~~~Supermarket flowers - Ed Sheeran~~~
Celý zbytek večera mě díky Bohu moc nezapojovali do konverzace, a já za to byla neskonale vděčná. Taky už naštěstí přešla bouřka.
V sedm jsme si všichni řekli, že je na čase vyrazit, a tak jsme se rozloučili objetím, a já se začala modlit, abych se vyhnula tomu od něj. No co myslíte? No jistě, že se to nepovedlo, a já byla obklopena jeho osobitou vůní.
Jeho přibližně dvoudenní strniště mě lehce poškrábalo na tváři, ale víc mě do nosu uděřil jeho parfém. Tu vůni jsem poznávala... Byla to ta, co jsem mu dala těsně před tím, než... se to všechno podělalo. Najednou se na mě vrhlo tolik vzpomínek. Bolestných vzpomínek.
Přišlo mi to jako roky, a zároveň jako sekunda, co trvalo naše objetí, než se odtáhl a s úsměvem mi řekl ,,Ahoj příště."
Nepatrně jsem se zamračila. Celkem mě štvalo, že se po tom všem, co mě užíralo, tváří jako kdyby se vůbec nic z toho nikdy neodehrálo...
Z toho jsem byla zmatená.
Cestou domů jsem s Edem neprohodila jediné slovo, i přesto, že on se mě pokoušel rozmluvit.
Až v hale, kde mě naši seřvali za to, jak jsem se opovážila takhle zmizet bez jediného slova, jsem se jim omluvila a odešla do sprchy. Potřebuju ze sebe smýt ten stres.
Dneska na sebe nepouštím horkou, nýbrž ledovou vodu v domnění, že mě to probere a pomůže mi to si vyčistit hlavu. Ani omylem.
Po převléknutí se do pyžama jsem byla stejně zmatená, jako na začátku mojí očisty.
Nejspíš jsem byla tak zamyšlená, že jsem si nevšimla Eda, do kterého jsem na chodbě narazila.
,,Prosímtě, co vyvádíš, Vic?" zasměje se. Jo, jeho náladu bych chtěla mít.
,,Nic, jen jsem byla zamyšlená." pokusím se pousmát, aby ho to přesvědčilo.
,,Tak co říkáš na kluky?" nadhodí otázku.
Co bych o nich tak měla říct? Že jsou to pořád stejný paka? Že jsou v duši pořád malými dětmi, i když jim je víc jak dvacet? Že mě pořád užírají černé myšlenky po vzpomínání na jednoho z nich? Na to, jak mi říkal, co všechno pro něj znamenám, jak by pro mě udělal cokoliv na světě a že mi nikdy neublíží? Že by místo toho raději umřel? Že to byla jen planá slova? Že mě doslova zničil? Že mi po tom všem zůstaly jizvy na duši, a následně i na těle? Že to málem dopadlo s mým životem hodně špatně? Že se mi ty všechny mučivé pocity dnes vrátily?
,,No, nezměnili se..." vypustím ze sebe nakonec, ve snaze schovat tu znovu nabytou úzkost.
Nejspíš úspěšně, jelikož se zrzek naproti mně usmál. ,,To jo. A já bych řekl, že se už ani nezmění."
Jo. U Zayna, Harryho, Louise ani Liama by mi to nevadilo, kdyby zůstali takoví, jací jsou, ale on by na sobě mohl zapracovat...
______________________________________
A/N
Začíná to houstnout! Příště bude svěřování našemu milovanému kudrnkovi, tak doufám, že se na to těšíte! Dozvíte se toho opravdu celkem dost, ale přemýšlím, jestli to nerozdělím do dvou částí... :D
Inu, ještě uvidíme no...
Otázka dne: Čí oči jsou podle vás z 1D ty nejhezčí??
Za mě určitě ty Niallovi! Btw.: Jak jinak, že? :'D
Taky vám chci moc poděkovat za víc jak 2oo přečtení a téměř 1oo hvězdiček! Miluju vás lidi! 😍💋
_____________________________________
ⓜⓐⓡⓚⓔⓣ
ČTEŠ
Životní facka || n. h.✔
FanfictionVictorie toho zažila opravdu hodně, a ty rány se pokoušela zahojit. Bohužel si zvolila přístup kamenné masky, skrz kterou nikdo neviděl. Ikdyž... Jeden člověk by tu byl. Ten, co to všechno způsobil. ***** Jak že to popsal Shakespeare? A rty, vy brán...