Drahokamy štěstí

×34×

Neznáte někdo nějaký obchod s kulomety? Protože ho asi nutně budu potřebovat, abych konečně mohla zastřelit ten šeredný budík, co ruší krásné chvilky plné spánku.

"Vypni tooo." Zahuhlal nespokojeně Chris, který se převaloval v mé posteli.

"Snažím se." Zaúpěla jsem jeho směrem. Ten otravný zvuk mi už opravdu lezl na mozek a já ten ďábelský stroj pořád nemohla nahmat. A zvedat se z postele kvůli takové prkotině? To se mi opravdu nechtělo.

"Víš že se mi nikam nechce?" Řekla jsem hned poté co jsem s velkou snahou zaklapla budík tak aby už nezvonil.

"Vím." Zašeptal mi u ucha, a já měla pocit že mým tělem projela elektrická energie, kterou vydával právě on.

"A musíme tam jít?" Zeptala jsem se s šibalským úsměvem, zvedla se do sedu, srovnala si deku která se mi srolovala pod zadkem a prohlídla jsem si ho tázavým pohledem. 

"Měli bychom ale..." Šeptal aby ho nikdo neslyšel. "můžeme říct že jsi k smrti nemocná a já tě musím hlídat a starat se o tebe." Dořekl svůj zajímavý plán a mě se vytáhly koutky úst do úsměvu. Měla jsem chuť s ním souhlasit. Moc dobře jsem věděla, že to není správné, ale každý občas porušujeme pravidla a děláme nesprávné věci. Tak proč bychom nemohli i my...

"Hmm asi s tebou souhlasím." Řekla jsem velmi potichu, nahla jsem se k němu a přejela svými rty o ty jeho. Chtěla jsem ho políbit, ale na druhou stranu. Moc ráda jsem ho tímhle způsobem provokovala.

"Hmmm, a můžeme celý den sledovat filmy." Zahuhlal s rozhozeným dechem z mé předchozí činnosti, která ho poměrně dost vyvedla z míry. A že to na něm bylo opravdu moc vidět. "A nebo... Vlastně bych měl lepší nápad." Dodal ještě a v jeho očích se objevily ďábelské plamínky.

"Přijdu si jako malé dítě." Řekla jsem, čímž jsem odběhla od tématu. Pamatuju si jak jsme tohle vymýšleli s Claris. Pokaždé když jsme spali u sebe doma, snažili jsme dělat že ta jedna je nemocná. A víte co? Nikdy nám to nevyšlo. Pokaždé jsme stejně museli upalovat do školy, protože jsme prý sami doma zůstat nemohli. Pak jsme celý den chodili nafoukané jako žáby, protože se nám nechtělo učit a chtěli jsme trávit náš společný čas sledováním Disney filmů.

"Kdo by ne." Řekl mým směrem a věnoval mi jeden z jeho úžasných úsměvů, čímž ukázal svoje bílé zuby.

"Tak já si jdu lehnout. A ty... Ty jdi zahrát divadlo." Řekla jsem mu líbla jsem ho na tvář a zahrabala jsem se zpět do postele. Tuhle činnost bych mohla dělat dvacet čtyři hodin v týdnu. Spánek, miluju ho.

"Dobře princezno." Řekl, zvedl svoje vypracované tělo z postele a rozešel se směrem ven z pokoje. Byl na něj opravdu krásný pohled. Stále nechápu jak si on, pan dokonalý, mohl vybrát zrovna mě. Holku která ho odjakživa nesnášela a on měl chuť jí přizabít. No jo mezi láskou a nenávistí je asi opravdu tenká hranice.

"Jsme domaaaaa. A sami." Zařval vítězoslavně Chris, když se vřítil do pokoje. Já nad tím pobaveně protočila panenkama a začala jsem se zvedat z postele.

"Tak se jdeme na něco dívat. Ale dolů. Tam je lepší televize." Řekla jsem nadšeně a už jsem brala obě dvě deky na zakrytí. Sice bylo celkem teplo, ale pokud se budeme dívat na horor, je vždycky lepší mít u sebe něco co čeho se můžete zahrabata přikrýt si tím oči.

"Počkej, vezmu to." Nabídl se mi Chris a já mu již zmíněné deky hned vrazila do ruky.

"S radostí." Řekla jsem poněkud hyperaktivně a už jsem sbíhala velké mohutné schody.