Životní facka || n. h.✔

17 II. - ,,Tak o co jde?"

~~~Change my mind - One Direction~~~

O TÝDEN POZDĚJI, LONDÝN, 11:36

Ani nevím, jakými slovy shrnout uplynulé dny... Ale pokusím se o to.

Takže. Začít bychom mohli mnou a Niallem, který se mi začíná snažit dovolat i v jednu ráno. Věčně mi chodí esemesky a vyzvání příchozí hovor. Během jednoho dne mi volal i osmdesát krát a psal stojednaadvacet krát! Ovšem, ani jednou jsem mu neposlala zpětnou vazbu, a tak to po sedmi dnech vzdal.

Pak je tu ta věc s Harrym... Ta schůzka, no... Dalo by se říct, že ve mně hodně změnila. Vzal mě do parku, kde to mám ráda, dali jsme si zmrzlinu a skvěle si popovídali. Takto jsme spolu byli venku asi čtyřikrát, a od páté schůzky už to byla rande, přičemž jsme se hned na druhém přehoupli do označení pár. Internet je toho plný, ale já na to nehledím a užívám si, že jsem alespoň teď šťastná.

Eda to lehce zaskočilo, ostatně, jako všechny, ale nakonec se na nás usmál a řekl, že nám to přeje. Tedy, jen pokud mi Harry nezlomí srdce. To ho potom prý vlastnoručně zbaví možnosti mít potomky.

Když nad tím teď přemýšlím, takhle jsem mu vlastně jednou vyhrožovala i já... Nad tou vzpomínkou se musím lehce pousmát.

Dneškem jsme spolu už celý jeden den. Vím, wow, ohromné číslo, není-liž pravda, ale co? Konečně nemyslím na to, co bylo s Niallem, jelikož se soustředím na to, co bude dál se mnou a Harrym.

*****

,,Tak já letím, jinak by mě Louis asi přetrhl, kdybych zase dorazil pozdě." usmál se na mě, vlepil mi rychlou pusu na tvář a brzy bouchly dveře.

Tak. A teď jsem v tomhle mega velkém baráku sama.

Důvod, proč se spolu kluci vídají čím dál častěji, je ten, že se chystají vrátit jako One Direction. Byla jsem překvapená, to ano, ale šťastná. I oni vypadají lépe od chvíle, co to plánují a postupně organizují.

Jen doufám, že to mezi Niallem a Harrym nebude napjaté... Přeci jen, Niall vypadá, že to nese nějak moc těžce, vzhledem k tomu, co se stalo.

Dál jsem nad tím přemýšlet nemohla, díky zvuku zvonku, co se rozléhal domem.

Popoběhnu ke vchodovým dveřím, a hned co je otevřu se na příchozí osobu usměju. ,,Ahoj, Olympie. Copak potřebuješ?"

,,Promluvit si." procedí skrz zuby, a aniž bych jí vyzvala mě obejde a vstoupí dovnitř.

,,A o čem?" zajímám se hned, když k ní dojdu do obýváku a usednu vedle ní na gauč.

,,O Harrym." oh, Bože! Já úplně zapomněla na to, že ho má ráda ona!

,,Pro Bůh, Olymp, promiň! Já- nedošlo mi, že se ti líbí! Já-" vtom mě ale zarazila, když si pohrdavě odfrkla. ,,Ten? Tak toho v nejbližší době nechci ani vidět!"

Nechápavě se zamračím. ,,Tak o co jde?"

,,O to, že je to neskutečný podrazák! Ani nevím, jestli ti to říct, nebo ne." povzdechne si, ale hned pokračuje. ,,Niall ho dva dny před jeho odletem požádal, jestli by mi nějak šetrně nevysvětlil, že letěl za tebou vše urovnat, a já byla pouze takovou záplatou na ránu. Měl mi vyřídit, že stále miluje tebe, a mě se omlouvá, ale on to neudělal! Nechal Nialla v klidu odletět s tím, že všechno vyřeší, a Harry ho zradil! A to jenom proto, že doufal, že si tak k sobě najdete cestu. A vyšlo mu to, hajzlovi."

Opravdu to řekla? Copak je možné, že to všechno bylo jinak?

,,Tím mi chceš říct, že ten, o kterém jsem si myslela, že mi lže, byl čestný, a ten, o němž jsem si myslela, že je ke mně upřímný, mi lhal?" pokusím se nějak srozumitelně zformulovat.