Životní facka || n. h.✔

16 - ,,Fraktury, hematomy a lehký otřes mozku."

~~~Little do you know - Alex & Sierra~~~

Pohled Victorie:

Jak se asi cítí mrak? Taky tak lehký? Taky tak volný? Křehký... Jako já?

Netuším, čím to je, ale ten pocit je nádherný. Jako by mě nic netížilo. Jako bych mohla dokázat cokoliv. Běžet, létat, padat... Počkat, co?

Nyní se se mnou svět zatočí neskutečnou rychlostí, až dokud nezačnu cítit mírný, stále se ovšem zvětšující tlak na hlavě, hrudníku, levé ruce a levé noze. Tlak se začíná měnit v bolest, až jsou z toho tichá muka. Ta bolest je tak tupá... tak nepříjemná...

,,Au..." hlesnu, a sama se leknu nad tím, jak strašně můj hlas zní. Jak po kloktání hřebíků.

,,Vic? Vic! Ty jsi vzhůru?" ozve se vedle mého ucha známý hlas.

,,Ede?" překvapeně natočím hlavu na zrzka, sedícího vedle postele, na jistě velmi nepohodlné židli, držícího mou ruku pevně v té svojí.

,,Konečně! Už jsme o tebe měli všichni strach. Tři dny ses nechtěla probrat z kómatu. Vic, já jsem tak rád, že jsi v pořádku." spustí se mu několik slz po tvářích, na což si mou ruku přitáhl ke rtům, na kterou mi věnoval lehký polibek.

,,Co se stalo?" nějak si nemůžu vzpomenout, jak je možné, že jsem se dostala do nemocnice.

,,Před pár dny tě... na křižovatce srazilo auto. A napálil to do tebe... Takovou rychlostí se snad ani na silnici jezdit nesmí! Je zázrak, že žiješ, i když..." zasekne se, a pohled sklopí k podlaze.

,,I když, co? Ede, pověz mi to." povzdechne si, ale vidím na něm, že se nadechuje k odpovědi.

,,Museli ti operovat hlavu, tak... Nemáš... No, už nemáš..." než to dořekne, uvědomím si, co tím myslí, a rychle vymrštím ruku ke svým vlasům. Ty ovšem nikde nejsou. Jediné co cítím pod konečky prstů je má holá hlava, omotaná obinadlem.

Vhrkne mi to slzy do očí. Komu by to nepřišlo líto? Kdo by nebyl nešťastný z toho, že přišel o vlasy?

,,To teď budu nosit paruky, nebo mám chodit všem na očích s plochou hlavou?" trochu nepříjemně procedím skrz zuby. Nechtěla jsem být nijak nepříjemná, ale prostě to ze mně vypadlo.

,,Neboj. Něco vymyslíme. Krásná jsi pořád." pohladí mě po tváři, kde mi setře palcem jednu neposednou slzu.

,,Co všechno mi ještě je?" optám se polohlasem.

,,Fraktury, hematomy a lehký otřes mozku." aha. Už vím, proč mám tak těžkou ruku a nohu. Sádra. A v hlavě mi teď udělalo *blik* a rozsvítilo se tam.

Chtěla jsem se vyptávat dál, jenže to by nesměl někdo zaťukat na dveře od pokoje. Až nyní si všímám, že není tak protivně, sterilně vybělený, ale jeho stěny jsou béžové a peřiny zrovna tak, jen s oranžovými obrazci. Taky si až teď stačím uvědomit napíchnutou kanylu, za pomocí které do mě dostávají živiny. Ještě že tak. Vůbec nemám chuť nic pozřít. Jen z představy jídla se mi dělá špatně.

,,To bude Niall. Chodí sem za tebou skoro každou půl hodinu." lehce pobaveně protočil oči, a zvedal se s úmyslem otevřít tomu, kdo vyčkává na chodbě, jenže něco mi tu nesedělo. Teď mi ta žárovička udělala *prásk*, a zhasla.

Zamračím se, a ještě než stihl brácha dojít ke dveřím jsem ho zastavila svou větou.

,,Kdo je ten Niall?"

___________________________________

A/N

No, to asi nevypadá moc dobře, co? 🙄😶

Otázka dne: S kým z 1D byste chtěly nejvíce strávit jeden den?

Tak, u mě je to jasná páka, že s Niallem, že jo, ale další den bych šla klidně i s Harrym... 😄😅🤗😘 ______________________________________
ⓜⓐⓡⓚⓔⓣ