Životní facka || n. h.✔

2o - ,,Tori? Jsi v pořádku?" ,,Ty na mě vůbec nemluv!"

~~~Zack Hemsey - The way~~~

Nad mými slovy se jen uchechtl. Řekla jsem snad něco špatně?

,,Já bych ti to chtěl vysvětlit, jenže ty si nic nepamatuješ, což mi moje omlouvání trochu komplikuje." zakroutí hlavou a vloží si jí do dlaní.

,,Nialle, sice si toho moc nepamatuji, ale vím, že mezi námi bylo něco víc. A jestli se pak něco stalo, a ty jsi mi to ani předtím nijak neobjasnil, teď bys měl." nabádám ho. Nerada vidím, když jsou lidé kolem mě smutní tak, že by mohli padat do depresí.

,,Jo. Jo, to jo. Chodili jsme spolu, jenže..." odmlčel se, a já si nebyla jistá tím, zda vůbec bude pokračovat. Už jsem se nadechovala, že něco řeknu, ale nakonec promluvil on. ,,Byli jsme jeden z těch nejšťastnějších párů, co snad kdy existovaly, ale nikdo o tom nevěděl. Nechtěli jsme, aby o tom věděla veřejnost a ta dělala všechno proto, aby na tebe vyhledala cokoliv, co by ti mohlo nějak ublížit. Jenže jsme to možná měli lidem říct." postavil se, kytaru položil na lůžko vedle mě, a začal chodit po pokoji s rukama v kapsách.

,,Jednoho dne, asi dva dny před naším turné, si mě pozvalo k sobě vedení. Už když jsem tam šel, tak jsem z toho neměl dobrý pocit, a nakonec se ukázalo, že jsem měl pocit správný. Dali mi... Donutili mě si vybrat." vysoukal ze sebe těžce.

,,Mezi čím?" hlesnu do toho ticha, které narušovalo intervalové pípání přístrojů. Čekala jsem, že se mi alespoň podívá do očí, ale ne. Dál hleděl do země.

,,Mezi skupinou a... Tebou. Buď zůstanu s tebou, ale končím v kapele, nebo zůstanu s kapelou a tebe nechám jít." opět ten pocit. Jako po uhození kamenem do hlavy a černo před očima, okolní zvuky zastřené. Zase si vzpomínám...

Ráno jsem se výjimečně probudila sama. To studené, prázdné místo vedle mě, bylo neobvyklé. Niall tu většinou byl vždycky, a dnes to nemělo být jinak, tak co se děje? Stalo se mu něco? Musel někam rychle odjet?

V telefonu hned najedu na jeho číslo a zkouším mu volat, ale nezvedá mi to. Dřív by to jenom jednou zazvonilo a už by mi býval odpověděl. Zkusím to znovu.

Otravné pípání a nakonec záznamník.

Třeba zrovna nemůže mluvit nebo má jen ztlumené zvuky. Jo. Bude to tak. Vždyť... Řekl by mi, kdyby musel někam jít, pokud by se něco náhle nestalo, ne? Asi jsem paranoidní.

Tak mu zkusím napsat esemesku. Třeba odepíše.

Já: Ahoj zlato. Děje se něco? Proč mi nezvedáš mobil? Napiš brzo. Mám o tebe strach...

Nic.

Sakra, Nialle, proč se chováš, jako kdyby jsi se do země propadl?!

*****

Je deset večer, a já stále neobdržela od Nialla žádné vysvětlení, a klukům jsem napsat nemohla, protože o našem románku neví...

*CINK* Zazvoní mi oznámení na telefonu příchozí esemesku.

Jak se hladová šelma vrhá po mase, tak jsem se já vrhla na telefon, který mi vypadl z ruky a dopadl na podlahu. Naštěstí neporušený ho zvednu a otevírám obrazovku, a hned na to příchozí zprávy. Je to od něj!

S úsměvem otevírám jeho zprávu, ale ten mi hned po přečtení pár slov z tváře opadne.

Niall: Hele, Victorie, nemá to cenu. Nic nemá cenu. My dva a náš vztah už nemá cenu. Delší dobu nám to neklapalo, ale chtěl jsem to udržet kvůli tobě, ale už na to prostě nemám. Je zkrátka konec. Nikdy jsem k tobě nic vlastně necítil. Nemiloval jsem tě, a jestli ty ano, tak je mi tě líto. Zapomeň na všechno co mezi námi bylo. Zapomeň na všechno, co jsem ti kdy řekl. Všechno to byly lži. Až do posledního mého 'Miluji tě' to byla planá slova. Nepiš mi, nevolej, a odřízni mě ze svého života, tak jak jsem to já už udělal touhle poslední zprávou, kterou ti kdy píšu. Sbohem.

