Životní facka || n. h.✔

o2 - ,,Bože, Ede! Vždyť jsem nahá!"

~~~Weak - AJR~~~

Ve svém pokoji jsem zatím strávila asi víc než polovinu života, a tak jsem mu začala originálně říkat moje doupě. Rodiče mi sem nelezou, a brácha klepe.

Sice mají právo na mě křičet, když zbývá do prázdnin pár dní a za dva dny je vysvědčení, které jsem tak trochu sabotovala, ale je mi to jedno. Asi vám už je jasné, že se se školou moc nekamarádím, tak se nedivte. Nikdo mě tam nemá doopravdy rád, a já nemám ráda zase je. Jsme si tím pádem kvit...

V klidu si můžu sednout na postel, vrazit si do uší sluchátka a nechat se zrelaxovat hudbou. Bez ní bych opravdu byla jako tělo bez duše.

Najednou mi v půlce refrénu písničky What about us začne vyzvánět příchozí hovor.

Překvapeně zmáčknu zelené tlačítko a přiložím si telefon, již bez připojených sluchátek, k uchu.

,,Ahoj Ede. Co tak najednou?"

,,Ahoj Vic! Bože, tolik jsi mi chyběla! Právě jsem na cestě na letiště. Na letní prázdniny jsem doma." jen co to dořekl jsem se začala usmívat. On přijede na celé léto! To je splněný sen!

,,Opravdu? To je skvělý! Kdy přiletíš?" povyskočím na matraci.

,,Zítra kolem sedmé ráno. A nemusíš mi chodit naproti. Seženu si taxíka, a-" najednou uslyším z druhé strany nepatrný hluk.

,,Hele, budu muset končit! Ahoj zítra!" a než mu stihnu rozloučení oplatit, típne to, a telefon ohluchne.

Trochu zaskočeně pokrčím rameny, a znovu začnu dělat to, co vždycky. Jen ležím a poslouchám písničky.

~~~O čtrnáct hodin později - 7:00~~~

Bouchnutí dveří a kroky po schodech mě probudí z další noční můry. Díky bohu...

Zamračeně vstanu z postele, potichu otevřu a jdu se podívat, co se děje.

Jakmile se ocitnu u schodiště, vedoucího do spodního patra, na tváři vykouzlím ojedinělý úsměv, a rozeběhnu se Edovi do náruče.

Ten mě ihned chytá, zvedá do vzduchu a se smíchem se se mnou vítá doma.

,,Ahojky Vic! Páni! Vždyť jsem tě neviděl jenom pět měsíců, a ty jsi zase vyrostla! Tři centimetry určitě!" koukne na mě, když už stojím opět pevně nohama na zemi.

,,Ale jdi! Vážně hodláš řešit můj 'vzrůst'? Jak bylo na turné?" hrozně ráda poslouchám všechny jeho historky z vystoupení, a kolikrát mám problém přestat se smát a nadechnout se.

,,Půjdem ke mně do pokoje, ať neprobudíme rodiče." vezme si tašky, a já už během chvilky sedím na jeho posteli, než na ní skočí i on. Jo, je dospělý, ale často se chová pěkně potrhle. Proto ho tak zbožňuju.

Dobré dvě hodiny si povídáme o všem novém, co se stalo, dokud neuslyšíme zvuk rychlovarné konvice v kuchyni, což značí, že naši jsou vzhůru.

,,Tak se s nimi běž pozdravit, a já si mezi tím skočím do sprchy, jo?" pousměju se, a následně tak oba uděláme. Rodiče ho tam zdrží dlouho, takže si můžu během očisty i zazpívat.

Zapnu proud teplé vody, a začnu si prozpěvovat mou novou oblíbenou písničku Weak.

,,But I'm weak, and what's wrong with that, boy oh boy I love you when I fall for-" ,,To nemyslíš vážně Victorie!" leknutím vyjeknu, když se ozve, lehce naštvaný, Edward.

,,Bože, Ede! Vždyť jsem nahá!" začnu vystrašeně pištět.

,,Ale za závěsem." no jo... Jsem blbá!

,,Aha, jo vlastně." a až teď mi došlo, že jsem v maléru.

,,Victorie?" promluví výchovným tónem.

,,No?" trochu roztřeseně pípnu.

,,Jak dlouho už zpíváš?" ale no tak! Tolik let jsem to zvládla utajit, tak proč se to teď muselo podělat?!

,,No..." váhám s odpovědí.

,,No?" zopakuje netrpělivě.

,,Pět..." hlesnu.

,,A čeho? Týdnů nebo měsíců?" ach jo...

,,Let." polknu, ve snaze zbavit se toho proradného knedlíku.

,,Máme opravdu téma k probírání, mladá dámo. Po obědě zajdem do Starbucks, a čekej pořádný výslech." než stihnu cokoliv namítnout, už slyším zavření dveří od koupelny.

No, to se mi zase něco povedlo.

______________________________________
A/N

Tak od příští kapitoly se nám zde objeví i nové postavy, a snad už to konečně začne nabírat grády! :D

Otázka dne: Máte rádi Eda a jeho písničky?

Já moc! ❤
______________________________________
ⓜⓐⓡⓚⓔⓣ