Vlčí souhvězdí

3.kapitola

Najtmér pomalu otevřel oči.
  Kde to je? Bylo to první co ho zajímalo. Chvíli trvalo než byl schopen zaostřit na stromy okolo sebe. Ležel na boku na malé mitině. Rozhodně nebyl tam kdy včera usnul. Stromy zde byli vyšší a starší a podél mítiny byly jako hradby trnité keře. Mítina končila z jedné strany zvláštním tunerem a z druhé, přičemž musel otočil hlavou protože byl za ním, mítina končila strmými skalami v níž byla malá jeskyňka.
  ,,Sice netuším jak jsi k těm zraněním přišel," ozvalo se odněkud z jeskyně. ,,Ale být tebou se moc nehýbu." Najtmér překvapeně zamrkal a znovu se zaměřil na jeskyni.
  Kdo jsi? Chtělo se mu zavolat ale hlas ho zradil a tak jen dál sledoval postavu schovávající se ve stínu. Nemusel však říkat vůbec nic protože záhadný vlk vystoupil na světlo a jeho při prvním pohledu bolestně bodlo u srdce. Byla to bíle zbarvená vlčice s černými a šedými pruhy a jemu neuvěřitelně připomínala Nemesis. Vlčice něco držela v tlamě, pomalu došla až k němu a položila to před něj. Byl to zvláštně tvarovaný kořen.
  ,,Já jsem Bříza, léčitelka Lesní smečky." Léčitelka? Najtmér ani nevěděl že něco takového existuje. Tam odkud přišel ste se buť uzdravil sám nebo jste zemřel. Bříza však pokračovala.
  ,,To ti pomůže," řekla a přesunula mu tlapkou zvláštní kořen pod čumák. Nechtěl to jist ale nejspíš vděčil této vlčici za život a tak jí poslechl. Zatím co né příliš ochotně žvýkal Bříza začala něco připravovat.
  ,,Dala jsem ti na tvoje rány směs léčivých bylin a plodů." Zatímco vyjmenovávala nejrůznějších jména rostlin o kterých v životě neslyšel, Najtmér dožvýkal a znovu položil hlavu na zem. Po menší odmlce se na něj Bříza podívala a řekla.
  ,,Já jsem se ti představila a myslím že jsi na řadě ty." Najtmér polkl a pokusil se odpovědět ale než tak stihl učinit z tunelu vystoupila další vlčice. Byla světle šedá a na hrudi měla bílou náprsenku ve tvaru kříže. Pozdravila se z Břízou a zeptala se.
  ,,Jak je mu?" Najtmér překvapeně zaslechl v jejím hlase nepředstíraný zájem a starost, to ho trochu vyvedlo z míry.
  ,,Už se probral." Řekla se strojeným nezájmem Bříza. ,,Tohle se Hvězda," představila nové příchozí. ,,To ona tě našla a s mojí pomocí ti zachránila život." Hvězda k němu přišla a s úsměvem řekla
  ,,Jsem ráda že je ti již lépe." Po krátké odmlce se ještě zeptala. ,,Jak se jmenuješ?"
  ,,Také jsem se ho už ptala," zamumlala Bříza. ,,Bez úspěchu," dodala.
  Kdyby jste mě nechali tak bych vám to možná i řekl! Pomyslel si Najtmér ale radši nic neříkal a opět položil hlavu na zem.
  ,,Možná by sis radši promluvit s naším Alfou," navrhla Hvězda.
  ,,Ostatně, proto jsem přišla. Kdy myslíš že si s ním může Alfa promluvit?"
  ,,Klidně hned." Odpověděla Bříza a Najtmér se radši do jejich rozhovoru namíchal. ,,I když nevím zda mu odpoví. Alfa však bude muset přijít sem protože tenhle," ukázala čumákem na Najtméra jako by jich tu bylo víc. ,,Daleko nedojde."
  Hvězda přikývla a zmizela v tunelu. Za chvíli byla však spádky a doprovázel jí velký tmavě šedý vlk, nejspíš jejich Alfa. Najtmér se pokusil lehnout na břicho aby se mohl vlkovi dívat do očí ale Bříza ho okřikla.
  ,,Lež a nehýbej se!"
  ,,Tak," začal velký vlk a posadil se před něj. ,,Já jsem Měsíc a jsem Alfou Lesní smečky, kdo jsi ty?"
  Najtmér se zamyslel, proč by jim měl říkat jméno? Nebo co se mu stalo? Tohle byla příležitost jak začít znovu. Kdyby jim řekl co se mu přihodilo pohlížetli by na něj určitě jinak než na cizince který se chce stát členem jejich smečky.
  ,,Jsem Šíp," řekl nakonec.