Tahle chvíle... Přesně tahle chvíle mě zničila. Těmi slovy... vyrval mi srdce z hrudi a podupal tím nejhorším způsobem, jakým mohl.

Sakra, má ten kluk vůbec nějaké svědomí?! Uvědomuje si, že rozejít se s holkou přes telefon, přes jednu blbou zprávu, je pěkně zbabělé?!

Já myslela, že ho znám, a že on by tohle nikdy neudělal, ale evidentně jsem se spletla. A to opravdu hodně.

Fajn. Chce na mě zapomenout? Jak myslí. Já na něj taky zapomenu, a s ním vymažu z mého života vše, co v něm kdy bylo. Změním se. Od základů. Budu prostě mrcha. Necitelná, bezohledná k ostatním. Ať všichni vidí, že pravá láska doopravdy neexistuje, a když si myslíte, že máte v někom oporu a že toho člověka znáte, nakonec se ukáže, že to byl jen obyčejný, necitelný hajzl, kterému na vás absolutně nezáleží.

S rozčílením z nočního stolku seberu fotku, co jsem pro něj měla nachystanou a chtěla mu jí ukázat dneska večer, roztrhnu jí vejpůl a chci jí vyhodit do koše, ale... Nemůžu. Když se na obsah fotografie znovu podívám, nemohu ji jen tak vyhodit pryč. Ale bez něj bych tohle asi nezvládla... Na to sílu nemám.

Najednou se mi z očí řinou slzy velikosti hrachu. Až teď jsem si vzpomněla na něco, co je v mém životě jednou z největších chyb, jakých lituji. Bože, jak jsem to mohla jen udělat?

,,Tori? Jsi v pořádku?" promluvil kousek ode mě Niall. Ten... Ten strůjce toho všeho neštěstí!

,,Ty na mě vůbec nemluv!" syknu s roztřeseným hlasem, a sama se divím, jak hrubý je.

,,Cože? Tori, řekl jsem ti, že kvůli kapele jsem to nemohl udělat. Nemohl jsem dopustit, aby už z pěti kluků One Direction zbyli pouze tři! Nemohl jsem-" ,,Řekla jsem mlč!" vykřiknu teď již přes celou místnost, až nadskočí na místě.

,,Ty... Zničil jsi mě. A nejenom mě! Kvůli tobě... Ty!" začnu vzlykat. Neudržím v sobě tu veškerou lítost, co s sebou můj čin nesl a stále nese.

,,Tori, absolutně nechápu, o čem to mluvíš!" začne trochu zvyšovat hlas. Pche, on tady není ten, co má právo se rozčilovat.

,,Ani nemůžeš mít. Zmizel jsi těsně před tím, než jsem se ti to odhodlala říct ty sobeckej parchante!" teď už vzteky zrudl, zatl ruce v pěsti a se ztuhlým tělem stál na místě a upřeně mi hleděl do očí.

,,Já že byl sobeckej parchant?! Myslel jsem na kluky a na kapelu! Na fanoušky! To není sobectví! Doufal jsem, že když ti to vysvětlím, tak že to pochopíš, a když to udělám, tak mě akorát seřveš a pro nic za nic?! Nenechám na sebe bezdůvodně plivat Victorie!"

,,Ty tady v téhle situaci absolutně nejsi v právu Horane! Nemáš do toho vůbec co kecat, tak jdi s tou svojí ochotou ohledně tvejch zkurvenejch fanoušků do prdele!"

,,Chápeš, že díky těm lidem jsem tam, kde teď jsem?! Musel jsem na ně myslet! Jsou pro mě důležití!" fajn! Jak chce!

,,Důležitější, než tvoje vlastní dítě?!" zakřičím z plných plic.

Nadechoval se k odpovědi, když vtom se zarazil, vytřeštěně na mě koukal a těžce polkl.

Až díky zalapání po dechu směrem ode dveří jsem si všimla kluků, co stáli na prahu.

Tak tohle jsem posrala...

______________________________________

1151 slov jako omluva za dlouhou neaktivitu a poděkování za skoro sedm set reads a téměř 240 votů!

A/N

No, netuším, co si o tom myslíte, tak vás o názor prosím do komentářů...

Otázka dne: Co říkáte na tu novinku??

Docela se názorů bojím... :/

______________________________________

ⓜⓐⓡⓚⓔⓣ