Životní facka || n. h.✔

o1 - ,,Jo, vím. Já jsem až ta druhá, tudíž ta špatná."

~~~Shape of you - Ed Sheeran~~~

Zajímalo by mě, kolik lidí, stejně jako já, žije v ujištění, že jsou ve všem o krok pozadu. Kdo má taky slavného staršího sourozence, a o nich nikdo ani neví. Obzvlášť po tom, co zjistí, že byli adoptovaní... Kolik? Kdo takhle taky žije?

Možná, že na světě několik lidí je, jenže v mém okolí jsem v tomhle sama. A proto mě nikdo nechápe. Nikdo nerozumí tomu, proč chodím za školu, dělám problémy a hádám se s učiteli kvůli hloupostem. Jakmile se nevlastní bratr proslavil, nikdo, s kým se bavím mi neřekne jinak, než: ,,Ty jsi sestra Eda, viď?". Nemyslete si, že bych bráchu neměla ráda. To mám! Dá se s ním bavit, a kolikrát se mi nabídl, že mi s čímkoliv pomůže, ať už je to opravdu cokoliv, ale nechci ho využívat ve svůj prospěch. Sice jsem mu s pár písničkami kolikrát pomáhala, ale jenom protože mě to samotnou baví a naplňuje.

Jak jste asi správně pochopili, jsem Sheeranová. Victorie Sheeranová, a brácha je Ed Sheeran. Spolužáci si myslí, jak se díky tomu, že se se mnou budou bavit, dostanou nějak k němu, ale díky mému přístupu jim tahle naděje hezky rychle pohasíná.

Stala se ze mě na pohled arogantní mrcha, ale vím, že někde hluboko sebe jsem ta stará Tori, která oplývala humorem a byla ráda za maličkosti.

Původním příjmením jsem Aberthová. Netuším, kdo byli nebo jsou ti lidé, ale nejspíš jim mohu poděkovat za svoje nadání pro umělecké směry. Ráda kreslím, maluji, hraju na klavír jako samouk, trochu i brnkám na kytaru, skládám sem tam písničky, zazpívám si nejen ve sprše, ale vážně radši když jsem doma sama, láká mě to taky trochu k psaní různých povídek a nebo tanci či herectví. Mám holt dovínku dar uměleckých talentů.

Upřímně doufám, že mě ještě brácha neslyšel, když jsem se sprchovala, už jenom z toho důvodu, že má pokoj vedle mojí koupelny, ale zatím nic nenaznačil. K tomu je teď navíc na turné, takže mám klid, a jen co odejdou rodiče do práce pouštím na YouTube karaoke verze písniček a řádím po celém bytě, jako bych měla svůj vlastní koncert.

Po tom mém dovádění dostanu od rodičů vynadáno za to, že místo školy jsem zase dělala hlouposti, jak by si tohle můj bratr nikdy nedovolil a že bych si z něj už konečně měla vzít příklad.

Po jeho zasnoubení se Cherry jsem tohle měla na talíři mnohem častěji, než dřív. Občas mě Edward s tou jeho poslušností a vzorovostí štve, ale jakmile se mnou začne blbnout jako puberťák, všechno mu odpustím. Vlastně se na něj za to nezlobím. Byl takhle vychovaný, zato já sem vpadla s výchovou z děcáku.

Určitě mu přeju všechny jeho úspěchy, výhry i nominace, jen mi často chybí. S ním jediným se dokážu pořádně bavit a někdy i s něčím svěřit. To bych u nikoho jiného nedokázala. Pro ostatní jsem se uzavřela.

,,Nechápu, že tě tohle vyvolávání potíží ještě nepřešlo! Ani Ed nebyl tak problematický. Ve svých pěti letech! Až zase přijede, dáme mu na starost, aby tě převychoval! Nevím, jestli bys byla rozumnější, pokud bys byla ty ta starší." pochybovačně mě sjede pohledem mamka. Táta, ten jen sedí za stolem, a listuje novinami. A samozřejmě jako vždy dělá, že neposlouchá, přitom mu neunikne jediné slovo.

,,Možná by bylo lepší, kdybys byla ty ta první. Tohohle bychom se možná vyvarovali." dodá nakonec, než si do pusy nabere další těstovinu.

Já se naštvaně zvednu od stolu, a skrz zuby procedím větu, kterou si až moc bolestně uvědomuji každým dnem čím dál víc.

,,Jo, vím. Jsem až ta druhá, tudíž ta špatná."

______________________________________

A/N

No, ještě je to takové o ničem, ale začít to nějak musí.

Ano, vím, že Ed má staršího bratra, ale tady má mladší, adoptovanou sestru, no... :D

Snad vydržíte do další kapitoly. Možná že tam už vecpu ten hlavní děj, o kterém tohle celé bude... :*

Tak zatím!

______________________________________
ⓜⓐⓡⓚⓔⓣ