Vlčí souhvězdí

7.kapitola

  Hvězda jeho náhlou změnu postoje zaregistrovala a usmála se. Myslela si že Šípovi nastražené uši jsou znamením toho že ho příběh zajímá a tak si ani nevšimla jeho pohledu, který jasné ukazoval jak tento příběh nesnáší.
  ,,Byly to Luna, Niky, Lenka a jejich bratr..."
  Šíp se rozhlédl po okolí. Téměř celá smečka se shromáždila okolo Břízy a napjatě poslouchala.
  Prosím! Ne...
  ,,Stín." Neznal ten příběh ale věděl jak skončí... A věděl že se mu to nebude líbit...
  ,,Všichni čtyři vládly klidně a spravedlivě. Bylo to v době kdy ještě strážci a obyčejný vlci žili vedle sebe..."
  ,,A proč to tak už není?" Ozvalo se jedno vlče.
  Bříza si povzdechla a pokračovala. ,,Protože se něco stalo..."
  ,,A co?"
  ,,Jestli mě budete pořád přerušovat tak vám nic neřeknu!" Vlče se přikročilo.
  ,,Takže... Něco se stalo. Stín nesouhlasil se zákony které jeho sestry vydali. Příčilo se mu to, že by strážci žíly stejné životy jako obyčejní vlci. Chtěl aby mu všichni sloužily a proto, aby ukázal svou síl...
  Polapil Světlonoše a tím na celý svět uvalil svůj stín." Šíp si přikryl uši packami ale k jeho smůle, i tak to slyšel...
  ,,My tomuto času říkáme obdobý stínů. Stín, potěšen chaosem který způsobyl si začal říkat..."
  Né, prosím!
  ,,Najtmér..." zamumlala téměř neslyšitelně Bříza ale pro Šípa to bylo až moc nahlas...
  Najtmér... Nenáviděl toto slovo. Nemohl si své jméno vybrat jako ostatní... Ne. Jemu ho přidělili. To, čeho se Šíp bál nejvíce nebylo to samotné jméno ale jeho význam... Bál se, že mu to jméno daly z nějakého důvodu.
  Co když je to jméno prokleté? Bude se jednou chovat taky tak? Co když ano?!
  ,,Vládce chaosu a Strážce války. Někdy se mu také říká Démon smrti!" Nejen vlčata se při jejích slovech přikrčila.
  ,,V období stínů zemřelo mnoho dobrých vlků. Spoustu obyčejných vlků bojovalo proti Najtmérovi ale bylo to zbytečné...
  S každým padlým na jejich straně on sílil. Byl schopen ovládat celou svou armádu. Bylo jen pár vlků který pro něj bojovali dobrovolně, těm se říkalo Stínoví válečníci. Nejkrutější a nejsilnější válečníci v celé historii. Za sebou zanechávali jen bolest, smutek a moře krve. Zdálo se že byli neporazitelní, rychlí a inteligentní. Nikdy nebojovali fér, a na to jejich protivníci většinou dopláceli. Ty kteří se k Najtmérovi nepřipojili prostě ovládal..." Šíp překvapeně zamrkal a pomalu sundal své tlapky z uši. Že by se Oni pokoušeli o totéž? Nenechal své přátele na pospas smrti? Nebo že by něčeho horšího? Ztrátě duše a volného myšlení? A pomohl by vůbec kdyby zůstal? Ne. Dříve či později by ho také zlomili...
  ,,Většina bitev skončila masakrem... Už to vypadalo že je Najtmér neporazitelný. Jednou však z toho všeho povstal nový Strážce. Byl to syn Strážců ohně a Strážkyně vzduchu... Jeho srst byla z plamenů po svém otci a na zádech se mu vyjímala velká křídla po matce. Jeho jméno znělo Fénix. Nabýdl třem sestrám pomoc. Byl to první strážce který se přidal na jejich stranu. Všichni tehdy buď souhlasili s Najtmérem nebo se válce vyhýbali.
  A to právě on se stal zkázou Najtméra a zachránce ostatních. V jedné bitvě byl nucen bojovat proti vlastním rodičům kteří se k Najtmérovi přidali už dávno. Oba dva tehdy zemřeli a on, aby už nikdo další nezemřel vyzval na souboj samotného Najtméra..."
  Po mýtině bylo absolutní ticho. Jediné co se ozývalo bylo šumění listů ve větru a cvrčci.
  ,,Tento boj Najtmér prohrál. Ještě předtím než zemřel však stihl smrtelně zranit i Fenixe. Tři sestry potom vydali zákon, který zakazoval všem Strážcům míchat se do světa vlků..."
  Bříza se odmlčela. To byl konec příběhu... Jenže, co když to není příběh? Může to být skutečnost! Jeho život byl důkazem. Ti vlci unášeli vlčata a snažili se je zlomit. Najtmér si vždy myslel že se jim to u něj nepovedlo ale teď, když viděl rozdíly mezi těmito vlky a jím, už si tak jistý nebyl...
  Tihle vlci žili uvolněným a klidným životem. Smáli se, hráli si zato On? Nebyl schopný si na chvíli ani odpočinout... Pořád byl ve střehu, pořád byl připraven se prát... a pořád nikomu nevěřil natolik aby se mu svěřil.
