj zlatíčko, posaď se." Řekla máma laskavě a usmála se tak, jakoby se jí měla roztrhnout pusa. Nevypadala ani trochu mile, spíš mě děsila.

Trochu jsem se na mámu zamračila a sedla jsem si na židli, na kterou pokynula rukou. 

"Hmm?" Řekla jsem a na konec věty jsem přidala tázací důraz, protože mě zajímalo co z ní vyleze. 

"Char dones kávu prosím." Přikázala máma naší domovní. Char jen poslušně přikývla a cupitala do kuchyně.  Za chvilku byla zpátky s průhlednou elegantní konvičkou, samozřejmě na kávu ne na květiny, a malými průhlednými hrníčky které byly na lungo. Což je druh kávy...

"Takže zlato." Začala máma její monolog, zatímco usrkávala horké nahořklé tekutiny. "Jak už vám učitelka řekla, bude u nás teď bydlet Chris...." Přesně v tom momentu jsem raději vypnula. Opravdu se mi nechtělo poslouchat kázání o tom, jak se k našemu dlouhodobému hostovi mám chovat. 

Najednou jsem zase začala vnímat. "Takže to bude teď takhle. Budete se spolu chovat jako sourozenci a budete spolu tak i vycházet jasné?" Řekla a já už chtěla odpovědět nějakou nahořklou poznámku. Sourozenci? Já a Chris? Vůbec jsem to nepobírala. Vždyť jsme se nesnášeli, jak jsme se tedy mohli chovat jako poslušní sourozenci. Najednou jsem si uvědomila, že se vedle mě dotyčný posadil. Vůbec jsem si nevšimla, že by přišel. Musela jsem být ve velkém transu. 

"No takže to vám je snad jasné. Doufám že k sobě nemáte žádný odpor a taky mi budete oba pomáhat.". Dořekla a přejela si nás oba pohledem.

Vážně jsem nevěděla, o co jí šlo. Nikdy se o mě nestarala byla jsem jí jedno, tak proč se o mě zajímá teď?! Nechápala jsem. 

Najednou zase promluvila a já na ni přesměrovala pohled. "Taaak vaše názory?" Zeptala se a od Chrise bylo slyšet jen pouhé oddychnutí. Já se tomu musela uchechtnout a začala jsem nepříjemným hlasem mluvit.

"Mami vždyť víš jak ho nesnáším je to jen blbej kluk. Jo a ještě nevím na co si hraješ, stejně víš že tě neposlechnu." Dořekla jsem a propalovala jsem ji pohledem. Věděla jsem, že jsem byla až  moc drzá, ale já si nemohla pomoci. 

"Počkej, o co tu jde?" Řekla a zmateně se na mě zadívala. Já ji oproti jejímu pohledu propichovala. 

"Tady jde vidět, jak moc mě posloucháš." Procedila jsem skrz zuby otráveně a už už jsem se chystala na odchod, ale zarazili mě máminy slova.

"No tak aby jste se spolu naučili vycházet, budete mít společný pokoj. Berte to oba jako trest, za tvoji drzost." Řekla matka s kamenným výratem. To mě donutilo se otočit a sborově s Chrisem říct cože.