Vlčí souhvězdí

30.kapitola

  Velká bitva byla již téměř zde. Fénixova smečky vystoupila na bitrvní pole.
  Za svobodu... To mladý vlk s ohnivou srstí neustále opakoval. Zatím, co se tyto dvě smečky připravovali na boj, malá skupinka pádila v jejich stopách v marné snaze tam být včas a zabránit zbytečnému konfliktu. Jedna z nic však nebyla zvyklá běžet takto dlouho a bylo tedy beznadějné, aby se tam dostali v čas...

  Vůdce stál na svém místě vysoko nad vyprahlou půdou, která se o chvíli později měla stát peklem...
  Uslyšel za sebou tiché kroky a otočil se hlavou, aby mohl zpozorovat, kdo to k němu jde.
  Velmi pomalou chůdí si to k němu mířil Najtmér. V tlamě něco měl ale Alfa nebyl schopný poznat o co se jedná. Viděl pouze rozcuchaný chomáč šedých chlupů.
  Když k němu černý vlk přišel, hodil mu tu věc přímo k nohám a Vůdce překvapeně zamrkal, když zjistil, že je to vlčí hlava...
  ,,Zde máte zrádce." Zavrčel Najtmér, otočil se a stejně pomalou chůzí se vydal dál. Vůdce byl trochu v šoku. Pohledem stále stříhal mezi šedou hlavou u jeho nohou a na záda černého vlka který se mu pomalu vzdaloval.
  Nechtělo se mu skoro ani uvěřit, že by tím zrádcem mohl být právě Černý dráp...
  Ano, byla pravda, že ho to jeho stálé podlézání dost vytáčelo, ale neuměl si za jeho činy představit nic jiného, než že z něj mě strach. Ani ve snu by ho nenapadlo, že měl toho zrádce přímo pod nosem...
  Teď už nemohl nikomu věřit. Ale někoho silného po svém boku potřeboval...
  ,,Najtmére!" Zahřměl jeho panovačný hlas a černý vlk, kterému toto jméno patřilo se zastavil. Ani se však nenamáhal tím, se na svého alfu podívat.
  ,,Do bitvy nejdeš, zůstáváš tu se mnou." Udal rozkaz. Vlk temnější než obloha beze hvězd se otočil a se stále naprosto chladným pohledem došel zpět k šedobílému vlkovy. Zastavil se pár zaječích skoků od Vůdce tak, že mu od pacek pár kamínků spadlo dolů, daleko po útesu a ztratili se v nedohlednu.
  Jedna jeho část chtěla udělat ještě jeden krok ale včas se zarazil. Pomalu si lehl na útes tak, že konce jeho předních tlap vysely přes okraj.
  Tohle začal...
  Pohledl na svého alfu a poté se zahleděl na vyprahlé pláně které se měli brzy zavlažit vlčí krvý. A musel se pousmát.
  ...Tak to také dokončí.

<◇>

  Fénixova smečka se vydala na pouť přes vyprahlou pláň táhnoucí se do nedohledna. Někteří vlci při pohledu na to obrovské prostranctví stráceli naděje, že ji přejdou. Byli unavení z několikadeního pochodu a pro takto velkou smečku bylo skoro nemožné nalovyt dost potravy, takže hladověli...
  Jejich vůdce s ohnivou srstí je však vedl dál. Nehledě na to, jak vyčerpaní byli. Jako by si ani neuvědomoval, že unavení a hladoví do boje nemohou...
  Zastavil až ve chvíli, kdy byl na obzoru vydět vysoký sráz tyčící se dost vysoko, aby byl vidět z veliké výšky.
  Jak on, tak i všichni ostatní vlci vycítili že se blíží konec jejich cesty. Bylo už však moc pozdě, vlci byli unavení a tak Fénix nakonec dovolil odpočinek.

<◇>

  Vůdce se mezitím usmíval nad svým protivníkem. Mohli by je teď klidně napadnout, ale to by musel opustit svou horu. A to on nechtěl. Chtěl vidět své velké vítěztví hezky z víšky a pokochat se tím. A proto vyčkával...
  Jeho vlci byli v pozoru po celou noc. Nebyli unavení, spaly ve dne.
  Bylo zrovna pozdě v noci, čtyři měsíce svítili na obloze ale i tak byl černý vlk ležící na okraji srázu téměř neviditelný.
  Vůdce k němu sebevědomě nakráčel a Najtmér se musel pousmát.
  ,,Ještě krok, a spadnete dolů." Zamumlal a Vůdce si až teď uvědomil, jak blízko okraje je. Chtělo se mu couvnout, ale nesměl v očích toho vlka působyt jako slaboch...
  ,,Co myslíš? Jak se jejich alfa zachová?" Zeptal se a nevšímal si jeho varování. Černý vlk se ani nenamáhal zvednout hlavu.
  ,,Je to jen pošetilé vlče zaslepené pomstou." Řekl. ,,Ani bych se nedivil kdyby si tohle všechno představoval jako příběh..."
  ,,Příběh?" Zopakoval po něm Vůdce. ,,Jak to myslíš?"
  ,,Říká to za něj to jeho hloupé jméno." Najtmer se poprvé co byl s Vůdcem více rozmluvil. V jeho hlase bylo slyšet pouze opovržení, které se Vůdci velice líbilo. Měl takto jistotu, že se k nim už nevrátí. Na to jimy až moc opovrhoval.
  ,,Vybral si ho podle hloupé báchorky. Je to jen pomatené vlče, které vede bandu vlků, kteří nikdy nemuseli bojivat do války a myslí si, že zvítězí jen proto, že jsou jeho činy "zprávné." Je ubohej, přesně jako v den, kdy jsem ho viděl prvně." Zavrčel a Vůdce se lehce rozesmál. Vlci, kteří je z povzdálí pozorovali stáhli ocasy. Z obou jim běhal mráz kožichem...
  ,,Takže je pravda, že jsi to vlče měl na starost?" Zeptal se po chvíli Vůdce.
  ,,Bohužel ano. Jeden ho naučí pár tryků, a on už si myslí, že na mě má." Zavrčel znuděně.
  ,,Tím padam ho znáš. Co myslíš, zaútočí?" Vyptával se stříbrný vlk dál.
  ,,Jistě." Černý vlk upřel své dvoubarevné oči k obzoru. ,,Co nevidět. Úplně vydím ty jeho představy..." Vůdce se nad tím podivyl. Jak nevidět?
  ,,Představuje si, jak tuto bitvu do východu Světlonosiče vyhraje. A při prvních paprscích mohl do nebes zavít své vítězstvi právě z tohoto místa."
  ,,A jsi si jistý, že zaútočí brzy?" Chtěl vědět Vůdce. Černý vlk se na něj podíval a zcela klidně pronesl.
  ,,Nikdy jsem si nebyl jistější."

  Omlouvám se za to, ze včera nevyšla kapitola. Prostě jsem na to zapoměla XD
Chci vám to nějak vynahradit a protože se tento krátký příběh blíží ke konci, napadlo mě, že poslední dvě kapitoli nebudu vydábat ob tyden ale každý týden ve středu. Chtěli by jste to tak?