Životní facka || n. h.✔

o9 II. - ,,Neptej se. Prostě jdi ven."

~~~Summer paradise - Simple plan~~~

Díky tomu, že už mám brigády ukončené, jsem zůstala doma a celý den se starala o Jimmyho, kterému se naštěstí už udělalo lépe.

Josh se mi na mé osobní přání vyhýbal, a zbytečně se tak ve mně nevařila krev.

Po zvážení Jimmyho stavu jsem dospěla k názoru, že za dva dny už budu moci odletět, tak jsem to Edovi poslala po zprávě.

Lizz s Jackem jsou dnes na jednání, a tak jsem k obědu udělala špagety.

Jimmymu jsem je donesla do pokoje, a Josh si přišel tiše poprosit, tak jsem mu taky nandala, a odnesl si to k sobě.

Já si dala také svou porci, se kterou jsem si sedla ke stolu v kuchyni, a mlčky namotávala špagety na vidličku.

Mám již všechno snězené, když vtom mi zazvoní telefon.

Překvapeně se podívám na displej, ale hovor přijmu.

,,Ano?" houknu tázavě.

,,Ahoj. Prosím tě, mohla bys jít na chvilku před dům?" cože? Proč?

Už jsem se ho na to chtěla zeptat, ale předběhl mě. ,,Neptej se. Prostě jdi ven."

S telefonem na uchu jdu pomalu ke vchodovým dveřím. ,,Jako, jsem ráda, že voláš, ale nechápu, proč bych měla-" a jen co otevřu dveře, hovor típnu.

S širokým úsměvem se kouknu na bruneta stojícího na prahu s taškou přes rameno.

Snad tím nahromaděným endorfinem, nebo tím, že mi chyběl, to už je jedno, prostě na něj skočím a držím se ho jako klíště. On si mě k sobě pevně přitiskne a zasměje se.

,,Ahoj Tori." řekne vzápětí.

,,Ahoj Nialle." oplatím mu, a stále ho pevně svírám v náručí.

,,Ehm, pardon, že rušíme, ale rádi bychom se dostali do našeho vlastního domu." odkašlal si někdo za Niallovými zády, já polekaně seskočila na zem a stejně jako on se podívala na nově příchozí.

,,Lizz, Jacku! Už jste tady? Výborně! Tak... V kuchyni jsou špagety. Pojďte, musíte mít hlad." táhnu je dovnitř ve snaze zamluvit tak předešlou situaci.

Usadím je ke stolu, dám před ně talíře s příbory a až pak zjistím, že jsem nechala Nialla stát venku.

Urychleně se tedy vrátím ke vchodu, kde ho pozvu dál. Vejde tedy za mnou, sundá si boty a nervózně začne přešlapovat na místě.

,,Jo, no... Určitě musíš být taky hladový po té dlouhé cestě. Pojď si taky dát oběd." pobídnu ho.

,,Ale jdi! Nebudu tě... No, vlastně vás, tady takhle vyjídat. Skočím si někam do restaurace a pak do hotelu. Nedělej si se mnou starosti." snaží se odporovat, ale jako kdyby mě neznal.

Beze slova ho popadnu za ruku a dotáhnu do kuchyně, posadím ho na židli a během chvilky už i před ním stojí talíř s kopcem špaget.

Lizz s Jackem se na nás, nevím, asi tak nějak spiklenecky podívali a ušklíbli se, než pokračovali v jídle. A i Niall už začal jíst.

,,Vic, máš to vynikající. Ostatně jako vždy." ozve se chválivě Jack.

,,Děkuji. Jsem ráda, že vám to chutná." poděkuji za pochvalu, a pak se místností ozývá pouze cinkání příborů.

,,A ty jsi kdo, chlapče?" otočí se na Nialla Lizz. Ten zaskočen její pozorností vykulí oči, polkne sousto a nakonec i odpoví. ,,Niall. Niall Horan. Toriin kamarád."