Drahokamy štěstí

×17×

Uplynul necelý týden a já s Chrisem stále nepromuvila od oného incidentu v parku ani slovo. Občas se on sám snažil navázat konverzaci způsobem: Co čteš, Co to děláš a takovými těmi dalšími typickými větami, které v Hollywoodských filmech okamžitě zachránili konverzaci, a dali dvě naprosto charakterově úžasné postavy po desíti letech zase dohromady. Ale takhle to prostě v obyčejným životě, obyčejných lidí nechodí. Nejsme tu ve filmu, nic tu není jako ve filmu. Reálný život je o něco těžší než ten, co vídáme v televizních obrazovkách.

"Rachellllll..." Zaječela moje naprosto retardovaná kamarádka a propálila mě vyděšeným výrazem.

"Co zase?" Zeptala jsem se nezaujatě a protočila nad její neuveřitelnou dotěrností očima. "Tady je pavouk!! sundej hooo!!!" Zaječela a já otočila hlavu na strop nad školním umývadlem, kde se měl podle Claris pavouk nacházet.

"Vážně?" Zeptala jsem se s uchechtnutím a prohlížela si malého pavoučka, který vypadal nad míru spokojeně. Kdo by taky na školních záchodech nebyl že? Je tu příjemně teploučko, vlhko a taky neustálá pozornost holek, podobných jako je Claris.

"Vždyť tam ani nedosáhnu, a navíc vypadá spokojeně." Řekla jsem poněkud sarkasticky a zamáchala u toho rukama. "Ale já nejsem spokojená, když tu je." Otočila se mým směrem Ris a svoje tváře nafouklla do jedné velké bubliny. Vypadala jako nafouklý balonek, z takové té typické dětské pouti, a navíc při tom působila neuvěřitelně komicky.

"Víš že vypadáš vtipně?" Zahihňala jsem se a její nafouklé tvářičky se najednou změnily v nezaujatý výraz, který směřoval přímo na mě. "Hmmmm nevím." Řekla a z ničeho nic vyběhla z dívčích záchodů a já se rozhodla ji následovat.

Zrovna jsem probíhala kolem učebny biologie, když jsem do někoho vrazila a spadla na zem...

"Auuu, promiň." Vydala jsem ze sebe zkroušeně a svůj pohled jsem ze země, na které jsem se právě nacházela, nasměrovala na člověka, do kterého jsem poňekud nepříjemně vrazila.

"V pohodě." Řekl dotyčný hrubým hlasem a zazubil se na mě. V tom jsem strnula v pohybu... Zase on? To už bych možná raději narazila do Christiana, než do toho debilního a otravnýho Cola. Zanadávala jsem si v hlavě sama pro sebe a začala jsem se zvedat na nohy. To by však nebyl starší bratr mé kamarádky, aby se mi nesnažil pomoct vyhoupnout se.

"Díky." Poděkovala jsem upřímně a byla jsem ráda že nemá nějaké přituplé narážky na mou maličkost. Ostatně, tak to dělal vždy...

"Kam teď míříš?" Zeptal se mě ještě a já jen zakroutila nad jeho otázkou očima.

"Teď?" Zeptala jsem se řečnicky a on jen jemně kývnul hlavou. "No, momentálně půjdu najít asi tvou psychicky narušenou sestru a pak mám bohužel hodinu biologie." Řekla jsem a nezapomněla jsem se u toho ušklíbnout. "Ahaaa, tak to půjdu s tebou. Protože moje psychicky narušená sestra mi má předávat svačinu, kterou jsem si doma zapomněl." Řekl pomněrně labilně a už kráčel směrem, kterým Ris běžela. "Oki." Souhlasila jsem a vydala jsem se přímo za ním.

