Vlčí souhvězdí

24.kapitola

Věnováno LexisGabca. I krádký komentář dokáže pomoct v téžké chvíli a rozhodnutí. ❤

  Všichni vystrašeně o krok ustoupili. Zabít vlka byl ohavný čin, ale zabít dva běhen sekundy... Nikdo tomu nemohl uvěřit...
  Hvězda na Šípa šokovaně hleděla. Nevěděla kolik vlků zachytilo to co říkal, ale ona to zaslechla.
  Tohle byla jeho smečka, uvědomila si s očima vytřeštěnýma hrůzou, a zřejmě se příliš nemusí...
  Nenašel se nikdo z protivníků, který by se po tom co viděl odvážil byť jen o jeden jediný krok přiblížit. Nakonec se však na mítině ponořené do ticha přeci jen někdo našel.
  Šedobílá srst se mu leskla i přes fakt, že tři sestry byli pořád za hradbou mračných válečníků. Svali se mu pod krátkou srstí napínali a opět smršťovali. Kráčel impozantní chůzí která zbuzovala respekt.
  Všichni vlci okolo kterých prošel mu ustoupili z cesty a uctivě sklonily hlavy. Šedobílému vlkovi se přes pravé rameno táhla velká jizva, stejně jako přes čumák.
  Bez oztychu či strachu předstoupil pár kroků před černého zchrbeného vlka který okolo sebe měl již dvě mrtvá těla.
  ,,Tak se opět potkáváme." Rozezněl se jeho hlas. Byl tichý ale zároveň dost hlasitý aby ho každý slyšel. Neznělo v něm nic. Žádná nenávist, pohrdání či jen povýšenecký tón. Byl naprosto bez emocí podobně jako mluvil občas Šíp ale přes to jiný. Byl takový zvláštně melodický a podmanivý.
  Šíp v odpověď pouze zavrčel. Nechtěl se s ním bavit. Ten vlk, nebo spíše jeho hlas byl tak zvláštní, že dokázal nejednoho vlka donutit k činům, které pro něj do té doby byly nemožné.
  ,,Klidně nemluv," pronesl klidně stříbřitý vlk jehož srst vypadala jako protkaná šediviny. Byl to však jen klam. Tento vlk byl na vrcholu sil.
  ,,Jsi zvláštní, to jsem věděl hned první den co jsem tě zpatřil. Tak malý a odlišný. Vevnitř zlomený, ale na povrchu stále silný. Zuby drápy ses vyškrábal až navrchol a pak..." Odmlčel se a čekal zda černý vlk před ním nepromluví. Ten však dál zarytě mlčel.
  Nu což, pomyslel si šedobílí vlk. Nešlo to po dobrém, půjde to jinak.
  ,,Pak jsi provedl něco, co bylo pro všechny nemožné. Utekl jsi." Nechal svá slova doznít a tím zcela rozhodil smečku za Šípem.
  ,,Musím přiznat, že i já si chvíli myslel že jsi tehdy zemřel. Smím se tě na něco septat?" Ani nečekal na odpověď kterou by zřejmě ani nedostal a pokračoval.
  ,,K čemu ti to bylo?" Šíp k němu zvedl nasupený pohled a tiše zavrčel. ,,Odešel jsi od nás, málem se zmrzačil a proč?" Šedý vlk přejel pohledem celou smečku za ním. Připadalo mu až směšné že jeden z nejlepšíl válečníku které kdy viděl se dostal právě sem.
  ,,Kvůli nějaké ubohé smečce?" Šíp znovu nenávistně zavrčel a přikrčil se připraven se okamžitě bránit a zabíjet.
  ,,Ale ale. Klid. Mluvím pouze pravdu. Jen se na ně podívej. Mají tě za zrůdu a to jen proto, že jsi je bránil." Šíp se chtěl otočit a na vlastní oči se podívat zda je to co říká pravda ale neodvážil se. Zaprvé, kvůli vlkovy před ním který by mohl využít příležitosti a zaútočit na něj a za druhé...
  Bál se že je to pravda...
  ,,Jen se otoč, já nejsem ten, který by na někoho útočil ze zadu." Pronesl klidným hlasem šedý vlk. Šíp udělal pár kroků dozadu a až poté si dovolil na kratičkou chvíli otočit.
  Vlci na ně překvapeně a vyděšeně zírali. Někteří cenili zuby ale většina ohromeně zírala na těla dvou silných vlků u jeho nohou. Viděl to překvapení v jejich očích a aniž by si to uvědomil, sám si domyslel naštvané, znechucené a opovržlivé pohledy, které na něj měli upínat.
  Sklonil smutně hlavu. Nikdy se nezmění. Navždy zůstane postrachem všech...
  Šedobílí vlk se pro sebe usmál. Někoho zmanipulovat a donutit aby viděl něco, co tam ve skutečnosti není bylo snadné. Obzvlášť pokud se jedná o někoho, jako je ten černý vlk před ním. Na povrchu to byl silný a majestátní vlk ale uvnitř to pořád bylo to zlomené vystrašené vlče kterého zřejmě nesnášela i jeho vlastní smečka. Takovýto obětní beránek byl pro jeho plán ideální, obzvlášť takto silný...
  ,,Tak co?" Promluvit do ticha opět stříbrný vlk a Šíp sebou vystrašeně trhl. ,,Stálo to za to?"

