Životní facka || n. h.✔

12 - ,,Vic?! Víš, jak dlouho jsme neměli ty tvoje vynikající palačinky?!"

Tak si tuhle kapitolu vyprosila ještě dnes večer StormiMoonlight a také jí tedy tuto část věnuji ❤ Tak příjemné počtení.😘
______________________________________

~~~Paper houses - Niall Horan~~~

Jak dlouho na mě zíral s otevřenou pusou? Hodinu, minutu nebo jen pár vteřin? Každopádně když zatřepal hlavou, v očích jsem mu viděla značnou zlost.

,,Počkej. Chceš mi tvrdit, že ten, kdo ti tohle všechno způsobil... je můj kamarád? Ten irský skřet, co vypadá jak neviňátko, vyjídá ledničky a spíže a neublížil by mouše?" ta přirovnání byla celkem vtipná.

,,Ano, může za to on. Ale než mu jednu vrazíš, tak tě prosím o to, abys to nedělal a hlavně to nikomu neříkal." rázně ho zarazím, když se postavil a zatnul ruku v pěst. Moje slova ho donutila se zase posadit.

,,Proč? To s ním mám být v jedné místnosti? To s ním mám mluvit, jako by se nic nestalo, když se stalo sakra hodně?!" je celkem rozrušený, ale spíše lítostný.

,,Ano. Já to taky musím nějak překousnout." chvilku je ticho, než vysloví otázku.

,,Takže ty písničky jsou všechny o tom, co ti provedl a jak ses cítila?"

,,Částečně, ale jo. Všechny. A ta, co jsem hrála včera na ulici, tak v té je celý obsah mého trápení." dodám s dalšími slzami na krajíčku.

,,Proto jsi nechtěla zahrát? Protože by pak poznal, jak moc tě to ranilo, což ty nechceš vzhledem k tomu, že jemu to snad ani nedělá žádné vrásky?" pouze mu jeho proslov odkývu.

,,Stejně tomu hajzlovi jednou rozbiju hubu!" rozohnil se zase. Ten je pořád stejně paličatý.

,,Kdo by to byl do něj řekl? Já si myslel, že ho znám." zase o poznání klidněji se pohledem upřel na zeď před ním.

,,Jo. To jsem si myslela taky."

*****

Domluvila jsem mu, aby to držel pod zámkem a opovážil se něco ceknout, jinak ho vlastnoručně vykastruju, což konečně zabralo, a slíbil mi, že mu neublíží.

Teď jdeme směrem do haly, kde si plánuju obout boty a nechat se odvézt zpět domů.

Jenže to by se nesmělo z obýváku ozvat Louisovo žadonění.

,,Vic?! Víš, jak dlouho jsme neměli ty tvoje vynikající palačinky?!" no jistě. Po dlouhé době se skoro všichni sejdou v jednom bytě, a už abych jim posluhovala.

Najednou ale začnou všichni prosit a dělat psí očka.

Chtěla jsem jim to zatrhnout, kdybych se nepodívala na Nialla. Sakra, proč? Proč zrovna ty jeho oči musí být tak podmanivé a přesvědčující?! Za co mě trestáš, Bože?

,,Fajn, když je to po tolika měsících..." rezignuji nakonec, a oni jen radostně vypísknou.

Nabízeli se, že mi pomůžou, ale jejich takzvanou 'pomoc' jsem odmítla se slovy, že nehodlám opět seškrabávat těsto ze stropu.

Zalezu si do kuchyně, připravím základ těsta na palačinky, do kterého nastrouhám trochu citronové kůry, vysypu jeden vanilkový cukr, a nakonec ještě přidám nepatrné množství soli.

Během půlhodiny už jsou hotové všechny palačinky, a já je už jenom potřu marmeládou. Ehm, jo... Kdybych věděla, kde jí mají.

,,Kluci? Kde máte nějakou marmeládu?" křiknu stále zabořená v ledničce.

Za chvilku se přese mě někdo natáhne a vyndá sklenici s jahodovou marmeládou, která byla jen tak mimochodem přímo před mým nosem.

,,Díky. Asi jsem slepá." otočím se se smíchem, který mě ovšem přejde hned po pohlédnutí na toho, kdo mi tu sklenici podal.

,,To se občas stane každýmu." alespoň, že on má dobrou náladu.

Já se naopak zamračím.

,,Jo. Taky se mi to nestalo poprvý." teď už i jeho koutky klesly dolů, ale já to nechala být a šla namazat ty palačinky, neustále vnímajíc jeho podmračený pohled.

,,Tori?" prosím, ne. Neříkej mi tak.

Dál mažu a dělám, jako by tam ani nebyl.

,,Tori." ozvalo se blízko mě a jeho teplý dech mi ovanul holé rameno. Po těle se mi rozprostřela husí kůže a polil mě studený pot. Ztuhla jsem v pohybu. Stál přímo za mnou. Tak blízko, až jsem mohla okusit jeho tělesné teplo. Až jsem cítila jeho vůni, která mě málem znovu rozbrečela, protože to byla ta ode mě. Neopírat se o linku, podlomí se mi kolena.

,,Možná bychom to měli probrat."

Dělá si ze mě legraci? Tak fajn. Začal si...

,,To nemyslíš vážně, že ne?" šeptnu lehce pohrdavě. ,,Jak dlouho je to, co jsme spolu ani nepromluvili? Půl roku? Po půl roce to chceš teprve řešit? Ne, Nialle! Tohle jsi mi měl vysvětlit mnohem dřív! Teď už je pozdě něco podobného řešit. Je to za mnou, a za tebou určitě taky. Prošla jsem si těžším obdobím, ale zvládla jsem ho a nehodlám se do něj vracet. Takže mě nech být a nemluv na mě, ano?" nadechl se, že něco řekne, ale ještě jsem ho předběhla. ,,Neříkej nic. Nechci nic slyšet. Nehodlám o tom už v životě diskutovat. Ublížil jsi mi tím, a tak sis podepsal svůj verdikt."

Chvilku propaloval pohledem má záda, a pak naštěstí odešel za ostatníma do obýváku. Tím mi umožnil nechat přetéct slzy, a roztřást tělo pod náporem tichých vzlyků.

Ne. Vůbec to nevypadá dobře.

Ještě chvíli to bude takhle pokračovat, a nezvládnu to.

Ještě chvíli a psychicky se zhroutím...

______________________________________

A/N

Fíha... 🙄 No, drama stoupá a ve vzduchu se houpá napětí... Myslíte, že si to mezi sebou někdy vyřeší??

Otázka dne: Znáte písničku v médiích? 👆👆

Já jí nedávno objevila a zamilovala si jí... ❤
______________________________________
ⓜⓐⓡⓚⓔⓣ