Životní facka || n. h.✔

21 - ,,Tori... Jak-" ,,Jak jsi to myslela?"

~~~ The theory of everything -  Soundtrack ending scene (The Cinematic orchestra - Arrival of the birds)~~~

Pohled Nialla:

,,Důležitější, než tvoje vlastní dítě?!"

,,Důležitější, než tvoje vlastní dítě?!"

Důležitější než... Moje vlastní dítě?

Moje dítě?

Absolutně jsem netušil, co to mělo znamenat...

Momentálně jsem si absolutně nevšímal kluků stojících na prahu dveří. Teď jsem potřeboval vysvětlit jedno.

,,Tori... Jak-" sakra, to se ani nevymáčknu?! ,,Jak jsi to myslela?" pokusím se polknout ten knedlík, co se mi usídlil v krku.

,,Ten den... Ten den, co jsi to- Co jsi všechno ukončil, jsem ti chtěla ukázat... Chtěla jsem ti ukázat fotku z ultrazvuku. Byla jsem v polovině druhého měsíce, ale když jsem na to všechno měla být sama..." odmlčela se, a dala průchod vzlyku. ,,Šla jsem na potrat a zařídila, aby se o tom nikdo nedozvěděl. A už vůbec ne ty."

Ta slova bolela. Neskutečně moc bolelo slyšet jí říkat, co byla nucena udělat. A za všechno... Zase je to jen mojí vinou... Proč já nikdy neposlechnu sám sebe?! Měl jsem se už tehdy na všechny vykašlat, a být s ní! Teď bychom spolu možná byli šťastní a já... Já bych vychovával naše dítě.

Bože, vždyť ona kvůli tomu všemu zničila nevinný život! Jak s tím vším dokázala vůbec žít? Jak mohla všechny ty roky přežívat s tímhle vědomím?

,,Tori, já... Je mi to tak strašně líto, věř mi! Kdybych to tušil, tak-" nenechá mě domluvit a rozhořčeně mi skočí do řeči. ,,Ty bys co, Nialle?! Taky bys dal přednost fanouškům a tvojí kariéře?! Taky bys odjel bez pořádného vysvětlení a poslal mě esemeskou do prdele?!"

Má plné právo křičet, ale copak ona se to nepokouší vidět z mojí strany? Jak jsem měl jen pro Boha živého tušit, že je těhotná?!

,,Držela jsem se celkem dlouho, ale jednou už to na mě všechno padlo, a já se začala řezat v domnění, že to tu bolest odnese pryč... Někam daleko, spolu se vzpomínkami na tebe, ale jakmile jsem se dostala i z tohohle období, tak ses mi do života musel znovu připlést a tu bolest přinést s sebou." hlesne, na což jí v polovině zradí hlas.

To ticho propletené hustou napjatou atmosférou mě pomalu dusí. Na srdci mě bolí to všechno, co jsem se dozvěděl.

Co si o mě asi pomyslí? Co řekne na to, jestli znovu uteču? Promluví se mnou pak ještě vůbec? Odpustí mi někdy, co jsem všechno provedl?

Ne. Nemůžu. Znovu už ne...

Pomalu dojdu až k ní, a všimnu si, že se její ramena otřásají pod vzlyky.

Jemně jí chytím za ruku, což jí donutilo se mi podívat do očí. I přesto, že je měla zalité slzami, mě ihned zahřála ta hnědá barva, do které jsem se zamiloval, jako do ní samotné.

Je snad možné, abych jí z očí vyčetl, že i přes to, jak se kvůli tomu všemu cítila, mi odpouští? Je možné, že mě má ještě stále ráda? Po tom všem špatném, čím si musela projít? A ještě ke všemu úplně sama?

Už jsem si myslel, že mám pouze moc silné přání, aby to tak bylo, že jsem si to představil, dokud se mírně neusmála.

Sice v šoku, ale s neskutečnou úlevou jsem jí pevně objal v náručí.

,,Teď už bude všechno jenom dobré, neboj. Od teď už na nic nebudeš sama, to ti slibuji."

Pokouším se těmi slovy uchlácholit jí, nebo sebe?

To je jedno. Hlavně, že už je všechno dobré.

Tedy, snad...

______________________________________

A/N

Tak jo, už jsem je teda usmířila... Jste rádi? :) :D

Otázka dne: Kolik koledníků na vás dneska přišlo a jak jste si užily poslední den volna před školou?

Na mě asi devět, a je mi líto, že už zase zítra musím do mučírny :/ :D

______________________________________

ⓜⓐⓡⓚⓔⓣ