Victorie toho zažila opravdu hodně, a ty rány se pokoušela zahojit. Bohužel si zvolila přístup kamenné masky, skrz kterou nikdo neviděl.
Ikdyž... Jeden člověk by tu byl. Ten, co to všechno způsobil.
*****
Jak že to popsal Shakespeare? A rty, vy brán...
~~~Story of my life - One Direction / Piano & cello cover - The Piano Guys~~~
U všech svatých, Nialle, proč? Proč se pořád děje tolik špatného? Proč nemůže být v mém životě chvilka, která bude dokonalá? Ve které mě nebude nic trápit, ve které si budu užívat, ve které budu vážně šťastná... Je mi snad právo na tu chvilku odepřeno?
Vím. Tentokrát jsem si to pokazila já. Sama. Ale mozek je v tomhle hlasitější, než srdce. A mě samotnou to začíná děsit.
Nevím, jak jsem došla k tomu závěru, ale chtěla jsem- ne! Potřebovala jsem to udělat!
Jo. Harrymu řeknu pravdu. Že moje city k němu nebyly, nejsou a nikdy nebudou takové, jaké si myslí, že k němu chovám. Rozejdu se s ním. A je mi jedno, co na to řekne. Já dál nemůžu.
*****
Věci mám sbalené v tašce a připravené u nohou postele, na které jsem doteď spávala s Harrym. A ne, nešli jsme na další metu, pokud vás to zajímá.
Je už opravdu pozdě, a já bych měla spát, ale nemohu. Nemohu tu usnout, ale ani nemohu odejít a neříct to Harrymu do očí.
Ležím na pohovce v obýváku, když uslyším, jak někdo otevírá dveře od vchodu. Tentokrát jsem obezřetnější, a čekám, co dotyčný udělá dál, a uleví se mi, jakmile uslyším Harryho chraplák.
Úsměv mi ztvrdne na rtech hned potom, co zjistím, že zůstává mezi dveřmi a šeptá.
,,Musím jít. Zítra ti kdyžtak zavolám." a po pár vteřinách se moje srdce zastaví, když mu zvenčí odpoví povědomý dívčí hlas.
,,Dobrá. Ale pusu na rozloučenou dostanu, ne?" mysl mi zachvátila panika, jakmile se dlouhou dobu ani jeden neozval, a mě došlo, co se nejspíš děje.
Vhrkne mi to slzy do očí. Musím si rukou zakrýt pusu, aby nebylo slyšet moje zalapání po dechu.
Takže on taky? Taky mě jen využívá, aby si užil zábavu? A taky s ní?!
Je stejný. Na chlup stejný, jako Niall. Jako Josh. Jako všichni ostatní!
Smutné na tom je to, že jsem si toho nevšimla dřív. Ušetřila bych si další bodání v hrudi.
,,Dobrou noc, Olympie." zašeptá, po snad nekonečné době, Harry.
,,Dobrou, zlato." vrátí mu i ona, na což po chvíli cvaknou dveře.
Podle jeho našlapování soudím, že se domnívá, že už dávno spím. No, to se teda sakra spletl!
Rozhořčená vztahu, ruce překřížím na hrudi a vejdu na chodbu v momentě, kdy je Harry těsně přede mnou.
Polekaně nadskočil, a patrně zbledl.
,,Ahoj, Vic. Jakto, že nejsi dávno v posteli?" zeptá se, a hned zamaskuje své prvotní zděšení. Aha. Už se nedivím, že jsem neodhalila jeho hru. Je to výborný herec. A lhář taky.
,,To ti může být fuk, ne? Inu, stejně jsem to dneska chtěla ukončit, tak jsi mi to ulehčil v tom, že alespoň nebudu mít výčitky svědomí. Evidentně si sem budeš mít koho nastěhovat, abys nebyl sám. Já jdu." oddupu svižným krokem až do ložnice, odkud popadnu svou tašku a rozejdu se zpět směrem k východu.
V půli cesty mě zarazí Harry.
,,Vic, o čem to mluvíš?! Nikam nejdeš!" on mi hodlá rozkazovat?
,,Sleduj, frajere." odseknu, obejdu ho a jsem už pouhý krůček od dveří, když mě popadne za ramena, zastaví mě a otočí čelem k němu.
,,Ty nikam nejdeš, rozumíš?!" zavrčí, a mám dojem, že jsem v jeho očích na chvilku spatřila blesk hněvu.
,,Ale ano, jdu. Ten náš rádoby 'vzteh' nikdy vztahem ani nebyl. Nemiluju tě. Byl jsi mi jen záplatou na zlomené srdce. Které jsi ovšem taky krásně podupal. Žijte si s Olympií spokojeně. Sbohem." chci se mu vysmeknout, ale jeho stisk je hned na to pevnější. A to o dost. Musím se kousnout do jazyka, abych potlačila vyjeknutí.
,,Ne! Zůstaneš tady! Se mnou! Neudělal jsem to všechno, abys mě nakonec poslala do prdele!" začal řvát. Mě ale zaujala jedna část jeho hněvivého monologu.
,,Co všechno jsi pro co udělal?" tiše se zeptám, a kouknu na něj se slzami v očích. Jednak slzami bolesti, protože jeho stisk je opravdu pevný, a jednak zděšení, jelikož mám pocit, že odpověď na svou otázku znám. A to pěkně dlouho.
,,Neuvěřitelný." zakroutím nevěřícně hlavou. Naštěstí mě pustí. V očích se mu objeví strach. ,,Takže to je pravda. Zradil jsi Nialla, a díky tomu všechno pohnojil. Wow. Gratuluju. Jsi jednička."
Otočím se na patě, vyjdu z domu a dveřmi pořádně třísknu.
Zavolám si taxíka, a dojedu k Edovi.
Chvilku se vyptává, co tak najednou, ale jen co mu padnu kolem krku a rozbrečím se, ovine svoje ruce kolem mého pasu a konejšivě mě hladí po vlasech.
Všechno je špatně. Všechno. A nejsem si jistá, jestli se to někdy spraví. Jestli někdy budu šťastná...
______________________________________
A/N
Mno... 😶😅
Překvapení?
Jo, já vím, já vím. Kdo jste to ale čekal? Kdo věděl, že je v tom Niall opravdu nevině?
Otázka dne: Tak kdo, no?
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Já v to doufala, a naštěstí se mi to splnilo. ❤
PS.: Písnička v médiích je vážně nádherná, a další covery od těchto The Piano Guys jsou úžasné! Například také 'What makes you beautiful'⬇.
Myslím, že budete nadšené! 😍😘 ______________________________________ ⓜⓐⓡⓚⓔⓣ
