Victorie toho zažila opravdu hodně, a ty rány se pokoušela zahojit. Bohužel si zvolila přístup kamenné masky, skrz kterou nikdo neviděl.
Ikdyž... Jeden člověk by tu byl. Ten, co to všechno způsobil.
*****
Jak že to popsal Shakespeare? A rty, vy brán...
Netrvá to dlouho, a už se v tom malém pokoji mačká dalších pět kluků s tím kudrnáčem v čele. Ed je nedokázal nijak zadržet, tak teď stojí v koutě jako vyhnanec.
,,Ahoj Vic! Jak se vede?" zvesela poskočil kudrnka po mojí levici, o kterém už vím, že se jmenuje Harold.
,,Ehm. Nejspíš to vyzní blbě, ale... My se známe?" nejistě se po všech kouknu. Po tom, co jsem to vyslovila, se největší pocit ohromení v očích objevil právě Harrymu a ještě jednomu brunetovi, jehož oči mi připomínaly průzračný oceán.
,,No... Jo. Znáš mě." zaskočeně odpoví kudrnáč.
,,I je?" poukážu na ostatní. I on se po všech ohlédne, sice trochu nejistě, a nakonec svůj pohled opět věnuje mojí maličkosti.
,,To víš že jo. Znáš nás všechny." skoro smutně hlesne, na což se prudce vydá za Edem.
Chvilku spolu vedou nějakou rozhořčenou konverzaci, dokud Ed nepozval kluky ven na chodbu.
Takových deset minut se nic nedělo, a i na chodbě bylo ticho, že bych slyšela dopadnout špendlík.
Nakonec se dveře znovu otevřely, a vešli jimi dovnitř zpět. Jenže až teď vidím, že ne všichni. Jeden chyběl.
,,Kam se poděl ten pátý? Stalo se snad něco?" překvapeně se po všech kouknu ve snaze z nich dostat vysvětlení.
,,Niall bude v pohodě. Asi to jen potřebuje všechno vstřebat." takže Niall... Najednou, jako kdyby mě někdo uhodil kamenem do hlavy. Lehce stihnu zaskučet bolestí, než se mi před očima udělá černo a jen matně vnímám okolní hlasy.
,,Nialle, prosím přestaň!" od smíchu už mě neskutečně bolí břicho. On se mému prosení pouze uchechtl, ale dál prsty kmital po mých žebrech.
,,No taaak!" zaskučím znovu. Potřebuji se konečně pořádně nadechnout.
,,No dobrá." a konečně se rovně posadil a uvolnil mi tak cestu k tomu se taky posadit.
,,Ale chci za to odměnu." naklonil se ke mně s lišáckým úsměvem.
,,Hmm... A co by si tak pan Horan představoval?" laškovnězakmitám obočím.
Beze slova se jeho koutky o něco více roztáhnou, na což se svými rty přitiskne na mé.
Sakra! Co to bylo?
,,Vic?! Jsi v pořádku?" uslyším vedle sebe někoho křiknout. Následně mi někdo zatřásl s ramenem.
,,Co? Ehm... Jo, jasně jsem v pohodě, jen..." nedovedu to ze sebe vymáčknout.
,,Jen co, Vic? Co se děje?" starostlivě se na mě koukne Ed.
,,Jen... Mám takový zvláštní pocit, jako bych..." znovu se zaseknu. Je to vůbec možné?
,,No tak, Vic! Co-se-děje?" nevrle zabručel zrzek po mojí pravici, stále mě pevně svírajíc za rameno.
,,Já si... asi na něco vzpomněla..." v místnosti se rozprostře čiré ohromení a lapání po dechu. Nikdo nic neříkal, všichni mlčeli.
Hluboce jsem se podívala Edovi do očí.
,,Já už nejspíš tuším, kdo je Niall."
______________________________________
A/N
Tradááá! 😱😱
Už se začínají vracet vzpomínky!🤗
Otázka dne: Chcete, aby si to mezi sebou Vic s Niallem vyřešili dřív nebo až později?
Názory v komentářích prosím❤
Btw.: Lidi, vy těch 5oo+ přečtení dáte snad ještě dneska! 🙏😱😍 Jste nejlepší fakt!!! 😚 Za to vám pošle Harry pusinku! 😄
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
