Victorie toho zažila opravdu hodně, a ty rány se pokoušela zahojit. Bohužel si zvolila přístup kamenné masky, skrz kterou nikdo neviděl.
Ikdyž... Jeden člověk by tu byl. Ten, co to všechno způsobil.
*****
Jak že to popsal Shakespeare? A rty, vy brán...
Druhý den jsem si paruku pořádně nasadila, a nestačila se divit. Opravdu jsem vypadala jako před tím.
Taky to byla celkem sranda, sledovat Eda, jak na snídani zírá a ptá se mě, jestli ještě nespí, nebo jestli mi přes noc nenarostly vlasy.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
No, srandičky nechme stranou...
Kolem desáté ráno mi psal Harry, jestli by se nemohl stavit, že si potřebuje s někým promluvit, tak jsem se mu rozhodla ochotně dělat vrbu. Ve dvě odpoledne tu byl jako na koni, a dokonce s nabídkou návštěvy Starbucksu! Samozřejmě, že jsem pozvání přijala, poupravila si paruku, na oči si dala černé, zrcadlové lennonky, a za pár minut jsme se dostali až k pultu.
Váhala jsem nad karamelovým lattéčkem, které si dávám pořád, a jahodovým frappé, které si objednal Harry.
Nakonec jsem šla na jistotu a s usrkáváním lattéčka koukala, s brýlemi již odloženými, v očekávání.
Než spustil, prohrábl si vlasy a zhluboka se nadechl.
,,Mám takový problém." odmlčel se, a pohledem hypnotizoval desku stolu v jednom ze skrytějších boxů obchodu.
,,A čeho se ten problém týká?" pokusím se ho dotlačit k odpovědi.
,,No... Víš co? Byl to blbej nápad. Nech to být." takže vykrucování? Kdepak, chlapče!
,,Jen se nedělej, a řekni mi to. Nebudu se ti smát. Od toho kamarádi jsou, ne?" pousměju se, a chytnu ho povzbudivě za ruku.
,,To je ten problém." zavrčel celkem frustrovaně, a já se na něj teď nechápavě mračila.
,,Cože?" hlesnu s nakrčeným obočím.
Po mém projevu mi pevněji stiskl ruku, a než jsem se stačila vzpamatovat, políbil mě.
Moment! Co to právě udělal?!
Pořádně se probrat z tranzu mi pomohlo až několik blesků fotoaparátů kousek od nás, a vší silou jsem ho od sebe odstrčila.
S hrůzou jsem čelila oslepujícím bleskům novinářů, kteří křičeli jeden přes druhého tisíc a jednu otázku.
Sice s obtížemi, ale dokázala jsem je setřást, bohužel až po vstoupení na zahradu našeho domu. To mi teď ale docházelo ze všeho nejméně.
Má mysl byla momentálně zachvácena především šokem. Z čeho ale přesně? Z toho Harryho nečekaného polibku, z těch novinářů nebo toho, že za chvíli se na internetu roztrhne pytel s tím, že slavný zpěvák, textař a skladatel Ed Sheeran má mladší sestru, která má nejspíš románek s jedním z jeho přátel Harrym Stylesem?
Pro Boha, může být snad hůř, než už teď je?!
Po vyděšení se mého těla začal zmocňovat vztek. A to neskutečný! Vztek na toho kudrnatého ďábla! Proč to provedl?! Proč mě políbil?!
A najednou... Tenhle pocit jsem již dlouho nezažila.
Teď jsem totiž necítila nic. Absolutně nic.
Mysl mi otupěla, vyprázdnila se, a chtěla ihned uvolnit tu špínu, co se mi v krvi nahromadila. Tu špínu tvořenou splíny, bolestmi a zklamáními, dokořeněné strachem. Ta musela zmizet.
Jako ve snách, téměř jako omámená, jsem došla do koupelny, do vany začala pouštět teplou vodu, zamkla na klíč dveře a do vany i v tričku a kraťasech, samozřejmě se sádrami, vlezla.
Bylo mi jedno, že si všechno promočím. To mě teď trápilo nejmíň. Hlavním problémem se nyní stala sádra na mé levé ruce. Musí taky pryč. A to okamžitě.
S napřáhnutím jsem rukou třískla o kraj vany, ozvalo se křupnutí, a sádra byla naprasklá. Bolest, co se mi hned na to v ruce ozvala, byla příšerná, ale s potlačovaným výkřikem jsem rukou o vanu praštila znovu, znovu a znovu, a pořád dokola, dokud jsem neměla ruku ze sádry volnou. Sice v jednom ohni, ale volnou.
Voda pomalu začala přetékat přes okraj, ale já jí nevypnula. Nechala jsem ji téct. Teď jsem se soustředila na mnohem důležitější činy.
Zpod kachličky, kde jsem měla svůj úkryt, vylovím žiletku. Nepoužitou, ostře nabroušenou.
Více si lehnu do vany, díky čemuž se mi namočí i paruka.
Tu si z hlavy vztekle strhnu a zahodím daleko ode mě.
A pak, odhodlaná, přejedu se silným tlakem přes zápěstí. Pořádně. Až přes žíly.
Ihned se voda začne mísit s krví, jenže... Jako kdybych měla na ramenou anděla a čerta, přičemž je anděl spoután a umlčen, a mezitím mi čert našeptává, že to nestačí. Chce víc. Potřebuje víc!
Žiletku vší silou přejedu po pravé noze. Nejdřív jednou, pak kousek dál podruhé a pak ještě jednou.
Vrátím se k ruce, kde udělám deset čar až po konec paže, a nakonec, již značně z posledních sil, jednou, dvakrát, třikrát přes krkavici...
Matné šumění vody, rozestřené hlasy z chodby, bouchání na dveře a nakonec mé protočení očí, hlava, která se ponoří pod vodu a mysl, která se konečně doslova vypne spolu s veškerým vnímáním.
Tma... ______________________________________
A/N
Mno, po dlouhé době kapitola a takovej krvák... 🙄
Asi bych měla přeřadit na horory, ne?😅😶
Otázka dne: Myslíte, že to přežije?
Tak schválně. Co myslíte?
PS.: Za případné chyby nebo překlepy se omlouvám.🙄🙄🙄 ______________________________________ ⓜⓐⓡⓚⓔⓣ
