Drahokamy štěstí

×6×

"Chrisi?" Zabručela jsem, když jsem se chtěla jít osprchovat. 

"Hmm?" Zahuhlal Chris sedící na pohovce.

"Co se stalo, že jsi mě oslovila jménem, kočko?'' Dodal rychle a ušklíbl se na mě. A to jsem měla předtím pocit, že už se začínal chovat jako normální člověk. 
"Půjdu do sprchy, tak tam nelez." Oznámila jsem mu kapku zaraženě a sledovala jeho přikyvující obličej. Přezdívka kterou mě oslovil se mi vůbec nezamlouvala, ale byla jsem ráda že nemá narážky na to, že se jdu sprchovat. A tak jsem to neřešila. 

Rozešla jsem se tedy k mojí poloustlané posteli, která byla přeplněná tunou barevných polštářků a různých plyšových věcí. Popadla jsem z ní moje huňaté nejoblíbenější pyžamo a otočila jsem se směrem ke koupelnovým dveřím, které se nacházely v mém pokoji. Malém jsem dostala infarkt. Stál tam Chris. Už jsem chápala, proč neměl žádné narážky, měl to vymyšleno jinak. Prostě mě jako malé pětileté dítě chtěl předběhnout. To zaručeně musel být jeho plán, byla jsem si tím skoro stoprocentně jistá. 

"Co tady děláš?! Já se chci jít vysprchovat." Řekla jsem naštvaně a strčila jsem ho rukou do hrudi. 

"Hmm, tak nepůjdeš..." Řekl po dlouhé době uvažování nad odpovědí a urychleně zabouchl dveře od koupeny. 

"Heeej." Zařvala jsem a začla jsem silně bušit do dveří. "Pust mě dovnitř!"

"Hele nevím jestli jsi připravená vidět moje sexy tělo!!" Zařval na mě přes dveře a já uslyšela jak začal téct proud vody.

Zarazila jsem se, protože mě jeho odvážná poznámka překvapila. Jelikož jsem byla ticho a nic neodpovídala, hloupě se uchechtl.

"Já tě zabiju!!!" Začala jsem mu vyhrožovat a na každé slovo jsem dala pořádný podrážděný důraz. Choval se jako desetiletý provokativní kluk. Neměla jsem ani nejmenší tušení, jak jsem to s ním měla vydržet v jednom pokoji. Nebyli jsme spolu ani dvacet čtyři hodin a já už jsem měla chuť ho skrz na skrz propíchnout nožem. 

Po pokoji se naejdnou rozhostilo ticho a byla slyšet jen tekoucí voda z koupelny. Posadila jsem se tedy na postel a začala jsem vymýšlet plán na oplátku. Zběsile jsem bloudila očima po místnosti a hledala jsem cokoliv, co by ho mohlo naštvat. 

"Už to mám!" Zakřičela jsem radostně, ale až moc nahlas.

"Jaaaj co máš kočko?" Ozvalo se hloupě z koupelny a já jsem myslela, že skočím z mostu. 

"Nic to tě nemusí zajímat... A jestli mi tak ještě jednou řekneš tak tě vykastruju za živa." Řekla jsem klidným a roztomilým hlasem abych ho vynervovala. Najednou bylo ticho. V duchu jsem se začala radovat, konečně jsem mu řekla něco, co ho setřelo natolik, že byl zticha. 

Můj plán byl přímo dokonalý, zbývalo ho jen uskutečnit. 

Potichu jsem přicupitala k jeho části pokoje a z jeho krásně neustlané, nově postavené postýlky jsem vytáhla pyžamo, které jsem následně schovala pod postel. Pak jsem pomalu přešla ke koupelnovým dveřím. 

Zvuk padajících kapek byl dostatečně hlasitý na to, abych se mohla vplížit do nezamknuté koupelny a sebrat mu jeho ručník.  A tak jsem to udělala, ničeho si nevšimnul. Všechno mi to jen usnadňovala rohová uzavíratelná sprcha, přes kterou nebylo vidět ani dovnitř ani ven. 

Nezapomněla jsem mu schovat pod postel společně k pyžamu ani krabice, ve kterých se dočasně nacházelo jeho oblečení.