  ,,A co tě přivedlo na naše území v..." odmlčel se a snažil se najít vhodné slova. ,,V takovémto stavu?" Šíp se na něj nemohl ani podívat. Nesnášel když musel lhát a ani to moc neuměl, nakonec se rozhodl že mu poví částečnou pravdu.
  ,,Snažil jsem se od někud utéct, na vaše území jsem natrefil zcela náhodně." Celou dobu mluvil naprosto klidně a bez jediného zaváhání, to nejspíš Měsíce uzpokojilo. Chvíli bylo ticho které prolomila až další Měsícova otázka.
  ,,A Šípe, kde je tvoje smečka."
  ,,Žádnou nemám," odpověděl stroze Šíp.
  ,,Každý má smečku!" Zvolal Měsíc překvapeně. Šíp na to nic neříkal a jen sledovat stromy před sebou.
 Jak dlouho to bylo, co ho unesli? Skoro rok a ty hrozné vzpomínky zcela pohltili tech pár dobrých na dobu předtím. Byl snad tohle jejich účel? Zlomit vlka a udělat si z něho loutku? Nejspíš ano ale to jeho již zajímat nemusí, on už tam není. Ale co jeho přátelé? Oni tam zůstali, co s nimi bude a co jim udělají pokud si budou myslet že mi s útěkem pomáhali?
  ,,Možná by si ho měl nechat na pokoji Měsíci," ozvala se Bříza když si všimla Šípova pohledu. Odvedla jejich Alfu dál ale i tak je Šíp slyšel zcela jasně.
  ,,Ten vlk si musel prožít něco hrozného a to z něho nevytáhneš ani kdybys ho vyslýchal a tlačil na něj hodiny."
  ,,Jenomže já musím zjistit co se mu stalo. Co když to je něco co může ohrozit celou smečku. Mojí povinností je to zjistit a připravit na to ostatní!"
  ,,A mojí povinností je starat se o zraněné, takže mě nech pracovat a já zjistím co se mu stalo." Odpověděla mu Bříza zcela klidně.
  ,,Teď jsi přece říkala že to z něho nikdo nedostane." Nenechal se Alfa. Najtmér se do toho rozhovoru chtěl zapojit ale něco mu říkalo že má radši mlčet.
 ,,Né nikdo ale ty. Jsem léčitelka už nějakou dobu a proto vím o tomhle víc než ty." Než stihl Alfa něco namítnout ho Bříza vystrčila tunelem ven s tím že pacienti potřebují klid. Šíp její odvahu obdivoval, takhle mluvit s vůdcem! Pak si však uvědomil že tady to není tak přísné a léčitel má nejspíš nějaké privilegium.
  ,,Tak to by bylo," zamumlala Bříza.
  ,,To bylo zajímavé," řekla Hvězda pobaveně.
  ,,Vůdce je to dobrý," vzdychla Bříza. ,,Ale nikdo my nebude mluvit do řemesla, ani on." Rozhodla a vydala se opět k Šípovi. Prošla okolo něj a vrátila se k bylinkové směsi kterou připravovala. Pak však něco zamručela a vběhla do jeskyně. Za chvíli byla spádky, prošla okolo něj a vydala se do tunelu. Přes rameno ještě zvolala.
  ,,Došli mi bylinky, Hvězdo, dohlédni na Šípa."
  Hvězda se ochotně posadila vedle něj a řekla.
  ,,Víš, Alfa není takoví, jen potřeboval zjistit zda nepatříš k některé ze smeček."
  ,,Ze smeček?" Nechápal Šíp.
  ,,Ano, kromě naší, Lesních, jsou tu ještě další čtyři. Skalní, žijící na kopcích za naším lesem. Říční, žijící podél řeky která protíná nížinu na půl. Větřní, kteří mají loviště na větrných pláních za řekou a Jeskyní, kteří obývají jeskyní bludiště a malou zem za Větrnými."
  ,,A to nebojujete o území?" Ptal se překvapeně Najtmér.
  ,,Už dávno ne. Shodli jsme se na tom že boj víc bere než dává a proto jsme si údolí a nížinu rozdělili a každý druhý úplně se pár dospělých v čele s Alfou setkávají na neutrální půdě kdy se každý může toho druhého zeptat na cokoli týkající se zájmu smečky."
  Šíp tomu tak úplně nevěřil, znělo to tak krásně že to prostě nemohla být pravda. Ale třeba se mílí, možné to je.
  Hvězda pokračovala ve vyprávění ale Šíp už jí moc nevnímal. Svádět vnitřní boj sám se sebou aby se udržel vzhůru ale nakonec převládla únava nad vůlí.

  Rozhodla jsem se vydávat kapitoli každou středu! (Tedy když nezapomenu...)