Vlčí souhvězdí

11.kapitola

  Šíp šel podél proudu řeky. Daleko od tábora i daleko od lovišť. Pach lesní smečky tu byl hodně slabý. Tato část ještě patřila lesní smečce ale díky obrovskému území sem moc často nezavýtali.
  Šíp moc nechápal logiku této smečky. Měli všechno na co si jen mohli vzpomenout... Loviště plné kořisti, zdroje vody a obrovské území ale...
  Ale neuměli se bránit. Kdyby na ně někdo zaútočil byli by bezradní. Myslí si že jsou v bezpečí. Možná je ten jejich mír chrání před ostatními smečkymi za řekou a ve skalách ale Šíp moc dobře věděl že hrozba se plíží.
  Jejich tábor nebyl zase tak daleko odsud. Pokud se rozhodnou zaútočit na nějakou smečku... Pravděpodobně to bude tato. I když Šíp úplně nevěděl k čemu by jim byli. Nechtěl být hrubý ale oni nevinikali v ničem.
  Nebyli to nijak zvlášť dobří lovci, nebyli nijak zvlášť rychlí a bojovat neuměli...
  Ale to se dalo naučit. To Šíp věděl až moc dobře. Jenže co on s tím zmůže? Je jen obyčejný vlk. Jeden sebevíc cvičený vlk proti armádě nemá šanci...
  Šíp prudce zvedl hlavu a závětřil. Tenhle pach neznal. Začal se tím směrem plížit.
  Byl to vlk, to věděl stoprocentně ale nebyl to nikdo z jejich smečky. Prosím... Ať to nejsou Oni.
  Šíp vykoukl z keřů ve kterých se skrýval. U břehu řeky tam stáli dva vlci. Každý měl v tlamě jednovo králíka. Šíp ani jednoho nepoznával. Nevěděl zda se jedná o únosce nebo jen o členy jiné smečky.
  Jeden vlk náhle zvedl hlavu a závětřil. Šíp stuhl. Že by udělal takovou začátečnickou chybu? Ale vítr šel od nich k němu... Nemohli ho cítit.
  Ti dva si mezi sebou něco řekli, ten druhý vlk popadl oba zajíce a vydal se k řece. Ten první se mezitím začal plížit k lesu a zmizel o kus dál po proudu.
  Takže ho necítili. Oddechl si Šíp, ale i přes to se rozhodl vlka pronásledovat. Nejspíš to byli Říční, uvažoval Šíp podle toho jak lehce ten druhý vlk přeplaval na druhý břeh řeky. Ale toto nebylo jejich území tak co tu dělali?
  Dál sledoval opatrného vlka, z kterého se později vyklubala vlčice, jak opatrně našlapuje.
  Lovila... Pochopil Šíp. Jak jí tak pozoroval mohl si všimnout že je značně vyhublá. Že by měli nouzi o kořist?
  Jako člen Lesním by buť měl jít pro zbytek smečky nebo by jí měl zahnat. Copak to ale mohl? Ta vlčice byla zřejmě zoufalá. V lese bylo potravy dost. Pokud s ostatními smečkami měli vyhlášen mír, neměli by si smečky navzájem pomáhat?
  Sledoval dál světle šedou vlčici. Už našla menší houf králíků a teď se připravovala k útoku. Šíp měl chuť jí pomoct. Takhle se jí to nemůže povést...
  Vyběhla z keřů. Králíci se rozběhli na všechny strany a hned začali mizet v norách. Netrvalo dlouho a vlčice stála sama zadýchaně na mýtině.
  Šíp si všiml jednoho opozdilce jak běží k moře jen kus před ním. Jediným skokem do přišpendlil k zemi. Nezabíjel ho. Jeho pozornost plně patřila vlčici která si ho teď vystrašeně prohlížela.
  Pak se však narovnala. Snažila se působit odhodlaně. Nesměla na sobě dát znát strach a ten tedy měla. Ten černý vlk byl divný. Jeho pohled byl bez jediné špetky citu. Jen jí tak sledoval svýma různě barevnýma očima.
  Hladově se podívala na ještě živého králíka pod jeho tlapkou. Měla strašný hlad. Nebylo to poprvé co tady lovila. Lesní sice toto místo vlastnili ale nikdy sem moc nechodili proto jí také tento vlk překvapil.
  S toho bude problém. Ani její Alfa nevěděl že sem chodili občas lovit. To věděl pouze její spolupachatel a teď tento vlk... Věděl vůbec o tom že jsou dva? Doufala že né.
  Prudce zvedla hlavu a podívala se tomu vlkovi do oči.
  Nebylo to fér! Lesní si přivlastnili takové rozlehlé území a bylo jim jedno že ostatní smečky nemají co jíst!
  Šíp si jí zaujatě prohlížel. Na chvíli zvedl tlapku aby králík pod ní mohl utéct ale dřív než tak stihl učinit ho zase chytil. Viděl jaký má ta vlčice hlad a právě proto to dělal. Chtěl zjistit jak bude reagovat.
  Když vlčice viděla jak si vlk s tím králíkem hraje dost jí to naštvalo... Oni si to mohou dovolit. Bylo to tak nespravedlivé!
  Vlk však náhle popadl králíka do zubů a dřív než stihl králík jakkoliv zareagovat ho pevně stiskl v čelistech.
  Vlčice sebou překvapeně trhla. Byl tak rychlí, tak silný. Zabít tak rychle králíka ještě neviděla. Ten vlk byl úplně jiný než jakýkoliv člen Lesních kterého kdy viděla. Vlastně, nikdy o žádném černém vlkovi který by patřil do Lesní smečky neslyšela. Nevypadal na to že by k nim patřil ale jejich pach ulpěl i na něm...
  Šíp pustil bezvládné tělo na zem. Nechtěl se chovat tak arogantně. Vlastně ani nevěděl proč se tak zachoval.
  Bez jediného slova se otočil a vydal se pryč. Vlčice z toho byla dost zmatená ale odvážila se promluvit.
  ,,P-počkej!" Šíp se zastavil a otočil k ní uši aby jí dal najevo že jí poslouchá ale jinak se k ní neotáčel.
  ,,Ty to na mě neřekneš?" Vlčice nevěděla co si o něm má myslet. Cítila z něho pach Lesních, to ano, ale postavou ani chováním si už tak jistá nebyla. Byl hubený, né vyhublí ale hubený a silný. A povaha? Byl dost záhadný, nevěděla co si o něm má myslet ale běhal jí z něho mráz kožichem.
  Uslyšela jak se vlk lehce zasmál a vydal se znovu pryč. ,,Proč bych měl? Já jsem v té smečce jen hostem..."
  Tak teď už byla zmatená úplně. Z jeho hlasu jí projel další mráz kožichem až se musela oklepat. Tak bez citů...
  Úzkostlivě sledovala toho prapodivného vlka a i když zmizel v keřích si nebyla zcela jistá že se k tomu místu může otočit zády.
  Šíp zatím mířil hlouběji do lesa. Nemířil k táboru. Vlastně ani sám nevěděl kam míří. Byl na sebe naštvaný.
  Choval se strašně. Choval se jako Najtmér! Jak bezcitná zrůda! Teď byl Šíp a ten se takto přeci nechová!
  Ale nemohl to popřít, tohle bylo jeho pravé já, které už nemohl změnit. Hnusilo se mu to sice ale bylo to tak...
Byl zrůda a tak to navždy i zůstane.
Není žádné možnosti na změnu...