Životní facka || n. h.✔

13 II. - ,,Ale Nialle, co Olymp-"

~~~Where do broken hearts go - One Direction~~~

Pobyli jsme u Eda skoro tři hodiny, které jsme propovídali a prosmáli nad historkami.

,,No nic. My bychom asi měli vyrazit a vybalit si věci, a pak si dát něco na oběd." zvedne se z křesla Niall a já ho hned následuji.

,,Vic, vždyť můžeš zůstat tady u nás. K rodičům nemusíš, pokud nechceš. Místo tu je." stoupne si i Ed.

,,Ale já jsem k rodičům ani jít neplánovala." zasměju se.

,,A tak kam chceš jít, když ani ne domů, ani ne ke mně?" zamračil se nechápavě Ed.

S úsměvem spolu s Niallem propletu prsty, a jemu to hned dojde. Soudě podle jiskřiček v jeho očích.

,,K Niallovi." opřu si hlavu o jeho rameno.

Edovi přes obličej přelétl stín čehosi, co mě trochu znervóznělo.

,,Ale Nialle, co Olymp-" ,,Takmymusímenežbudenasilnicizácpaaa! Ahoj Ede, ahoj Cherry! Brzo se zase stavíme!" zadrmolil Niall rychle a doslova mě odtáhl, narval na místo spolujezdce a než jsem se nadála, už byl na cestě k němu do vily.

Podezíravým pohledem si ho přeměřím.

Něco se děje, ale nevím co. Každopádně to s ním má co dočinění.

Nepromluvili jsme za celou cestu, a ani po vybalení našich věcí.

Naštěstí se pak rozmluvil, i když se mě ptal, zda by nemohl spíš objednat pizzu a k tomu by jsme si pustili film.

Návrh jsem mu odkývala.

Zanedlouho už jsme si užívali výbornou chuť té pečené placky s puštěnými Lovci pokladů, když zazvonil zvonek.

Než stačil Niall něco říct, odložila jsem trojúhelník pizzy, který jsem zrovna jedla, vyskočila na nohy a cestou do haly si utírala pusu do hřbetu ruky.

S úsměvem jsem otevřela dveře, ale moje koutky ihned po spatření toho, kdo tam stál, rychle, a to sakra rychle spadly dolů.

On na mě vyjeveně zíral, jako by před ním stála modelka od Victoria's secret, a ty oči mu brzo asi vypadnou z důlků.

,,Vic?" hlesne ohromeně.

,,Co tu pohledáváš? U Niallových dveří? A vlastně... Co děláš v Anglii?" vychrlila jsem na něj otázky. Teď si přijdu jako nějaká ta novinářka, co se zoufale snaží z lidí vymámit interview...

,,No... Už rok jsem zpátky, a s Niallem domlouváme... Copak ty nesleduješ zprávy a internet?" nakrčil obočí.

,,Ne. Za ty dva roky jsem na sociální sítě nepáchla. Ostatně... Nějak jsem neměla během léčby náladu někde narazit na tvář jednoho z vás, abych si připomněla, proč jsem vlastně skončila u psychologa." jedovatě se usměju.

Na to on jen svěsí ramena. Jo, jen ať toho lituje. Já si svoje vytrpěla.

,,Vic, je mi to-" ,,Co? Líto? To ti být může, ale mě to zajímat nemusí. Hele, vyléčila jsem se, jsem z toho venku, tak nech toho kostlivce ve skříni, ano? Buď tak hodný..." přeruším ho.