Životní facka || n. h.✔

20 II. - ,,To-to není pravda.",,Já miluju Harryho."

~~~Little things- One Direction / Karaoke version - Sing2Piano~~~

Harry se po telefenátu omluvil s tím, že si musí jít něco vyřídit, a opět mě nechal v bytě samotnou.

Snědla jsem jeden kousek pizzy, a zbytek dala do trouby, aby neokorala, a znuděně seděla u zapnuté televize sledující zprávy dobrou půl hodinu, než se ozvalo otevření vchodových dveří.

S úsměvem se rozeběhnu do chodby, a akorát narazím do něčí hrudi. Když ale zvednu pohled, dotyčný mi vyrazí dech.

,,Co- co tu chceš?" vykoktám roztřeseně.

Nic neříká. Mlčí, a dívá se mi do očí. Znervózňuje mě to. A to celkem dost.

Za chvilku zvedne ruku, já nejsem schopná jediného pohybu, natož slova, a nechám ho, aby obalil můj obličej dlaněmi. Tváře se mi zalijí horkem. Nevím, zda je to mnou, nebo jeho horkým dotykem.

Nestačím se vzpamatovat, on se ke mně skloní a s neskutečnou naléhavostí mě políbí.

Opět nechal mou bránu dechu hořet, a já se rozhodla k ohni přiložit tím, že jsem mu vyšla vstříc. Nevím, co mě ovládalo, ale mozek to určitě nebyl. A srdce? Možná... I když bylo právě díky němu tolikrát zlomené.

Moje ruce automaticky vystřelí nahoru, kde Nialla obejmou kolem krku a prsty jemně zatahají za jeho vlasy. Prohloubím tím ten okamžik.

Tedy... Dokud se nezapne mozková funkce a já si neuvědomí, koho že to tady takto vroucně líbám.

Odtáhnu se od něj vší silou, jakou v sobě mám, vymknu se z jeho sevření a uteču do kuchyně. Tam se lokty opřu o stůl a frustrovaně si chytnu vlasy. Nejraději bych si je vytrhala! Plešatá už jsem jednou byla, takže by to pro mě nebyl nejmenší problém překousnout.

,,Tori?" ozval se kousek za mými zády. Polekaně nadskočím, hbitě se otočím, abych zjistila, že je ode mně, ani ne, půl metru. Tak mě to vyleká, až se sama natlačím zády ke stolu, a on mi tak může zabránit jakémukoliv úniku.

,,Co je?" třesavým hlasem se zeptám.

,,Já vím, že to taky cítíš. Vidím to na tobě. Na každém tvém pohledu. Slyším v každém slově, které se mnou prohodíš a činu, kterému neodoláš." zašeptá tak blízko mé tváře, až mě jeho teplý dech ovane a způsobí husí kůži.

,,To-to není pravda." zakoktám se znovu. Vůbec se mi nelíbí, kam tím míří, protože sama v hloubi duše vím, že má pravdu. ,,Já miluju Harryho."

,,Sama sobě lžeš." namítne hned, na což se na mě znovu natiskne svými rty. A moje tělo a rozum mě zase zradí. Zase tomu neodolá, a spolupracuje.

Tentokrát ho od sebe odstrčím ovšem mnohem dříve, než předtím.

,,Proč to krucinál děláš?! Miluju Harryho! Chápeš to?!" rozkřiknu se na něj.

,,Tak vysvětlíš mi konečně, proč při mých polibcích podléháš, přičemž tvrdíš, že ho miluješ?!" rozkřikne se i on. Rysy ve tváři mu ztvrdnou, ruku zatne v pěst.

,,Je to můj přítel! Ty jsi jen-" začnu odporovat, než se zarazím.

,,Kdo jsem?! No?!" dožaduje se odpovědi. Dobrá, má ji mít!