Životní facka || n. h.✔

o1 II. - ,,Kruci, Joshi! Plížíš se jako duch!"

~~~You & I - One Direction~~~

,,Tak to zkusíme ještě jednou, Haily, ano? Takže... A, D, C a znova D. Ne, ne cis, ale C! Ano, tak je to správně. No vidíš, jsi čím dál lepší." usměju se na blondýnku po mém boku s kytarou kolem krku.

,,Děkuju, slečno Victorie." začervenala se.

,,Pro dnešek už toho bylo až dost, co říkáš? Dovedu tě domů." jen přikyvuje, já uklidím kytary, a mezitím už stojí Haily připravena na cestu.

Rychle přes sebe přehodím kabát, kabelku přes rameno, zamknu sál a klíče si dám do kabelky.

Chytnu energickou blondýnku za ručku, a s veselým povídáním vedu přes město, dokud nedojdeme k jejich předzahrádce. Tam se s ní rozloučím, dám lehkou pusu na čelíčko, a sama se rozejdu o několik ulic dál.

S úlevným výdechem si sundám kabát i boty, a padnu na gauč v obýváku.

,,Ahojky Vic!" ozvalo se kousek ode mě nadšeně.

S nuceným úsměvem si vezmu na klín desetiletého, kudrnatého klučinu.

,,No ahoj, Jimmy. Jak bylo ve škole?" nadzvednu obočí.

,,Dostal jsem jedničku z matiky!" pochlubí se hned.

,,A nic víc?" je mi jasné, že se mi se špatnými známkami nechlubí.

,,No..." sklopil pohled a studem se začervenal.

,,No?" zopakuju po něm dožadující se odpovědi.

,,Jednu trojku z hudebky..." jen si povzdechnu.

,,Už zase? To pořád nechceš před ostatními hrát na klavír? Vždyť jsi šikulka! Hraješ moc krásně, a navíc máš skvělou učitelku." na oko pyšně nadmu hrudník.

,,Když já se stydím hrát přede všemi. Před tebou je to jednodušší, protože ty mě máš ráda." ukňouraně zamumlá a kouká se všude možně, jenom ne na mě.

,,O tomhle už jsme mluvili, Jimmy. Oni ti jen závidí, že jsi v něčem lepší. Sami by to třeba nikdy nedokázali, a navíc, ty jsi ten nejmilejší a nejlepší kluk, jakého znám." cvrnknu ho do nosu, na což se zasměje.

,,Mám tě moc rád, Vic." pevněji mě sevře.

Já se jen pousměju. ,,To já tebe, Jimmy. A teď honem dones úkoly. Pomůžu ti, a pak uděláme večeři, jo?" jen přikývne, odběhne do pokoje a já si mezitím udělám kafe.

Když dám vařit vodu, únavou vydechnu a opřu se o linku. Dneska to byl opravdu perný den. Ráno brigáda, odpoledne brigáda, a teď se ještě tvářit jako ten nejšťastnější člověk na planetě, i když bych raději na místě umřela.

Z přemýšlení mě vytrhlo až cvaknutí konvice. Zaleju si tedy rozpustnou kávu, ale na to mě trochu polekal člověk za mými zády.

,,Uděláš mi taky jedno prosím?"

,,Kruci, Joshi! Plížíš se jako duch!" chytím se za srdce. Vážně mě celkem vyděsil.