Životní facka || n. h.✔

o6 - ,,To bylo dobrý, Victorie."

~~~Dream it possible - Delacey (Huawei)~~~

Témata nám nedocházela, ale energie ubývalo, a tak jsem Edovi vytuhla na rameni kolem tří hodin ráno. No, po probuzení jsem ležela pod dekou.

Ani jsem se nezajímala o to, kolik je, a rovnou si vlezla do sprchy.

V hedvábném bílém župánku se do svého pokoje jdu převléct do černých legín a sytě červené mikiny se síťovaným proužkem v pase černé barvy, čímž jsem lehce odhalila svůj pupík. Vlasy jsem si jen projela hřebenem, a na make-up jsem kašlala úplně.

Seběhnu schody do přízemí, a z kuchyně uslyším hlasitý smích. Potichu dojdu k rámu dveří od kuchyně, a nakouknu dovnitř.

U stolu tam sedí mamka, taťka a Ed, a smíchy se skoro za břicho popadají.

Když je tady tak vidím, jak se jako rodina spokojeně baví, nevím... něco podobného kousku střepu mě píchlo u srdce. Se mnou se nikdy nenasmáli. Nikdy jsem je mile nepobavila. Nikdy jsem si s nimi nepromluvila o tom, s kým zrovna chodím, a jestli jsem šťastná. Protože je to ani nezajímalo. Ano, nedivím se jim, když dělám jenom problémy, ale proč vlastně? Protože mi dávali až pod nos fakt, že nejsem jejich krev a nikdy svému nevlastnímu bratrovi nebudu sahat ani po kotníky.

Smutek rychlostí blesku vystřídal vztek. To oni ze mě udělali tu mrchu, za jakou se vydávám. To díky nim mám pocit, že nikam nepatřím. Jenom díky tomu, že jsem s nimi neměla pocit té pravé rodiny, jakou mi měli být. No, sice ne jenom kvůli nim, ale z velké části na tom mají zásluhu...

Znovu spíše posmutním, svěsím ramena, a dojdu zpět do pokoje. Opřu se o dveře, a přemýšlím, co budu dělat? Nebudu tu přeci bulet, jako nějaký pětiletý spratek!

A pak mě to napadlo...

Rychle si vytáhnu sluneční brýle, černý snapback, kterým částečně zakryju svoje kaštanové vlasy, nasoukám se do černých skinny džínů, popadnu svou utajovanou kytaru, a tu si přehodím přes rameno.

Nakounu z okna, jestli někdo nejde po ulici, a nakonec doskočím na trávník a rychle se rozeběhnu od domu pryč.

Neutíkám z domu takhle poprvé, takže si myslím, že to rodičům ani nepřijde divné. Mizím takhle opravdu často...

Jen na skok si ve škole převezmu vysvědčení, které bylo jen tak tak od propadnutí, na půli cesty ho zmačkám a vyhodím do koše.

Za deset minut už jsem na jedné z rušnějších ulic, kam se usadím na lavičku, kytaru otočím tak, abych na ní mohla hrát, a rozhoduju se, kterou písničku zvolím jako první...

Nakonec to vyhrála jedna, která pro mě má velký význam.

Prsty klouzají po strunách a následně začne kytara vyluzovat pomalou, táhnoucí se melodii.

,,You disappeared. Let you lead. Without the word you went away. What did you think? You have not left a link. Not even the word that you would like me..." už jenom po první sloce zadržuji slzy, ale nesmím je pustit ven. Ne před těmi lidmi, co mě začali poslouchat. ,,I was hoping... I wanted... I thought it was your next stupid joke... But people said, not to by afraid, that memories will disappear with you, but... I love you."

Po posledním akordu se ozve potlesk, a mezi tím vším i hlas někoho, koho bych tu nečekala.

,,To bylo dobrý, Victorie."

______________________________________

A/N

Kdopak si myslíte že to bude??

Otázka dne: Měl Niall lepší vlasy jako blonďák, nebo je má teď jako brunet?

Podle mě mu to nejvíc slušelo s těmi odrosty, kdy měl trochu brunet a trochu blond, ale hnědá mu sluší asi víc než blonďatá... Vypadá tak dospěleji... 😂❤

______________________________________
ⓜⓐⓡⓚⓔⓣ