Vlčí souhvězdí

15.kapitola

  Hvězda pomalu otevřela oči a protáhla se. Ještě trochu unaveně se rozhlédla okolo sebe. Ležela v samém rohu doupěte, co nejblíž vchodu to jen šlo. To bylo jediné místo kde Šíp neodmítl být.
  Nechápala ho, to byl tak zvyklí být sám že prostě nedokázal spát s ostatními? Nebo ostatním nevěřil? Co když to bylo kvůli někomu konkrétnímu?
  Hvězda se zamyslela nad tím jestli se k Šípovy někdo choval nepřátelsky. Byla pravda že se s ním nikdo moc nebavil... Ale přesto, byl by to dostatečný důvod k tomu spát každou noc na tom mrazu nechráněn před vlivy a rozmary strážců?
  Počkat. Hvězda se začala rozhlížet okolo sebe ale jediný vlk kterého její oči spatřili byl Trn spící kus od ní. Mezi ní a Trnem bylo místo které patřilo Šípovy, teď bylo však tohle místo prázdné...
  Že by už zase? Pomyslela si smutně Hvězda a podívala se ven. Bylo tam hodně mokro. Celou noc muselo silně pršet a mlžný zub se stále držel mezi stromy.
  Hvězda zaměřila svou pozornost k jednomu stromu naproti vstupu do doupat, tam, kde předtím spával Šíp. Nikdo tam však teď nebyl.
  Hvězda stáhla uši k hlavě a vydala se ven. Kam se mohl Šíp podít? Že by se šel projít? Ale jeho pach byl slabý, nejspíš včerejší...
  Mohla jen doufat že se nic nestalo a že se Šíp brzy vrátí ale přesto se rozhodla vydat po jeho stopách. Ale nechtělo se jí jít samotné.
  Vrátila se tedy do doupěte a tlapkou lehce drcla do Trnova ramene. Čekala že se jí ho bude těžce budit ale opak byl pravdou. Trn, již zvyklí na brzké vstávání rychle otevřel oči a rychle vstal.
  Do teď si až moc dobře vzpomínal jak drsně ho byl Šíp schopen vzbudit... Někdy ho to bolelo ještě pár dní potom. Šíp prostě nerad ztrácel čas takovými hloupostmi jako čekat až se někdo vzbudí. Jedno kousnutí vše vyřešilo... Trn se prostě musel smířit s tím že bude ráno vstávat brzo.
  Teď se však nechápavě rozhlížel po okolí a hledal dvoubarevné oči svého učitele. Nic takového však neviděl, pouze Hvězdu s dost naléhavým výrazem ve tváři.
  ,,Děje se něco?" Zašeptal, sklonil uši a natáhl k ní hlavu. Byla z ní cítit nervozita. Co se jen mohlo stát? Pomyslel si Trn ale uvnitř už dávno věděl o koho se bude jednat. O koho jiného že?
  ,,Pojď za mnou..." Zašeptala Hvězda zatím co několikrát přešlápla na místě a tím úplně zadupala mněkou podestílkou pelechů. Trn jí raději následoval ven dřív než by ještě někoho vzbudila.
  Pokud se jednalo o Šípa... Bylo by lepší aby se o tom nikdo nedozvěděl. Stále tu byli tací, kteří mu nevěřili a byli by schopní využít každé špatnosti, kterou by na něj měli aby ho s tím trápili nebo dokonce vystrnadili.
  Všichni si o Šípovy mysleli že je to divný vlk, který nemá téměř žádné city protože se všema jedná zcela chladně a nijak se nenechá vyprovokovat ale Trn věděl že je to jen maska za kterou se skrývá hodný a obětavý vlk, který byl jeho učitelem.
  ,,Tak co se děje?" Zeptal se hned jakmile byli dost daleko od doupat. Že by se se Šípem chytli? Napadlo Trna ale nahlas své myšlenky nevyslovil. Ano, Šíp zůstával vždy klidný ale Trn už ho jednou naštvaného viděl. S Hvězdou...
  Viděl to, viděl jak po Hvězdě vyjel, když se ho zeptala na něco z jeho minulosti. A vzal si ponaučení. Nikdy se s Šípem na toto téma nebavit...
  ,,Šíp zmizel." Zašeptala Hvězda a nervózně se rozhlédla.
  ,,Ještě se šel jen projít." Pokusil se jí alespoň trochu zklidnit Trn. Ani jemu se to však moc nelíbilo, přesto bylo potřeba aby si alespoň jeden z nich ponechal chladnou hlavu. ,,Víš přece se takto postupovat dovede klidně i celičký den."
  ,,Ale tohle je jiné! Jeho pach je slabý... Nejspíš tu dnes vůbec nespal." Hvězda se na chvíli odmlčela ale pak zvedla hlavu i uši a zaujala postoj, který jasné říkal že si je plně jistá svými slovy.
  ,,Cítím že je něco špatně a pokud mi nechceš pomoct ho najít." Otočila se směrem k východu z tábora. ,,Tak ho půjdu hledat sama!"
  Vykročila směrem k východu ale ušla stěží pár kroků a Trn ní dohnal.
  ,,Co tím chceš říct?!" Zavrčel trošku podrážděně. ,,Že mě Šíp nezajímá?! Nejsi jediná, která ho má ráda! Nebýt něj, kdo ví jak bych dopadl!"
  ,,Tak neštěkej a pojď!" Rozběhla se pryč a Trn jí následoval. Co jiného mu také zbývalo že? I když byla Hvězda dospěla vlčice, teď e tak moc nechovsla. Někdo na ní přeci musel dát pozor!

  ,,Já už nic necítím!" Smutně si povzdechla Hvězda a sedla si na zem. Už ho necítila. Jeho pach nejspíš smyl ten prudký déšť. Začínala se obávat toho že to měl Šíp naplánované a Trnova slova jí v tom jen utvrdila.
  ,,Já ještě trochu ano ale je to slabé, brzy ho i já ztratím... Ale jsme na samém okraji našeho teritoria. Sem skoro nikdo nechodí. Naše značky tu skoro nevidím a pachovou stopu už vůbec ne." Zarazil se a podíval se na Hvězdu zda může pokračovat. Ta však jen nepřítomě hleděla před sebe.
  Poslouchala šumění a zvuky řeky, která musela být jen kus od nich. Byly až nebezpečně blízko ůzemí Říčních.
  ,,Hele Hvězdo." Pokusil se o úsměv Trn. ,,Třeba až se vrátíme zpátky tak už tam Šíp bude!"
  Oba dva vlci se pomalu a smutně vydali na cestu spět. Ani jeden z nich však nevěřil že to co řekl Trn bude pravda. Šíp je nejspíš navždy opustil...