Vlčí souhvězdí

19.kapitola

  ,,Mlčte!" Zavyl Alfa nazlobeně a všechny do jednoho je sjel pohledem. ,,Nejprve si vyslechnem jeho slova, až potom budem přemýšlet o tom co je pravda a co lež!" Všichni zmlkli a někteří i zahambeně sklopili hlavy.
  Alfa se otočil na Šípa stojící před ním a nakázal mu. ,,Mluv!"
  Šíp se při tom povelu zachvěl, nesnášel rozkazy ale poslechl.
  ,,Když mě váš vlk napadl... Neuvědomil jsem si že se nejedná o nijak azresivního a předevčím dospělého protivníka ale o sotva odrostlé pomatené vlče. Nechtěl jsem mu ublížit, omlouvám se. Byl to prostě reflex. Ježtě nikdy jsem nenarazil na tak mladého a neskušeného vlka, který by si troufl na dospělého jako jsem já... Proto jsem si asi ani nevšiml že se nejedná o velikou hrozbu." Celou dobu mluvil klidným hlasem. Vlkům se to moc nelíbilo ale Alfu to ohromilo. Tento vlk si toho jistě hodně prožil a podle toho, co mu viděl v očích by mu jistě nedělalo problém toho učedníka zabít. Věřil mu, ale i tak nemohl ponechat to napadení beztrestně.
  Když se plácek ponořil do ticha, vlci po chvíli usoudili že smějí promluvit začali opět pokřikovat své názory. Alfa je už chtěl znovu utišit když tu se ozval zcela jiný hlas.
  ,,Štěkáte tu po sobě jak vlčata." Z jedné z jeskyň pomalím krokem vyšla stará tmavě šedá vlčice. Kulhala na jednu přední nohu a před rameno se jí táhla dlouhá ohyzdná jizva. Její srst, na mnoha místech již šedivá nebo skoro bílá, trčela na všechny strany jako by právě vstala ale jí to nejspíš bylo uplně jedno.
  ,,Alfa se na ní otočil a zavrčel. ,,Jak je na tom Oblázek?" Šíp z té vlčice byl trochu zmaten. Kdo to byl? Nevypala příliž zdravě... Její srst nejenže trčela na všechny strany, ale také byla na mnoha místech hodně prořídlá...
  ,,Všichni víme že má více štěstí než rozumu. Kdybych si mohla typnout, žekla bych že má místo mozku kámen. Slyšela jsem co tu bylo řečeno a všichni tady i Ty sám výš, že je to ho ten šutrák zabedněný schopen." Plácek se opět ponořil do ticha. Nikdo náhle neměl chut mluvit. Nakonec si Alfa povzdechl a pravil.
  ,,Máš pravdu. Oblázek by vyběhl i proti celé smečce zcela sám kdyby se mu naskytla možnost. Jenže tento vlk se bránil až moc."
  ,,Řekni my, jde se bránit moc? To že u nás je mír ještě neznamená že je všude. Ty!" Otočila se ta stará vlčice ma Šípa. ,,Podle tvých zraněních vych řekla že jsi na svůj věk bojoval až až nemílím-li se?"
  ,,Ano..."Šíp jí musel dát jen za pravdu. Bojoval tolik, že by mu to ho konce jeho života stačilo. Vlčice se jen usmála a znuvu se otočila na Alfu.
  ,,Sám to vidíš. Jak tento vlk měl vědět že je zde vyhlášen mír?"
  ,,Je z něj cítit pach Lesních!" Vykřikl jeden vlk znechuceně. Lesní smečka opravdu není příliš oblíbená.
  ,,Chvíli jsem tam byl." Zavrčel na svou obranu Šíp směrem k tomu vlkovi. ,,Odešel jsem. Nesnáším život ve smečce." Na chvíli se zastavil. Kdysi si přál do nejaké smečky patřit, chtěl patřid do opravdové smečky ale již před časem zjistil že život ve smečce není nic pro něj.
  Rozhlédl se po okolí. Všichni se tvářili znechuceně. Musí těmto vlkům ukázet, že s Lesními nemá už nic společného. ,,I když oni by se žádnou smečkou považovat neměli."
  Pláckem se ozval smých. Šíp nemohl tušit že toto byla jedna z největších urážek jaká mezi smečkovými vlky jen mohla být.
  ,,A dost!" Zahřměl Alfa a všichni okamžitě zmlkli. Poté se Alfa podíval na starou vlčici kus od něj, která, jako by se nic nedělo, si olizovala svou špatnou přední tlapku. ,,Co by jsi tedy když seš tak chytrá dělala ty?!"
  Zavrčel na ní ale s ní to ani nehlo. Jen nadzvedla zlavu a nezaujatě řekla. ,,Kdybych Já byla Alfou, nabídla bych té, která z toho má nejvíce práce, aby si o nich rozhodla sama."
  Šíp z ní byl už úplně v koncích. Vůbec nerozuměl tomu co to tu mele a hlavně. Jak si mohla dovolit se takto chovat k jejich Alfovi? Podle toho co viděl z něho mají všichni respekt. Ale pokud to bylo trochu jako u Lesních... Tak práva pomalu stejně veklá jako Alfa měl vždy...
  Alfa podrážděně zavrčel.
  ,,Takže my chceš říct, abych ti je dal na hraní?!" Vyštěkl Alfa a vlčice zvedla hlavu v předstíraném veselí.
  ,,Hračky? A pro mě? To jste opravdu nemusel..." Alfa si podrážděně odfrkl a tak vlčice raději zvážněla protože už nějakou dobu balancovala na samé draně propasti Alfovi trpělivosti.
  ,,To tvé "na hraní" si odpusť. Chci je na práci. Už dlouho jsem tě prosila o učedníka nebo alespoň pomocníka na nějaký ten čas. Vždy jsi mě odbyl. Teď chceš trest. Tak ať si ho odpykají u mě. Budou mi pomáhat!"
  Jako už několikrát předtím se zde objevilo napjaté ticho. Všichni přemýšleli nad trestem, který navrhla ta stará vlčice až nakonec začal jeden odvážlivec v davu kývat pomalu hlavou nahoru a dolu.
  ,,Zdá se mi to jako dobrý trest. Být s ní jen hodinu je muka pro každého z nás..." Spíše to zašeptal a pohlédl na Alfu jako by se chtěl ujistit že ho nijak neurazil tím, že řekl svůj názor. Brzy se k němu připojili i další vlci až nakonec souhlasili všichni.
  Alfa byl sice přísný vůdce, ale vždycky se snažil vyhovět své smečce a zdálo se, že smečka už trest pro dva narušitele schválila.
  ,,Dobrá tedy. Ti dva ti teď budou sloužit do uplňku, poté předáme Říční vlčici její smečce a Samotáře..." Na chvíli se zarazil a naposledy přejel toho zvláštního černého vlka pohledem. Možná by ho měl předat Lesním když u nich předtím byl ale ani jemu se nechtělo moc mluvit s Měsícem.
  ,,A Samotáře doprovodíme na hranice našeho území." Rozhodl a vydal se zpět do jeskyní. Zbytek smečky ho po chvíli následoval až na plácku zbyly už jen zmatený Šíp s Vlnou a od ucha k uchu tlemící se stará tmavě šedá, lehce vypelichaná vlčice.