<◇>

  Všichni vlci je napjatě pozorovali. Nikdo nechápal co se děje. Hvězda upínala pohled do Šípových černých zad.
  Notak Šípe, neboj se. Ty ho porazíš! Pomůžem ti! Byla připravená vřítit se Šípovy na pomoc kdyby to bylo potřeba. K překvapení všech však spolu ti dva, nebo spíš jeden na druhého, pořád jen mluvili.
  Pak Šíp náhle udělal pár kroků vzad a otočil hlavou jejich směrem. Všechny si v mžiku prohlédl. Jeho pohled se nezastavil ani na Hvězdě nebo Trnovy, který stál po jejím boku. Šíp náhle posmutněl a svěsil hlavu.
  ,,Tak co?" Promluvil ten vlk kupodivu příjemným hlasem. ,,Stálo to za to?" Zeptal se. Šíp mlčel a Trn vedle Hvězdy zakňučel.
  Z davu vlků náhle někdo vystoupil. ,,Šípe!" Vykřikl. Hvězda se zděsila. Havran! Chtěla po něm chňapnout čelistmy aby ho přitáhla zpět ale byl moc daleko. Černý učedním s bílou náprsenkou si to namířil přímo k Šípovy.
  Šedobílí vlk se pousmál. ,,Šíp?" Prohodil zamyšleně. ,,To ses jim bál říct i tvé pravé jméno?" Hvězda se zarazila. Proč by nějaký vlk odmýtal své jméno? Vždyť si ho sám vybral...
  ,,Budu hádat. Vůbec neví, kdo jsi." Zhodnotil šedý vlk a Šíp ještě víc svěsil hlavu. K Hvězdině překvapení se smečkou začalo ozívat nespokojené vrčení.
  ,,Lhář." Zavrčel někdo. ,,Patří k nim!" Vykřikl další. ,,Je to vrah!" ,,Zrůda!" Všechny ty nadávky zplynuli v jeden velký chumel slov. Hvězdu to bolelo i když to nebylo myšleno na ní. Copak za to mohl?
  Chtěla je opřiknout ať toho nechají ale neměla na to sílu. Všimla si jak Šíp při těch nadávkách zavřel bolestně oči a napnul všechny svaly. Havran k němu udělal další opatrný krok. Už byl skoro u něj. ,,Šípe?"
  ,,Tak kdo tedy jsi?" Ozval se znovu ten vlk před ním. ,,Šíp?" Řekl pobaveně. ,,Vlk který chtěl pomoct slabým a oni ho za to vyhnali?" Prohlé si všechny znechuceným pohledem. ,,Odmýtaný jen proto, že neukázal slabost a udělal něco, čekho se všichni ostatní báli?!" Jeho hlas postupně sílil. Potom se však zjemnil a jakoby mile se na Šípa podíval.
  ,,Nebo budeš zase jeden z nejlepších válečníků?" Čekal. Čekal dokud to Šíp nevyslový nahlas.
  Hvězda zatajila dech. Nejlepší válečník? Přece by se k nim nepřidal né?
  ,,Šípe?" Ozval se znovu Havran. Šíp se náhle narovnal. Hrdě vypnul hruď, vztyčil uši a pozvedl čumák s lehce vyceněnými zuby.