Vlčí souhvězdí

16.kapitola

  Dva vlci šli za sebou jako husy podél proudu. Ten první, černý, byl pořád ve střehu. Požád čekal nějakého nepřítele či hrozbu.
  Ta druhá, šedá zase bedlivě pozorovala jeho. Byl hodně obezřetný a tiše našlapoval. Dobrý lovec se v něm jistě nezapřel.
  Šíp náhle prudce zastavil a zvedl hlavu. Zase to slyšel... Koutkem oka se podíval na Vlnu za ním ale i ona bedlivě poslouchala.
  Slyšela to. Jakoby tiché kroky. A když to slyšela i ona... Nemohlo se mu to přeci jen zdát! Pomyslel si Šíp a ihned zaujal bojový postoj.
  Drápy zaťal do, od deště ještě měkké hlíny aby se mohl rychle vyhnout případnému útoku. Vycenil zuby aby zastrašit, nebo i kousl svého neznámého soupeře. Přikršil se, všechny svaly napnuté a smysly nastražené.
  Uši se otáželi za každým podezřelím ševelestnutím listu či prasknutí vetvičky. Čumák nasával svěží, vlhký ranní vzduch a snažil se zachytit jakýkoliv pach který tu neměl co dělat a oči těkali z místa na místo a snažili se zahlédnout byť jen záblesk srsti či očí.
  To vše však bezúspěšně. Ať už byl jejich pronásledovatel kdokoliv, ukázat se zřejmě nechystal.
  Vlna překvapeně vytřeštila oči na Šípa, který vypadal jako by se za chvíli měl utkat s celou smečkou. Ona však vůbec nevěděla co má dělat.
  Né že by se u nich ve smečce neučily základy boje nebo že by jí to nešlo... Právě naopak! Byla nejlepší mezi svýmy vrstevníky ale tam to bylo jen na oko. Jen takové menší bitky mezi přáteli a rodinou. Nikdy nikdo neměl v úmyslu někomu ublížet.
  Ale to bylo jen jako! Tohle bylo doopravdy... Co když byli na něčím území? Budou si ho bránit! Vlna vystrašeně stáhla ocas mezi nohy. Roztrhají je na kusy!
  Šíp si samozřejmě všiml jak je jeho "doprovod" nervózní. Kdo ny taky né, že? Panika z ní byla cítit snad až k horám na obzoru... Musel jí nějakým způsobem uklidnit. Vždyť ještě ani svého protivníka neviděli!
  ,,Hele klid..." Zkusil to Šíp klidným hlasem. Vlna si toho ale stěží všimla. Byla až moc ponořená do těch chmutných myšlenek co stále vyplivoval její mozek.
  ,,Vše bude v pohodě." Pokusil se o to znova Šíp, opět však bez úspěchu. Jak jen měl donutit tu vlčici aby mu věnovala pozornost? Kladl si sám sobě otázku Šíp. Nejraději by jí kousl a tím na sebe upoutat její pozornost ale tušil že by to v této situaci asi nebylo moc dobré a tak, ač nerad, opustil svou bojovou pozici a pomalu došel až k Vlně a jemně se jí otřel ramenem o plece.
  Že by se mu to kdoví jak zamlouvalo se říci opravdu nedalo a i Vlna, která si konečně uvědomila jeho přítomnost, na něj překvapeně pohlédla.
  Nechápala jeho chování. Nejdřív na ní vrčí a teď tohle...
  I když to bylo oboum trochu proti srsti, svůj účel to splnilo.
  ,,Neboj," řekl Šíp a pohlédl jí do očí. ,,Já tě ochráním." Musel jí nějak uklidnit a nic lepšího ho nenapadlo. Šíp se rozhlédl okolo sebe. Všude okolo nich byli keře. Byli oproti svému nepříteli v nevýhodě. On je viděl, ale oni jeho ne...
  ,,Vlno," oslovil vlčice vedle něho a přiblížil se k ní hlavou aby ho slyšela pouze ona zašeptal. ,,Jsme tu na ráně. Chceš žít?" Ani nečekal na její odpověď a pokračoval. ,,Tak mě následuj." A aniž by jí dal jakoukoliv příležitost si uvědomit co po ní vlastně chce se rozběhl plnou rychlostí pryč.
  Vlna si ani pořádně neuvědomila co jí Šíp zdělil a místo vedle ní bylo prázdné. Rychle se ohlédla ale to jediné co z Šípa uviděla byl jeho černý ocas mizící mezi keři.
  Rychle se za ním rozběhla ale Šíp byl až moc rychlí. Pomalu zaostávala. Nakonec jí Šíp zmizel z dohledu úplně. I tak to však nevzdávala a běžela dál. Adrenalin a strach jí umožnil běžet rychleji.
  To, co jí děsilo nebyly ani tak moc rychle se blížící kroky za ní, nedalo se však říct že se toho také nebála, ale to, čeho mnohokráte víc bylo to, že by tu zůstala sama...
  Jenže zůstala. Ať běžela jak daleko chtěla, Šíp nebyl k nalezení. I jeho pach pomalu mizel.
  Co když měl v plánu se jí takto zbavit? Obětovat jí a sám utéct? Vlna se zastavila na kraji řeky. Dál už nemohla.
  I když plná strachu, otočila se čelem k místu odkud vyběhla a s vyceněnými zuby čekala na svého pronásledovatele. Bez boje se nevzdá!
  Kroky se rychle blížily a než se Vlna nadála, z keřů před jí vyskočil tmavé hnědý vlk. Rychle se m ní vzduchem blížil a Vlna si až moc pozdě uvědomila že by měla uhnout.
  Mohla jen sledovat jak se k ní rychle přibližuje a pak, těsně předtím než by jí nepřítel povalil na zem a zasekl do ní své ostré zuby do něj z boku něco narazilo.
  Vlk černý jako ta nejšernejší noc strhl hnědě pruhobaného vlka do strany a chvíli se spolu prali v chumlu černé a hnědé srsti.
  Tmavé hnědý vlk však proti perfektně vycvičenému bojovníkovi neměl téměř žádnou šanci.