"Hele a už jsi viděla ten novej film? Noo... Teď si nemohu vzpomenout jak se..." Mluvil něco po cestě Cole a já se snažila ho vnímat, dokonce se mi to dařilo dokud jsme neprocházeli kolem partičky z lavičky a Chrise. Hned když jsem si ho všimla, snažila jsem se ho nevnímat a dělat, že je mi totálně šumák. Chvilku si mě ani nevšiml, ale pak přišel zlom.

Někdo z té jeho partičky na mě ukázal prstem a Chris zvedl svůj zrak od mobilu a přesměroval ho na mě. Když zjistil s kým jdu, zatnul pěsti a zašeptal nějakou jedovatou poznáku jeho 'spolustojícím'. Jo zní to poněkud divně, ale jiný výraz na popsání mě nenapadl. Hned co to dořekl se rozešel naším směrem.

"Ahoj Cole... Ty už ses vrátil?" Řekl Colovi vlídně a kamarádsky ho poplácal po rameni. Za mě to bylo na sto procent falešně. Jak jinak že jo... Vadilo mu že jde Cole se mnou, bylo to na něm vidět.

"Jo konečně." Řekl s protočením očí Cole a zastavil se, aby mohl rozvést rozhovor a zjistit co nového se tu vlastně děje. Znali ho tu všichni, i přesto že byl pryč sedm let. No jo, už ve dvanácti to byl pěknej machýrek. Možná proto jel pak k té jeho tetě. Že by na převychování? Ne to ne, měli prý nějaké problémy v rodině. Raději se do toho nebudu motat, ještě bych z toho měla problém jak u něj, tak i u Claris.

Pak si ještě chvíli o něčem povídali, já to už ale nevnímala. Tedy až do doby, než Chris začal vyzvídat.

"A co se děje, že jdete spolu?" Zeptal se zvídavě a já ho okamžitě propálila pohledem, který jasně říkal ať drží hubu, nebo že to schytá znovu. On nademnou jen mávnul rukou a pokračoval dál. "A co že se vůbec bavíte?" Zeptal se a se zájmem si mě prohlížel.

Štval mě, už zase mě štval. Tohle nebyla sranda jak si on očividně myslel. Asi chce další facku... Zamyslela jsem se a stále jsem ho propalovala varovným pohledem. On si mého pohledu však vůbec nevšímal...

"Nooo, moje sestra je její nejlepší kamarádka a navíc se známe od mala." Hned při prvním slově co Cole řekl, ode mě konečně Chris odlepil pohled a zadíval se trochu zamračeně na Cola. "Aha." Řekl znuděně a zase se na mě začal dívat.

"A navíc mi něco dluží..." Řekl Cole s lišáckým úsměvem na rtech a já i Chris jsme po něm střelili nechápavé pohledy. Noo, i když. Ten můj pohled, byl poněkud přívětivější, než ten Chrisův...

"A co?" Zeptal se Christian s falešným úsměvem a já už toho měla plné zuby. Rozhodla jsem se jednat, protože takhle by to nešlo. Chris je možná můj 'bratr', ale rozhodně nemusí vědět každý detail. A vůbec, nemusí vědět nic...

"Jdeme." Zavelela jsem směrem ke Colovi, chytla jsem ho za silnou paži a táhla pryč školní chodbou. On se na mě jen nechápavě díval a nezapomněl zamávat Chrisovi na rozloučenou. Proč vypadal tak šťastně? Taky tak chci vypadat... Říkala jsem si a tiše jsem mu záviděla.

"Co se stalo?" Ptal se mě po cestě Cole a já nad tím vším jen zakroutila hlavou a ve svém mozku jsem vymýšlela nějakou normální a srozumitelnou odpověď.

"Noo, je to můj bratr." Vypadlo ze mě najednou a Cole na mě tak moc vyděšeně pohlédl, až se z toho zastavil v půlce cesty.

"Co že je?" Zeptal se mě a vykulil na mě oči. Nejspíš si myslel, že špatně rozuměl. Taky bych si to myslela...

"Můj bratr." Řekla jsem rázně a pokračovala jsem dál v cestě školní chodbou.