  Ne, tohle nebyl konec. Tendle příběh pořád pokračuje. Ti vlci si vybrali že půjdou v Najtmérových stopách. Znal hned několik věcí podle čeho to šlo poznat. Už jen jeho jméno bylo důkazem. A také jméno jejich družiny. On, Darkness a Nemesis byli ti nejlepší. Jejich skupině říkali zvláštně. Do dnes to pro něj nemělo význam ale teď? Teď už ho chápal.
  Snažili se z nich udělat stroje na zabíjení. Možná... možná se jim to už povedlo. Pomyslel si když si vzpomněl na svůj "obřad" dospělosti. Jejich skupinu od té doby nazývali jediným jménem.
  Stínový lovci. Bylo to až příliš podobné Stínovým válečníkům že to nemohla být náhoda. Jak to Bříza říkala? Zamyslel se.
  Nejkrutější a nejsilnější válečníci v celé historii. Neporazitelní, rychlí a inteligentní. Za sebou zanechávali jen bolest, smutek a moře krve...
  Je on také takoví? Je jeho osudem být takoví jako tito Stínový válečníci? Nebo se má stát ještě něčím horším? Má se stát Najtmérem? Je toto jeho osudem?
  Šíp si povzdechl, zvedl se a vydal se ke svému stromu. Hvězda si ho však všimla a rychle k němu doklusala. Srovnala s ním krok a usmála se na něj. Doufala že se mu tento příběhový večer bude líbit. Přeci jen, líbí se každému!
  On však nevypadal moc nadšeně. Posmutněla, chtěla jen aby byl šťastný, alespoň trochu! Od té doby co sem přišel se ani jednou neusmát. To to jako neumí? Jak by ho dokázala rozveselit.
  ,,Hej Šípe. Proč si tak smutný?" Zeptá se ho nakonec. On se na chvíli zastavil.
  Měl by jí zo říct? Měl by se jí s tím svěřit? Ne. Nenáviděla by ho. Všichni by ho nenáviděli. Považovali by ho za zrůdu. Chtěli by ho zabít.
  Nakonec jen zavrtěl hlavou a vydal se dál na cestu.
  ,,Šípe stůj!" Zvolala Hvězda. Však ona to z něj dostane! ,,To nebyla odpověď!" On trochu zpomalil ale nepodíval se na ní.
  Nemohl se na ní podívat. Nezvládl by ten její šťastný usměv který vždy měla na čumáku. Prostě by to nezvládl se na ní dívat a přitom jí lhát.
  ,,Jsem v pořádku." Říká se mu to tak špatně. Ale proč. Nikdy předtím neměl problém lhát, tak proč najednou...
  ,,Nežli, něco tě trápí!" Nenechala se odbýt Hvězda. Ona to zjistí! Musí. Pokud se jí to podaří, bude mu moct pomoct!
  ,,Říkám, že jsem v pořádku!" Zavrčí na ní, otočí se na ní a vycení zuby. Hvězda udělá překvapeně krok zpět. V jeho očích byla vidět zlost. Zlost a šílenství. To u něj nikdy předtím neviděla...
  Tyto dva pocity však rychle vystřídá provinilost a smutek. Právě si sám dokázal co je zač... Sklonil poraženě hlavu. Nakonec přeci jen dosáhli svého. Celého ho zničili.
  ,,Promiň..." Zakňučel a dřív než ho stačila Hvězda zastavit vyběhl z tábora. Neběžela za ním. Byla tím co se právě teď stalo otřesena.
  Možná by mu měla dát pokoj... Pomyslela si a vydala se do svého pelíšku z mechu a suchého listí.
  Šíp zatím běžel lesem. Neměl žádný cíl své cesty, prostě běžel.
  Co to udělal? Ještě zrychlil. Málem jí ublížil! Kličkoval mezi stromy jak smyslu zbavený. Musí se víc hlídat! Přeskočil jeden padlí kmen a ještě přidal. Nesmí nikomu ublížit!
  Svět okolo něj se již dávno proměnil v jednu velkou šmouhu.
  Nejrychlejší... To byl. Nejrychlejší ze všech. A byl také nejsilnější. Nikdy ho nikdo neporazil. Byl také mrštný. Proplétal se mezi stromy aniž by o něj jen zavadil.
  Zastavil se až na nějaké římse. Ani nebyl moc zadýchaný. Na obloze už zářilo tři sestry.
  ,,Tři sestry prosím..." Zašeptal. Doufal že jeho prosby vysliší ale nechtěl aby to slyšel kdokoli jiný.
  ,,Prosím pomozte mi. Nechci zkončit tak jak mi je to souzeno. Nechci nikomu ublížit!" Po jeho tváři stekla slza. Skoro nikdy nebrečel. Toto bylo poprvé za dlouhou dobu...
  ,,Slibte mi prosím že pokud jednou začnu ubližovat ostatním, pošlete jeden ze svých blesků a usmažte mě na místě ještě dřív, než způsobým něco horšího..."
  Šíp si povzdechl. Nevěděl vůbec proč toto udělal. V toto nikdy nevěřil. Ale přesto...
  Šíp si lehl ke kraji římsy a zavřel oči. Nebál se pádu, neměl co ztratit. Za svitu tři sester pomalu usínal...

Doufám že se nový Cover líbí!
(Dělala jsem to sama takže se nedivte že to vypadá tak divně...)